Dne 17. března Cal Performances uzavřela Zellerbach Hall a zrušila zbytek sezóny. Březen a duben jsou obvykle dva nejrušnější měsíce v programu představení, ale kvůli COVID-19 neboli novému koronaviru musely být provedeny drastické změny.

V rozhovoru pro The Daily Californian se Jeremy Geffen, výkonný a umělecký ředitel Cal Performances, zamyslel nad dopadem COVID-19 na scénická umění a nad tím, jak komunita zůstává odolná.

Geffen popsal, že dopady COVID-19 donutily mnohé konfrontovat se s tím, jak chatrná je existence na individuální i organizační úrovni. Hovořil také o tom, jak je důležité zůstat ve spojení a nacházet útěchu v komunitě.

Jedním ze způsobů, jak Cal Performances oslovuje své publikum, je série playlistů videí na YouTube s názvem „Teď, víc než kdy jindy“.

Geffen je sám kurátorem playlistů a snaží se o jejich hloubku a rozmanitost.

„Chci rozmanitost … nad rámec toho, co Cal Performances tradičně prezentuje,“ řekl Geffen o sérii playlistů. „Ale tak, aby představoval eklekticismus, který je charakteristickým znakem posluchačů Cal Performances.“

Geffen má silný pocit, že nepracuje s jedním publikem, ale s mnoha, že kurátoruje pro mnohostrannou komunitu.

Podle Geffena chce tato komunita „být přitahována věcmi, které jsou dobré, kvalitní a nedají se snadno zařadit pod jednu nálepku.“

Samotné playlisty se také brání škatulkování. Jsou směsicí umělců a představení minulých i současných, začínajících i zavedených, intimních i velkolepých. Jakým slovem lze homogenizovat kompilaci, která zahrnuje Mozarta, jazzovou legendu Ninu Simone, taneční soubory jako Alvin Ailey a balety jako Čajkovského Louskáček?

„Komentáře přicházející od veřejnosti ukazují, že účinek tohoto jediného gesta, které je sice malé, ale velmi upřímné, předčil naše očekávání,“ řekl Geffen. „Bylo opravdu povzbuzující vidět útěchu, normálnost, krásu a radost, kterou může divadelní umění, i v této ne zrovna ideální formě provedení, přinést do života lidí ve chvíli, kdy to opravdu potřebují.“

Geffen vnímá projekt „Now, More Than Ever“ jako projekt, který je v souladu s mnohem větším hnutím, k němuž dochází napříč scénickým uměním v důsledku vypuknutí epidemie COVID-19.

„V tomto okamžiku se objevila taková touha sdílet, že instituce všech velikostí si vzaly za své oslovit své publikum jako dar, aby se v podstatě spojily nad naší společnou lidskostí,“ vyjádřil se Geffen.

Tyto „dary“ mají mnoho podob, od Geffenových kurátorských playlistů až po velké taneční soubory, jako je Alvin Ailey, které dočasně zpřístupňují veřejnosti záznamy představení, jako je „Revelations“.

Geffen je vnímá jako okamžiky altruismu, ale zároveň se obává, že vytvářejí precedens do budoucna.

„V současné době jsou všechna tato představení poskytována zdarma. Teď je něco na YouTube zdarma, protože je to tam pro veřejnost,“ řekl Geffen. „Když se dostanete ke skupině, jako je Alvin Ailey, nebo k velkému symfonickému orchestru či opernímu souboru, tak to tak není.“

Geffen prosí diváky, aby zvážili pracovní a finanční prostředky, které jsou do představení vloženy.

Geffen vysvětluje:

Geffen vysvětluje, že v případě, že se jedná o divadelní představení, je třeba se zaměřit na to, zda je to možné: „Skutečnost je taková, že všichni, kdo před tou kamerou vystupují, stejně jako lidé, kteří ty kamery obsluhují, a organizace, které poskytují strukturu, v jejímž rámci se představení mohou konat, stojí peníze. Na tom závisí živobytí lidí.“

Technologie zpřístupnila scénická umění, ale také zastřela finanční realitu, která za nimi stojí.

„Je snadné považovat to za samozřejmost, protože velká část naší současné mediální krajiny působí dojmem, že je zdarma,“ řekl Geffen. „Ale k tomu, abychom se dostali k bezplatnosti, je zapotřebí spousta investic.“

Když se nakonec uzavírky kvůli COVID-19 zruší, Geffen se obává, že se publikum bude i nadále obracet k digitálním médiím a zůstane zdrženlivé vůči podpoře organizací, které jsou závislé na velkých shromážděních, aby splnily svůj hospodářský výsledek.

„Ve skutečnosti to není náhrada za živý zážitek,“ trvá na svém Geffen. „V tom okamžiku (živého vystoupení) je idealismus, altruismus, který se v naší každodenní existenci nedá replikovat.“

To vypovídá o širší roli, kterou podle Geffena hraje umění na úrovni jednotlivce, komunity a nadnárodní úrovni, stejně jako o roli, kterou bude hrát při našem zotavování z COVID-19.

Geffenovi se zdá nepravděpodobné, že by na nás na druhé straně této pandemie čekal nějaký „normál“. Ve skutečnosti možná nikdy žádný normál neexistoval.

„Mám pocit, že status quo je iluze,“ řekl Geffen. „Je to něco, co jsme si vymysleli zpětně, spíše než skutečný výraz okamžiku.“

Budoucnost, kterou si Geffen představuje, se zdánlivě vyznačuje smutkem a pocitem viny přeživšího, ale také hlubokou radostí ze života.

„Po desetiletí, po staletí se budeme obracet k uměleckým dílům vzniklým v této době jako k dokumentům skutečné zkušenosti, že jsme ji prožili,“ řekl Geffen.

Geffen se domnívá, že číst o historii v učebnici je jedna věc, ale upřesnil: „Úplně jiná věc je cítit odraz tohoto okamžiku nedidaktickým, emocionálně bezprostředním způsobem.“

Geffen je přesvědčen, že je třeba si uvědomit, co se stalo.

To je to, co nabízí umělecký zážitek. Je to hluboká výpověď o odolnosti nejen proto, že nám umožňuje těšit se na lepší časy, ale také proto, že nám umožní ohlédnout se zpět.

Tento článek je součástí seriálu, v němž místní umělci a umělecké organizace hovoří o tom, jak na ně dopadá uzavření kvůli epidemii COVID-19.

Kontaktujte Blue Fay na adrese .

.