Jaký je rozdíl mezi „milý“ a „laskavý“? Nejsou všichni milí lidé v podstatě milí, obětaví a vstřícní?“

Ne nutně.

Nesnáším milé lidi. Jsou příliš zdvořilí na to, aby se zmínili, že máte na botě přilepený toaletní papír. Vždycky souhlasí s převládajícím názorem. A dělají věci, které se jim nelíbí, protože neumějí říct „ne“.

A to je jejich hlavní vada – milí lidé jsou příliš zatraceně příjemní.

Tento příspěvek bude pojednávat o tom, proč být milý není dobrá věc a jak být méně „milý“, aniž byste byli za blbce.

„Hodný“ neznamená „dobrý“

Běžnou mylnou představou o hodných lidech je, že jsou od přírody hodní a každý by se měl snažit být „hodný“.

Když se naše děti chovají špatně, říkáme: „Buďte hodní!“

Ale co jim vlastně říkáme?

Ať dělají všechno, co se jim řekne? Aby nikdy nezpochybňovaly autoritu?

Nebo jim snad říkáme, aby spolkly své city?

Nebo aby se za každou cenu přizpůsobily, jinak nebudou milovány a přijaty?

To je špatné poselství. Našim dětem by více prospělo, kdybychom je učili, aby byly statečné, laskavé, čestné a aby si stály za tím, čemu věří.

Laskaví lidé nejsou autentičtí

Říká se: „Hodní kluci končí poslední“, což je myšleno tak, že blbci světa ty hodné vždycky předběhnou.

Ženy, které osudově přitahují „zlí kluci“, naříkají nad svým osudem a přejí si, aby se mohly zamilovat do „hodného kluka“, který se k nim bude chovat slušně.

Ale když se tito „ano-muži“ objeví a začnou je zahrnovat náklonností, rozchodí je. A pak utíkají zpátky ke svým zneužívaným zlým hochům.

To proto, že je značný rozdíl mezi tím být milý a být opravdový.

Ženy (a ostatně i muži) podvědomě cítí, že milí kluci ve skutečnosti milí nejsou.

Jenom se tak chovají, aby se vám líbili. Jejich „hezkost“ je pouze adaptační mechanismus, jak získat to, po čem nejvíce touží: lásku, uznání a společenské uznání.

Hezký člověk je člověk, který „ano“, zatímco dobrý člověk je člověk, který přijímá svou odpovědnost ve věcech a jde dopředu a snaží se neustále vyvíjet a nebojí se říct ne nebo někoho vyzvat či být upřímný nebo pravdivý. – Miranda Kerr

Laskaví lidé jsou příliš poslušní

Slyšeli jste o kontroverzním Milgramově experimentu? Byl proveden v 60. letech 20. století, v době po druhé světové válce.

Jaleovský psycholog Stanley Milgram chtěl pochopit, co přimělo běžné, zákonů dbalé občany podílet se na zločinech nacistického režimu nebo nad nimi alespoň přivírat oči.

Výsledky byly šokující. Ukázalo se, že normální, milí lidé jsou podmíněně ochotni poslouchat autoritu, i když jsou požádáni, aby vykonali hrůzné činy.

Návrh experimentu byl geniální ve své krutosti a jednoduchosti.

Účastník („učitel“) si myslí, že se účastní studie o paměti a učení. Ve skutečnosti je však předmětem studie poslušnost vůči autoritě.

Jeho úkolem je položit jinému účastníkovi („žákovi“) sérii otázek, a když žák odpoví špatně, dát mu mírný (15 V) elektrický šok.

Nikdo z výzkumníků by samozřejmě nebyl schopen provést tento druh experimentu v jeho čisté podobě. Šok nebyl skutečný a žák byl hercem simulujícím zásah elektrickým proudem.

Jak studie postupuje a žák dostává stále více otázek špatně, učitel musí postupně zvyšovat napětí. Bod maximálního šoku byl 450 V, což je pro člověka smrtelné.

