Chrám v Salt Lake City, dokončený v roce 1893, je největším chrámem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Mormoni měli vždy zvláštní vliv na americkou představivost, ale jen málokdo ví, kdo mormoni vlastně jsou a za koho se vydávají, a jejich příběh je jedním z velkých opomíjených amerických vyprávění.

AMERICAN EXPERIENCE a FRONTLINE, dva nejuznávanější seriály PBS, spojují své síly a představují nový dokumentární seriál The Mormons o Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Ve dvou dvouhodinových epizodách zkoumá režisérka Helen Whitneyová (Jan Pavel II.: Tisíciletý papež a Víra a pochybnosti na Ground Zero) historii i současnou realitu mormonské víry. Whitneyová získala neobvyklý přístup k mormonským archivům a církevním představitelům, stejně jako k disidentským exulantům, historikům a vědcům z řad víry i mimo ni. „Doufám, že prostřednictvím tohoto filmu zavedu diváka do jednoho z nejpodmanivějších a nejnepochopenějších náboženství naší doby,“ říká Whitney.

Zbožní mormoni věří, že v roce 1827 ve městě Palmyra ve státě New York vykopal 21letý Joseph Smith soubor zlatých desek, které obsahovaly zárodky nového náboženství. Podle Smitha ho na toto místo zavedl anděl, který se mu zjevil ve vidění. „Druh zjevení, který Joseph popisuje, je skandálem mormonismu, stejně jako je vzkříšení Krista skandálem křesťanství,“ vysvětluje Terryl Givens, autor několika knih o mormonské historii. Smithovy vize, které údajně začaly, když mu bylo 14 let, jsou však pro mormonskou víru klíčové. „Bez okolků prohlašujeme, že Bůh Otec a jeho syn, Pán Ježíš Kristus, se osobně zjevili chlapci Josephu Smithovi,“ říká Gordon B. Hinckley, prezident LDS. „Celá naše síla spočívá na platnosti tohoto vidění.“

Mormoni začínají bouřlivou ranou historií mormonské víry, od úžasných vidění Josepha Smitha a vzniku Knihy Mormonovy přes sporné a někdy násilné střety mormonů s jejich sousedy až po založení a konečné opuštění tří velkých náboženských společenství v Ohiu, Missouri a Illinois. „Pronásledování mormonů bylo oficiálně schváleno nejméně dvěma vládami různých států,“ říká Dallin Oaks, starší mormonské církve. Truman Madsen, autor a historik, dodává: „Vypalování domů, znásilňování, zneužívání, zabírání půdy a majetku – to vše bylo součástí, ale bylo to také odsuzování ze všech dalších úrovní, od státních domů až po kazatelny.“

„Proč by byli tak nenáviděni?“ ptá se Jon Butler, profesor náboženství na Yaleově univerzitě. „Souvisí to s … strachem z neznámých osobních praktik, polygamií, strachem z neznámé víry, strachem z moci a hierarchie. Mysleli mormoni skutečně sami za sebe, nebo za ně myslel Joseph Smith?“

Kruh násilí vyvrcholil v roce 1844 v Nauvoo ve státě Ill, kdy byl Smith zabit rozzuřeným davem. Po Smithově smrti vedl Brigham Young věřící přes celý kontinent k Velkému solnému jezeru v dnešním Utahu, který se stal sídlem mormonské církve.

„Mormoni mají ke svému pocitu pronásledování velmi složitý vztah,“ říká historička Sarah Barringer Gordonová. „Bylo by nespravedlivé říci, že si pronásledování namlouvali. Na druhou stranu je spravedlivé říci, že jim přinášelo vzrušení a přesvědčení, že to, co dělají, je správné, protože Boží proroci nebyli ve svých zemích nikdy vítáni.“

Druhá část knihy Mormoni se zabývá současnou realitou mormonské církve. Whitney zkoumá masivní misionářský program, způsob, jakým církev pronikla do hlavního proudu americké kultury, složitosti mormonské teologie a rituálů a exkomunikaci těch, kteří zpochybňují církevní učení nebo se jím neřídí.

„Být gayem v této kultuře je za hranicí pekla… Tak moc jsem chtěl být vyléčen,“ říká umělec Trevor Southey. „Rodina je středobodem mormonismu – je to posvátná, silná jednotka. … Je velkým selháním, že rodina může být pouze rodina téměř podle definice Ozzieho a Harriet, a cokoli mimo ni není vůbec rodina.“

„Jediné manželství schválené Bohem je manželství muže se ženou,“ říká Marlin Jensen, oficiální historik LDS. „V případě homosexuálů skutečně nemají žádnou naději. … A žít život bez naděje v tak zásadní otázce je podle mě velmi obtížné.“

Ochrana mormonů za jejich pohled na rodinný život se stala také politickou záležitostí. „Dodatek o rovných právech byl hrozivý, protože změnil roli ženy … z pečující ženy v domácnosti, která zůstává doma a stará se o děti, na někoho, kdo nyní může rozhodovat sám za sebe,“ říká James Clayton, profesor politologie. Autorka a feministka Gloria Steinemová říká, že zapojení mormonů do problematiky ERA v 70. letech bylo klíčové: „Kdyby mormoni dodatek podpořili, prošel by. Měli obrovskou sílu při jeho odmítání, protože existují určité klíčové státní zákonodárné sbory, které ovládají.“

„Na jedné straně mají dlouhou tradici podpory vědění a vzdělání, a zároveň je zde skutečné antiintelektuální napětí,“ říká Margaret Toscanová, jejíž zpochybňování postavení žen bylo potrestáno exkomunikací. „Být mormonským intelektuálem znamená, že se otevíráte předvolání k církevnímu soudu.“ Starší Dallin Oaks však vnímá postoj církve k těmto otázkám jako plnění posvátné povinnosti: „Písma hovoří o prorocích jako o strážcích na věži, kteří mají povinnost varovat, když se blíží nepřítel,“ říká ve filmu. „Strážci na věži řeknou, že intelektualismus je nebezpečím pro církev … a pokud lidé opustí svou víru a jdou striktně tam, kam je vede věda, může to být pěkně křivolaká cesta.“

Mormoni sledují proměnu Svatých posledních dnů, kteří se v posledních desetiletích díky úsilí mormonských misionářů dostali z pozice vyděděnců do hlavního proudu americké politiky a kultury a stali se celosvětovým náboženstvím s až 240 000 konvertity ročně. Každý rok se 50 000 mormonských teenagerů připojí k „Boží armádě“ a pochodují po celé planetě od Latinské Ameriky přes Mongolsko až po Zimbabwe. „Jděte,“ říká Bryan Horn, navrátivší se misionář. „Táta šel. Děda šel. A děda, který je potomkem Wilfreda Woodruffa, kterého učil Joseph Smith, chodil na misie.“

Mise mohou být nebezpečné; misionáři byli unášeni, mučeni a zabíjeni. Tento kruciát může misionářům poskytnout hlubokou duchovní sílu do konce života. „To byl skutečně okamžik, kdy se moje naděje a něžná víra změnila v něco opravdu pevného, co bylo základem pro zbytek mého života,“ říká Jensen. „Takže když se mě lidé ptají: ‚Jaká byla tvoje misie? Říkám: ‚Bylo to všechno.‘ Protože od té doby jsem už nikdy nebyla stejná.“