Seznámení s Koozem

Jerome Martin Koosman se narodil 23. prosince 1942 v Appletonu, Minnesota. Jerry měřil 180 cm a vážil asi 210 kg. Impozantní levák Koosman byl známý jako kontrolní nadhazovač, ale zároveň se mu podařilo strikeoutovat 2 556 prvoligových pálkařů a v současné době mu patří 28. místo v historické tabulce strikeoutů. Koosman prožil skvělou devatenáctiletou prvoligovou kariéru v týmech Mets (1967-1978), Minnesota Twins (1979-1981), Chicago White Sox (1981-1983) a Philadelphia Phillies (1984-1985). V roce 1968 se Koosman stal nadhazovačem roku v Národní lize a v celkovém hlasování o nejlepšího nováčka roku skončil druhý za Johnnym Benchem. Koosman byl prvním nadhazovačem nováčkem po 55 letech, který ve své nováčkovské sezóně nasbíral až 5 shutoutů. Koosman a Tom Seaver se stali známými jako „Tom and Jerry Show“ a pravděpodobně se stali nejlepší kombinací levák/pravák v Národní lize a možná v celém baseballu. Koosmanovi se zjevně zalíbilo ve světle reflektorů Světové série a ve dvou Světových sériích (1969 a 1973), v nichž nadhazoval, nastoupil ke čtyřem zápasům, z nichž tři vyhrál s ERA 2,39. Koosman se také dostal do All-Star týmu v roce 1968 a znovu v roce 1969, v obou zápasech nadhazoval a v zápase v roce 1968 si připsal zákrok, když v závěrečném outu vyřadil Carla Yastrzemskiho.

V průběhu své devatenáctileté kariéry měl Kooz bilanci 222-209 se 17 zákroky a odházel více než 3839 směn. Jerry byl opravdový dříč, ve 12 sezónách, kdy nastoupil k 25 a více zápasům, naházel vždy více než 212 směn. Koosman měl v kariéře ERA 3,36 a WHIP 1,259. Koosman nadhazoval v 612 zápasech, nastoupil v 527 z nich a měl 140 kompletních zápasů, z toho 33 shutoutů. Odpal nepatřil k Jerryho silným stránkám, o čemž svědčí jeho 62 strikeoutů v 92 odpalech v roce 1968. Abychom však byli spravedliví, Koosmanův odpal se v průběhu let zlepšoval a v kariéře měl 2 homeruny a ve svém životopise má také jednu ukradenou metu. V roce 1976 skončil Koozman druhý v hlasování o Cy Younga v NL, když prohrál s Randy Jonesem ze San Diega, přestože Jonesovy statistiky se zdály být horší. Koosman dal 13. dubna 1984 Peteu Roseovi 4000 odpalů, když nadhazoval za Phillies.

Jerry Koosmanova nováčkovská baseballová karta stojí za zmínku, protože ji vydala společnost Topps v roce 1968 (#177) a sdílí kartu „1968 Rookie Stars“ s Nolanem Ryanem. Karta se prodává za několik set až tisíc dolarů v závislosti na stavu a je skvělým doplňkem sbírky karet každého hráče.

Jaká to karta, Koosman a Ryan dohromady nadhazovali 46 let, vyhráli 546 zápasů a strike outovali 8270 prvoligových pálkařů. Dnes Koosman žije v Osceole ve Wisconsinu a vlastní inženýrskou společnost. Ve volném čase Jerry rád hraje golf a rybaří.

Johne – pokud vím, jste rodilý Minnesoťan, protože jste se tuším narodil v Appletonu, vyrůstal jste v Minnesotě?

Jerry – Narodil jsem se na farmě 11 mil severně od Appletonu & žil jsem s rodiči, dokud jsem se 11. února 1967 neoženil.

