Sir James Black, celým jménem Sir James Whyte Black, (narozen 14. června 1924, Uddingston, Skotsko – zemřel 21. března 2010), skotský farmakolog, který (spolu s Georgem H. Hitchingsem a Gertrudou B. Elionovou) obdržel v roce 1988 Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství za vývoj dvou významných léčiv, propranololu a cimetidinu.

Black získal v roce 1946 lékařský titul na univerzitě v St. Andrews ve Skotsku. Následujících 10 let vyučoval na různých univerzitách a poté v roce 1958 nastoupil do společnosti Imperial Chemical Industries jako vedoucí farmakolog. V roce 1964 se stal vedoucím biologického výzkumu ve francouzských laboratořích Smith Kline & a v roce 1978 nastoupil do výzkumných laboratoří Wellcome jako ředitel terapeutického výzkumu. Od roku 1984 byl profesorem analytické farmakologie na King’s College v Londýně a v roce 1993 se stal emeritním profesorem. V letech 1992-2006 působil Black jako rektor univerzity ve skotském Dundee a na počest jeho práce vybudovala univerzita Centrum sira Jamese Blacka, výzkumné zařízení pro výzkum rakoviny, tropických nemocí a diabetu. V roce 1981 byl Black povýšen do rytířského stavu a v roce 2000 se stal členem Řádu za zásluhy.

Blackovy objevy v oblasti léčiv vzešly z jeho systematického výzkumu interakcí mezi určitými buněčnými receptory v těle a chemickými látkami v krevním řečišti, které se na ně vážou. Black chtěl najít lék, který by zmírnil anginu pectoris – tj. křeče intenzivní bolesti pociťované na hrudi, když srdce nedostává dostatek kyslíku.

Bylo známo, že beta receptory v srdečním svalu po stimulaci hormony adrenalinem a noradrenalinem způsobují zrychlení srdečního tepu a zvýšení síly srdečních stahů, čímž se zvyšuje potřeba kyslíku v tomto orgánu. Black vyvinul lék, který by blokoval místa beta receptorů, čímž by zabránil tomu, aby se na ně epinefrin a noradrenalin navázaly. Výsledná inhibice excitačních účinků těchto hormonů snižovala potřebu kyslíku v srdci, a mohla tak pomoci zmírnit anginózní bolesti. Následně byly vyvinuty další beta-blokátory k léčbě infarktu, hypertenze, migrény a dalších onemocnění.

Black použil podobný přístup k vývoji léku na žaludeční a dvanácterníkové vředy, které jsou z velké části způsobeny nadměrnou sekrecí žaludečních kyselin žaludkem. Vyvinul lék, který dokázal blokovat histaminové receptory, jež stimulují sekreci žaludečních kyselin v žaludku, a tento nový lék, cimetidin, způsobil revoluci v léčbě žaludečních a dvanácterníkových vředů.