Soudce Evan Dee Goodman pomohl ve Spojených státech na počátku 80. let 20. století zřídit soud, který se zabýval výhradně záležitostmi duševního zdraví v nemocnici Wishard Memorial Hospital. Duševně nemocní byli často zatýkáni a byla proti nim vznášena obvinění, když poskytovatelé léčby usilovali o občanskoprávní závazek, aby mohli poslat svého pacienta na dlouhodobou psychiatrickou léčbu. Soud soudce Goodmana v nemocnici Wishard mohl sloužit oběma účelům. Občanskoprávní závazky by řešila zkušební část soudu pro duševní zdraví. Trestní část soudu pro duševní zdraví by mohla vyřizovat obvinění ze zatčení. Trestní obvinění by mohla být odkloněna nebo pozastavena, což by umožnilo propuštění pacienta z vazby. Občanskoprávní závazek by pak nabyl právní moci a pacient by mohl být poslán na léčení do státní nemocnice. Soudce Goodman by naplánoval pravidelná slyšení, aby se dozvěděl o pokroku pacienta. Pokud to bylo opodstatněné, bylo trestní obvinění zrušeno, ale pacient měl stále povinnosti vyplývající z občanského závazku.
Kromě zajištění ústavní léčby soudce Goodman často obžalovaným nařídil odklon nebo ambulantní závazek a nařídil jim ambulantní léčbu. Soudce Goodman pořádal pravidelná slyšení, aby zjistil, zda pacient dodržuje plán léčby. Pacientům, kteří nedodržovali léčebný plán, hrozily sankce, změna plánu, nebo pokud byli na odklonu, mohlo být jejich původní obvinění stanoveno na soud.
Koncepce soudce Goodmana a původní soud pro duševní zdraví byly počátkem 90. let 20. století zrušeny. V roce 1995 byla soudci Goodmanovi udělena výtka za nepotismus.
V polovině 90. let se mnoho profesionálních pracovníků v oblasti duševního zdraví, kteří se soudcem Goodmanem spolupracovali, snažilo o obnovení soudu pro duševní zdraví v Indianapolis. Zástupci okresních poskytovatelů služeb v oblasti duševního zdraví a další zainteresované strany se začali scházet každý týden. Skupina se rozhodla přijmout název PAIR Program (PAIR znamenalo Psychiatric Assertive Identification and Referral). Po několika letech lobbování u místních úřadů v okrese Marion v Indianě začal soud pro duševní zdraví v roce 1996 fungovat jako formální program. Mnozí jej považují za první soud pro duševní zdraví v zemi v této druhé vlně iniciativ soudů pro duševní zdraví. Vzhledem k tomu, že program PAIR nepracoval s žádnými novými finančními prostředky, nebylo provedeno mnoho vědeckých výzkumů, a proto jsou úspěchy soudce Goodmana a programu PAIR často přehlíženy. Současný program PAIR je komplexní systém odklonu od trestního řízení před zahájením trestního stíhání a po jeho skončení pro duševně nemocné pachatele. Program zahájený v okrese Broward na Floridě byl prvním soudem, který byl uznán a publikován jako specializovaný soud pro duševně nemocné. Pod dohledem soudkyně Ginger Lerner-Wren byl soud pro duševní zdraví v okrese Broward zahájen v roce 1997, částečně v reakci na sérii sebevražd osob s duševním onemocněním v okresní věznici. Browardský soud a tři další první soudy pro duševní zdraví, Anchorage, AK, San Bernardino, CA, a King County, WA, byly zkoumány v monografii Bureau of Justice Assistance z roku 2000, která byla první velkou studií této nově vznikající soudní strategie.
Krátce po založení soudu pro duševní zdraví v Broward County se v jurisdikcích po celých USA začaly otevírat další soudy pro duševní zdraví, které zavedli odborníci z praxe, kteří se domnívali, že standardní tresty jsou při aplikaci na duševně nemocné neúčinné. Například na Aljašce stál první státní soud pro duševní zdraví (zřízený v Anchorage v roce 1998) v čele soudkyně Stephanie Rhoadesové, která se domnívala, že samotná probace je nedostatečná. „Začala jsem se setkávat se spoustou lidí v trestních přestupcích, kteří se cyklicky pohybovali systémem a kteří prostě nerozuměli svým podmínkám probace nebo tomu, co dělají ve vězení. Viděla jsem, jak policie zatýká lidi, aby jim zajistila pomoc. Měla jsem pocit, že musí existovat lepší řešení,“ vysvětlila v rozhovoru. Soudy pro duševní zdraví byly také inspirovány hnutím za rozvoj dalších soudů pro řešení problémů, jako jsou soudy pro drogy, soudy pro domácí násilí, komunitní soudy a soudy pro podmíněný návrat. Zastřešující motivací pro vznik těchto soudů byl nárůst počtu případů a rostoucí frustrace – jak mezi veřejností, tak mezi aktéry systému – ze standardního přístupu k vyřizování případů a jejich výsledkům u státních soudů. V únoru 2001 byl otevřen první soud pro duševně nemocné mladistvé v Santa Claře v Kalifornii.
Od roku 2000 se počet soudů pro duševně nemocné rychle rozšiřuje. Odhaduje se, že v USA existuje 150 soudů a další desítky se plánují. Průběžný průzkum prováděný několika organizacemi identifikoval v roce 2006 více než 120 soudů pro duševní zdraví v celé zemi. Rozšiřování soudů bylo z velké části podníceno federálním programem soudů pro duševní zdraví spravovaným Úřadem pro pomoc v oblasti spravedlnosti, který v letech 2002 a 2003 poskytl finanční prostředky 37 soudům.
V Anglii ve Spojeném království byly v roce 2009 zahájeny dva pilotní soudy pro duševní zdraví v reakci na přezkum osob s duševními problémy v systému trestní justice. Byly považovány za úspěch, který uspokojil potřeby, jež by jinak nebyly uspokojeny; vyžadovaly však finanční podporu a širší změny systému a není jasné, zda budou zavedeny v širším měřítku.