John – 27. srpna 1964 jste podepsal smlouvu s New York Mets jako amatérský volný hráč. Byly i jiné týmy, které si tě vyhlédly? Co třeba Twins?“

Jerry – Když jsem podepsal smlouvu, hrál jsem baseball v 5. armádě za Fort Bliss v Texasu v El Pasu. Všechna stanoviště 5. armády měla baseballové týmy a byli jsme intenzivně skautováni všemi prvoligovými týmy. Twins mi nabídli bonus 10 000 dolarů, když s nimi podepíšu smlouvu, ale měli skvělý tým a Mets byli na dně, takže jsem si řekl, že když budu dost dobrý na to, abych se dostal do Major League, mohl bych to u Mets stihnout o pár let dřív a rozdíl v podpisovém bonusu.“

John – Měl jsi v dětství nějakého baseballového hrdinu?

Jerry – V dětství jsem se na baseball v televizi nedíval, ale později jsem rád sledoval a napodoboval Willieho Mayse.

John – Na co nejraději vzpomínáš z doby, kterou jsi strávil v nižších ligách v Greenville (A), Williamsportu (AA), Auburnu (A) a Jacksonville (AAA)?

Jerry – Jako chudé dítě vyrůstáš bez výdobytků života, je to asi stejné jako hrát v nižší lize. Žádné výstřelky, chudé autobusy, sotva dostatečný plat a peníze na jídlo, aby se dalo vyžít, a spousta tvrdé práce. Ale díky tomu všemu získáš přátele na celý život, kteří prožívají totéž co ty.“

John – Pochyboval jsi někdy o tom, že se dostaneš do první ligy?

Jerry – Během prvního roku, kdy jsem přešel od hraní baseballu pro zábavu k hraní baseballu pro obživu, to bylo mnohem vážnější.

John – Jaké nadhozy jsi házel a jaký byl tvůj nejlepší nadhoz?

Jerry – Házel jsem fastball a curveball. V nižší a instruktážní lize mě naučili házet slider a changeup.

John – V první lize jsi debutoval 14. dubna 1967 ve Philadelphii proti Phillies, když jsi vystřídal startéra Jacka Fishera v dolní části třetí směny za stavu 4:0.

John – V první lize jsi debutoval 14. dubna 1967 ve Philadelphii proti Phillies. Jaké to bylo postavit se poprvé na prvoligový kopec?“

Jerry – Vše se odehrálo na stadionu Connieho Macka ve Filadelfii. Byl jsem velmi nervózní a házel jsem velmi tvrdě. Rozhodčí pro mě musel přijít do bullpenu, protože jsem házel opakovaně rychle a neuvědomil jsem si, že se mě můj trenér bullpenu snaží posunout do hry. Každopádně jsem při svém debutu odehrál 2 2/3 směny baseballu bez odpalů.

John – Následující rok 1968 ses dostal do základní rotace Mets, nadhodil jsi přes 263 směn a vedl jsi tým s 19 výhrami a dokončil jsi 17 z 34 zápasů, do kterých jsi nastoupil. V nadhazovací rotaci s tebou byli dva budoucí členové síně slávy Tom Seaver a Nolan Ryan, jaké to bylo nadhazovat s takovými dvěma superhvězdami?“

Jerry – Všichni jsme byli mladí a nakláněli jsme se, jaké to je hrát a soutěžit v Major League. Nikdo z nás netušil, čeho dosáhneme a jak dlouho bude naše kariéra trvat. Naším cílem bylo získat dostatek času, abychom se kvalifikovali do penzijního plánu & vyhrát 20 zápasů.

John – Co kdybyste se s námi podělili o příběh Toma Seavera a Nolana Ryana?

Jerry – Tom & jsem přišel společně v 67. roce, ale on zůstal ve velkém klubu celý rok. V roce ’68 se etabloval jako nejlepší startér a já byl zařazen do rotace za něj, a proto jsem vedl nadhazovací diagram všech jeho nadhozů a zápasů. V roce 69 jsem zaznamenával jeho zápas v New Yorku proti San Diegu Padres a sledoval jsem, jak strikeoutoval posledních 10 hráčů, kteří přišli na pálku.

