Koupelna měla v mém srdci vždy zvláštní místo. Je to moje útočiště, jeden z nejdůležitějších prostorů v mé domácnosti. Mám v ní křeslo, do kterého chodí můj manžel a povídá si se mnou, zatímco se na konci dne koupu. Na okenních poličkách jsou knihy a na stěně nad vanou visí poličky s holubími otvory; kdysi sloužily na dopisy v internátní škole, nyní se v nich nachází sbírka mýdel shromážděných během let – ne k použití, ale jen pro krásu jejich obalu.

Koupelna je pro mě bezpečná. Můžeš zamknout dveře a zavřít před světem oči. Jednou mi řekli, že ve vaně se nedá plakat; věřte mi, že dá. Ve skutečnosti definovat koupání jako pouhý způsob relaxace znamená prodat ho žalostně krátce: je to místo, kde se mysl může volně pohybovat. Jako dítě jsem trávila hodiny vyprávěním složitých příběhů, zatímco jsem si připravovala „lektvary“ z lahviček uložených ve výklencích koupelny mých rodičů.

Filozof a spisovatel Alain de Botton věří, že koupel je ideálním místem, kde může mozek vzkvétat. „Potěšení z koupele je především intelektuální,“ říká. „Koupel je ideálním místem k přemýšlení. Jejich schopnost ulehčit nám cestu k produktivním myšlenkám je pravděpodobně větší než u míst, která k takové práci formálně přiřazujeme: kancelář, knihovna nebo laboratoř. Důvodem je, že naše větší myšlenky zpravidla nepřicházejí na povel. Obvykle se vynořují, když je zrovna nehledáme. Teplá voda ukolébává nervózní návyky mysli. Jsme z obliga. Máme naprostou svobodu vůbec nemyslet a – podle zvrácené logiky mozku – to vlastně myšlení usnadňuje.“

Rupert Everett nabíjí svou koupel „notnou dávkou Badedasu a Fenžalu dohromady“

Velká část moudrosti, kterou se dnešní oddaní koupající řídí, pochází z Koreje, Japonska, Maroka, Turecka a Nizozemska – kultur, jejichž koupací zvyky spolu s Římany po staletí propagovaly výhody společného koupání ve vodě bohaté na minerály. Co může být lepšího pro tělo i duši než pořádně se zpotit v turecké lázni, po které následuje peeling a vzrušení z chladného ponoření do bazénu nebo – ještě lépe – do jezera? Britové milují koupel, nikdo jiný než herec a spisovatel Rupert Everett. „Tu svou si stále nabíjím stejnou dávkou Badedasu a Fenžalu dohromady jako v pubertě,“ říká, „i když teď, když jsem starší, mi přijde vyčerpávající i venčení psa, takže přidávám epsomskou sůl a hořčík na bolavé kosti.“

Everett je pro brzkou koupel. „Bydlím v domě, který je připojen k domu mé matky, a často na sebe na konci dne narazíme a trochu si popovídáme. Asi po pěti minutách to ukončíme tak, že jedna z nás rázně řekne: ‚Myslím, že se teď vykoupu‘. Ona má tu svou ve velmi britské třícentimetrové vodě – na příděl – zatímco moje je naplněná až po okraj a vařící.“ Rád stráví ve vaně dobrých dvacet minut čtením nebo povídáním si s přítelem, posledních deset vteřin si pak šetří na „skutečné mytí, kdy je to ruka, druhá ruka, hrudník, penis, zadek a ven!“

Stejně jako Everett ráda využívám koupel k povídání. Na rozdíl od Everetta bych ale nikdy nedokázala být tak věrná nějakému výrobku. Ve skutečnosti jsou pro mě výrobky a přípravky do koupele poloviční atraktivitou. Vedle starodávného rádia Roberts je moje vana obložena lahvičkami a sklenicemi plnými pěny do koupele, mlék, olejů a solí: spižírna, která uspokojuje všechny mé očistné choutky. Když se cítím nejvíc požitkářsky, sáhnu po elegantní sofistikovanosti Huile de Savon Berkane Orange Blossom, voňavého tekutého mýdla od L’Officine Universelle Buly, které se dodává ve velkolepých skleněných lahvičkách s ručně psanou kaligrafií na etiketách. Victoire de Taillac-Touhami, která spolu se svým manželem Ramdanem Touhamim vdechla značce Buly 1803 elegantní východo-západní atmosféru, má vzpomínky z dětství, kdy sledovala svou matku, jak si před odchodem na večeři čte ve vaně knihu. Její zvyky se jí vryly do paměti. „Koupel je moje odpověď na všechno,“ říká mi. „Když jsem smutná, jdu se vykoupat. Když jsem šťastná, jdu se koupat. I když nepotřebuji žádnou záminku k tomu, abych si vlezla do vany, teď si jich vážím víc než kdy jindy. Dávám si horkou koupel – tak horkou, jak jen snesu – a k mytí používám mýdlo Savon Superfin a japonskou koupelovou sůl Yunohana Powder, obojí od firmy Buly 1803.“

Většinou můj emoční teploměr udává tón tomu, co jde do vody. Často chci známou pěnivou konstantu Renova marockého koupelového oleje Rose Otto – přidávám ho do zpola napuštěné vany, abych příliš netříštila bublinky. Jindy potřebuji příval energie, který dokáže přinést pouze sprchový olej Revive od společnosti Aromatherapy Associates s brilantním složením oleje na mléko. Jeho „rozkvět“ (v kosmetickém světě se tak říká tomu, jak vůně naplní koupelnu) je tak silný, že je to, jako by vám osobní trenér křičel do ucha motivační citáty. Když mě přepadne úzkost, sáhnu po uklidňujících účincích olejů s názvy jako Unwinder nebo Pick Me Up, které vytvořila aromaterapeutka Dee Stanfordová (k dostání u londýnské firmy Jo Hansford) a jejichž intenzivní nálevy mi pomáhají uklidnit a obnovit roztěkanou hlavu.

Jsem také velkým zastáncem koupelových solí. Již léta používám výrobky společnosti Ahava, které jsou vyrobeny z minerálů z Mrtvého moře a mohou se pochlubit hořčíkem, vápníkem a draslíkem. A zjistila jsem, že velkorysá dávka třezalkového koupelového prášku Susanne Kaufmann vytvoří mléčný odvar, který zanechá mou pokožku opravdu jemnou.

Nedávno jsem v duchu „čisté“ krásy nashromáždila sbírku krásných tmavohnědých skleněných lahviček, které se připojily k těm od Aesopu, jež už dlouho stojí vedle vany. Nové, vzrušující produkty, které neobsahují parabeny ani plastové mikroperličky; mými současnými favority jsou Neroli & Mandarin Hydrating Body Wash od Bonum Pellis a svěží rostlinná vůně Lemongrass & Juniper Body Wash od Kankan, veganské a unisex značky, jejíž skleněné lahvičky mají náplně, které se dodávají v hliníkových plechovkách.

Je něco, co v koupelně nemám? No, vlastně ano, a jsem na lovu. Herečka Gillian Andersonová – která ráda „setřásá den“ tím, že si každý večer dopřeje „parádně horkou koupel“ – má na zadní straně vany připevněný polštář. „Polštář slouží k tomu, aby moje nožičky dosáhly na konec vany, stejně jako k čemukoli jinému,“ říká. Bůh jí žehnej, je to maličká holčička. Já takové problémy nemám, ale nic hezčího mě prostě nenapadá. V honbě za dokonalou koupelí bude ještě jeden přírůstek do aranžmá jen o malou kapku víc.