Elektrošokový přístroj použitý v Milgramově experimentu

Představte si, že jste v psychologické laboratoři na Yale a sledujete toto…

Žák/herec sedí na židli v jiné místnosti za sklem. Když je znovu a znovu „šokován“ vysokými dávkami elektřiny, začne projevovat skutečné nepohodlí.

Aktor nejprve vydává tísnivé chrčení a pak mučivé výkřiky. Křičí bolestí a prosí o propuštění. Stěžuje si na bolest na hrudi.

Účastník ho nechce šokovat. Cítí se provinile a přímo mučivě, že to dělá jinému člověku. Přesto pokračuje, protože mu autorita v bílém plášti říká, že to musí dodržet.

Nakonec, po šoku maximálním napětím, už tělo žáka bez života nevydává ani hlásku.

Skutečným šokem experimentu však byly jeho výsledky. Všem účastníkům byly podány vysoké, potenciálně smrtelné dávky. A 65 procent z nich podalo maximální smrtící šok, i když pod protestem.

A pokud si říkáte: tito lidé byli pravděpodobně sadističtí psychopati, zamyslete se znovu.

Milgram své subjekty metodicky vybíral na základě jejich naprosté „normálnosti“. Jednalo se o „obyčejné lidi vybrané z dělnických, manažerských a profesních vrstev.“

Laskaví lidé jsou příliš dychtiví se zavděčit

Nedávná (2014) studie publikovaná v časopise Journal of Personality opakuje Milgramova zjištění, ale jde ještě dál.

Uvádí, že lidé, jejichž osobnost lze popsat jako milou nebo přátelskou, častěji plní příkazy, které ubližují ostatním, než ti, které lze označit za vzpurné nebo asociální.

To proto, že milí lidé chtějí být milí. Vyhýbají se jakýmkoli konfliktům, i kdyby to mělo znamenat ústupek od jejich přesvědčení. Bojí se, že budou považováni za hrubé nebo že způsobí trapnost.

Jinými slovy, milí lidé se příliš obávají toho, co si o nich lidé myslí, takže jejich prvním impulsem je zalíbit se.

V Milgramově experimentu se mnoho účastníků cítilo velmi nepříjemně, když museli aplikovat elektrošoky, a chtěli přestat. Racionalizovali si to však tím, že si říkali, že by bylo neslušné narušovat studii a že by tím zklamali vědce.

Takže nakonec nejsou zodpovědní, protože jen dělají, co se jim řekne.

Být milý není až tak milé

Být milý není špatné, pokud to znamená skutečnou laskavost a zájem o druhé lidi. Příliš často je však „milost“ pouhým adaptačním mechanismem, jak získat to, po čem nejvíce toužíme: lásku, uznání a společenské uznání.

V hloubi duše milým lidem chybí odvaha a sebeúcta k tomu, aby byli upřímní v tom, kdo jsou, a aby si stáli za tím, čemu věří.

Jejich touha zalíbit se a zapadnout zastiňuje jejich touhu být autentičtí. A to vede k nebezpečným následkům.

Dobří lidé mohou dát elektrošoky úplně cizímu člověku, protože jim to řekl muž v bílém plášti. Nebo napochodovat tisíce žen a dětí do pecí v Osvětimi, protože je to jejich práce.

Jinými slovy, milí lidé nejsou tím, čím se zdají být. Nejčastěji je slovo „hodný“ eufemismem pro poslušný a nejistý.

Být hodný jen proto, abyste byli na oplátku oblíbení, ruší smysl. – Criss Jami, Killosophy

Jak přestat být poslušným „ano“ člověkem

Přes společenské uznání, kterého se vám může dostat, je být milý ve skutečnosti vážným handicapem ve vztazích.

Tady je 10 věcí, které byste měli přestat dělat, abyste vystoupili ze své „hodné“ ulity a stali se svým pravým já.

Přestaňte lidem říkat, co chtějí slyšet.

