Tři týdny před termínem porodu mého posledního dítěte jsem ležela na polstrovaném stole se superpohodlným papírovým bannerem pod mým obřím tělem a porodní asistentka mě kontrolovala.

„Ukončete prosím mé trápení,“ sténala jsem. „Co to mám na rozkroku? Zamíchejte tam něco, ano? Já tady umírám.“

Sdělila mi, že se nic neděje, že nejsem vůbec rozšířená a že to bude ještě chvíli trvat.

„Ne, cítím, jak mi jeho lebka tlačí dolů a ven z pochvy. Určitě se mi tam vejde houska. Mýlíš se,“ řekla jsem a bojovala s nutkáním kopnout ji do obličeje.

„Ten tlak, který cítíš, je ta velká varikozita, která ti teče po vulvě a vyrostla od doby, kdy jsem tě viděla naposledy. Můžeme ti na to sehnat podpěru, aby ti to bylo pohodlnější.“

Řekněme, že obrázek mučírny, který vytáhla na počítači a který mi navrhovala, abych si oblékla, aby mi to bylo „pohodlnější“, vypadal jako něco, co jsem kdysi viděla ve špatném pornofilmu. A její návrh ve mně vyvolal chuť převrátit stůl, na kterém byly všechny její vaginální nástroje, a říct všem ostatním těhotným ženám, ať odtamtud utečou.

Jde o to, že jsem se bez její pomoci nemohla ani tak posadit, takže jsem musela laskavě odmítnout to udělátko, které by mi tu vaginální žílu přitisklo blíž k duši, a pak jí říct, že potřebuju pomoct vstát.

Poslední měsíc těhotenství je naprostá kravina a nikdo si ho neužívá z následujících důvodů:

Tolik močení.

Musíš kašlat? Připrav se na to, že z tebe vystříkne sprška moči. Kýchneš? To vyžaduje, abyste si drželi rozkrok nebo tiskli nohy k sobě. Sebemenší zachichotání? Budete se muset převléknout.

Pokud budete mít to štěstí, že se dostanete k nočníku, abyste se vyčůrali, jakmile se utřete a vstanete, abyste se pokusili vytáhnout své masivní kalhotky, hádejte co? Po noze vám z tlaku tělíčka uvnitř vás bude stékat další moč a vy budete mít chuť to vzdát a koupit si prostě plenku.

Nárazy v autě jsou nebezpečné, ohýbat se je nerozumné a je dobře, že je vám těch posledních pár týdnů dost mizerně, protože smích dokáže vyvolat pořádný zlatý potok jako nic jiného.

Pohodlí opustilo budovu.

Jste tak vyčerpaní, že jediné, na co myslíte, je spánek, ale neexistuje způsob, jak si udělat dostatečné pohodlí, abyste se pořádně vyspali. Ležet se dá jen napůl, pokud máš kolem těla tucet polštářů. Vsedě ti ztuhnou nohy, bolí tě záda, kyčle jsou rozhozené a z čehokoli, co sníš, tě pálí srdce.

Jsi tak oteklá, že ti nic nesedí, včetně podprsenek a bot, a přeješ si trávit dny ve stavu beztíže a nahá plavat ve vaně se slanou vodou.

Pokud jste měla tu čest s těhotenskou rýmou, dýchání nosem nepřipadá v úvahu, takže můžete buď dýchat ústy, což dělá z jídla zábavu, neustále nosit ty nosní pásky, nebo žít pod parním strojem.

Nesnášíš všechny.

Oh, všichni ti chtějí zlepšit náladu svými pitomými návrhy, jak se udržet v pohodlí, jak rozjet porod, nebo žvaněním o tom, že oni to měli horší než ty teď.

Hladí vás po břiše a říkají vám, abyste si teď odpočinula, protože na to můžete zapomenout, až se miminko narodí, což je tak vstřícné, že máte chuť něco přelomit holýma rukama vejpůl.

Nemůžete spát a partnerovo noční dýchání ve vás vyvolává touhu vzít mu polštář do obličeje, protože jak se opovažuje spát v takové chvíli?

A když kolem vás běhají nebo lezou další děti, máte chuť jít na další měsíc žít do jeskyně.

Z vašeho těla vycházejí divné věci.

Hlen, krev, moč a mléko tečou jako Mississippi a vy se s tím máte prostě vyrovnat.

Močnice a hemeroidy zvedají své ošklivé hlavy. A odmítají odejít. Vlasy a nehty ti rostou alarmující rychlostí, ale protože se nemůžeš ohnout, aby sis oholila nohy, tvá dolní polovina těla nakonec vypadá jako džungle.

Myslíš si, že porod začne každou chvíli. Mýlíte se.

Každé ráno se probouzíte a víte, že dnes to bude ten den. Není možné, abys tuhle šarádu, kdy chodíš s bowlingovou koulí mezi nohama a lidé se tě ptají, jestli čekáš dvojčata, vydržela už ani zatracenou vteřinu.

Břicho se ti stahuje, když vstáváš, když chodíš, když bereš do ruky litr mléka, a ty přísaháš, že to je počáteční stádium, kdy z tebe ten člověk vyleze. Ale to se mýlíš.

Poslední měsíc těhotenství je ten, kdy opravdu vidíš, z čeho jsi. Chce to odvahu, vytrvalost a spoustu pevné vůle, abyste lidi nezfackovali.

Pokud uvidíte těhotnou osobu, která se snaží překonat posledních pár týdnů, nedávejte jí nevyžádané rady, neříkejte jí, že smrdí jako moč, a ať děláte, co děláte, neříkejte: „Nemůžu uvěřit, že jste to dítě ještě neporodila,“ pokud na sobě nemáte nějakou ochrannou pokrývku hlavy, ano?