Je dobré být citlivý, ale nemusíte chodit po špičkách kolem pocitů druhých lidí. Můžeš ctít svou pravdu a zároveň být zdvořilý.

To lidi neodradí. Budou si tě více vážit.

Přestaň se omlouvat za své pocity.

Když jsi milý (a mluvím z vlastní zkušenosti), nechceš lidi zatěžovat svými pocity. A i když verbalizuješ, jak se cítíš, chováš se, jako by bylo špatné, že se tak cítíš.

Vím, že je pro tebe těžké přiznat si vlastní pocity, jako by skutečně něco znamenaly. Ale na tom, jak se cítíš, záleží. Neodmítej to, přijmi to.

Přestaň říkat „ano“, když chceš říct „ne“.

To je největší handicap u milých lidí. Všichni ti lidé v Milgramově experimentu chtěli říct „ne“, ale přesto udělali, co jim bylo řečeno. Nebuďte takoví!“

Můžu se s tím ztotožnit, protože je pro mě těžké říkat lidem „ne“ nebo být hrubý.

Pamatujte si ale, že pokaždé, když řeknete „ano“, i když jste chtěli říct „ne“, odštípnete kus sebe. Proto si nacvičujte říkat „ne“ – zdvořile, ale rozhodně.

Přestaňte předstírat, že vaše city nebyly zraněny.

Jo, jsi zvyklý se otírat a předstírat, že jsi v pohodě, když s tebou někdo špatně zachází. Nebo když si holka nebo kluk, který se ti líbí, vybere tvého kamaráda místo tebe.

Mluv nahlas. Promluvte si s někým. Jen nic nepředstírej.

Přestaň být laskavý a štědrý k lidem, kteří si to nezaslouží.

Je pravděpodobné, že jste ve skutečnosti laskavý a velkorysý člověk a vaše „laskavost“ není jen fasáda.

Přesto někteří lidé (tj. toxičtí lidé) vaši laskavost zneužijí pro své osobní cíle. Naučte se rozpoznat, kdy s vámi někdo manipuluje.

Přestaňte se podceňovat.

Laskaví lidé obvykle nemají vysoké sebevědomí. Proto se chovají tak, že hledají uznání.

Naučte se mít rádi sami sebe. Zjistěte, co se vám na sobě líbí. Přijměte kompliment, aniž byste ho odmítli.

Přestaňte ztrácet čas snahou být někým jiným.

Nemusí se vám na sobě líbit všechno, ale všechny vaše části a kousky mají hodnotu. A dohromady tvoří jedinečnou, složitou a inteligentní osobu.

Poznejte tuto osobu. Poznejte, kdo jste a co chcete. Tak nebudete definováni tím, čím chtějí ostatní lidé, abyste byli.

Přestaňte v sobě dusit hněv.

Ze všech pocitů, které můžete držet v sobě, je hněv ten nejhorší. Potlačování hněvu je nesmírně škodlivé pro vaše zdraví.

Přestaňte se tedy cítit provinile, že se zlobíte, a dejte mu průchod v bezpečném prostředí. Pokud to neuděláš, poroste v tobě zášť a zatrpklost.

Přestaň si zvyšovat ego druhých lidí.

Tvým problémem je, že příliš dáš na to, co si o tobě myslí ostatní. A věříš jejich názoru víc než svému vlastnímu.

Jinými slovy, dáváš ostatním lidem pocit, že jsou chytří a důležití, zatímco svou vlastní inteligenci bagatelizuješ.

Není tvým úkolem být každému roztleskávačem a poklonkovat. Ne, když se vám na oplátku nedostává toho samého.

Přestaňte dovolit, aby vás lidé považovali za samozřejmost.

Nejvíc si musíš uvědomit, že jsi dobrý člověk, i když se skrýváš za maskou „příjemnosti“.

A když si to uvědomíš, začneš si sama sebe víc vážit a stát si za svým. V důsledku toho vás ostatní lidé přestanou brát jako samozřejmost.

Další

5 způsobů, jak toxičtí lidé porušují vaše hranice

.