John – Rok 1969 byl celý ve znamení „Zázračných Mets“, na co z té sezóny vzpomínáš nejraději kromě toho, že jste vyhráli Světovou sérii?

Jerry – V podstatě jsme hráli baseball na úrovni 500 bodů, dokud se kolem poloviny srpna trochu neochladilo a Tom & I dostal takříkajíc druhý vítr. Tom & Vyhrál jsem 18 z našich posledních 19 startů.

John – Během svého působení v Mets jsi hrál pod několika zajímavými manažery, hrál jsi pod Gilem Hodgesem, Yogim Berrou, Royem McMillanem, Joem Frazierem a Joem Torrem. Kdo byl tvůj nejoblíbenější manažer Mets a proč?“

Jerry – Všichni byli skvělí chlapi a dobří baseballisté, ale Gil Hodges byl bezkonkurenčně nejtalentovanější. Gil byl vždy o tři kroky napřed před soupeřovými manažery a do puntíku věděl, čeho jsou jeho hráči schopni. Nikdy neměl hráče v pozici, kdy by se snažil dělat něco, čeho není schopen. Všichni jsme znali svou práci bez ohledu na to, jaká byla situace.

John – Jaké to bylo hrát za Yogiho Berru, nebo bych se možná měl zeptat, jaké to bylo být jen v jeho blízkosti?

Jerry – Yogi byl nejspokojenější typ manažera, nikdy se příliš nevzrušoval, a když se něco nepovedlo, vždycky řekl: „No, dostaneme je příště“. Yogi byl neortodoxní typ a v podstatě očekával, že jeho hráči budou hrát stejně. Například pokud jste dobře viděli nadhoz, švihněte po něm, ať už byl kdekoli. Pokud si myslíte, že byste mohli postoupit na další metu, udělejte to, jen vy víte, jestli se vám to podaří. Nikdy nevyprávěl žádné vtipy, ale způsob, jakým přemýšlel, přinesl lidem mnoho smíchu. Yogi by ti nikdy nelhal, a když ses ho zeptal na otázku ohledně možné výměny, o které jsi slyšel, neodpověděl by ti, kdyby to byla pravda, a popřel by to, kdyby to pravda nebyla.“

John – Po sezóně 1978 a 12 sezónách v dresu Met jsi myslím požádal o výměnu. Podle historky, kterou jsem slyšel, Jerry, jsi požádal o přestup do Minnesoty, můžeš nám říct, jak k tomu došlo?“

Jerry – Mets v té době procházeli přestavbou a já jsem byl jediný zavedený hráč, který tam ještě byl. Nechtěl jsem být součástí tohoto procesu, protože přestavba trvá několik let a během té doby můžete prohrát spoustu míčových her, protože jsme nemohli skórovat. Když jsem prohrál 20 zápasů, za celý rok jsem měl na kontě jen 26 získaných bodů. Tak jsem řekl Mets, aby mě vyměnili, protože měli možnost mě vyměnit do 10 klubů. Když nakonec přišel čas, kdy mě nebrali vážně, řekl jsem jim, že jediný klub, do kterého půjdu, jsou Twins, nebo odejdu do důchodu. Na můj bluf nepřistoupili a byl jsem vyměněn. Musím přiznat, že na tomto blafu se mnou na tomto konci s Twins pracoval Sid Hartman.“

John – Ve své první sezóně u Twins jsi opět nadhazoval více než 263 směn a vyhrál 20 zápasů za tým, který skončil jeden zápas nad 500 body. Jaké jsou tvé vzpomínky na tento tým?“

Jerry – Poté, co jsem dlouho hrál v New Yorku, mi připadalo, že teď nadhazuji za druholigový tým, protože nás nesledoval žádný tisk. V New Yorku s vámi po zápase mohlo dělat rozhovory třeba 30 novinářů, u Twins to bylo 4 až 6 lidí. S klukama jsem si užil spoustu legrace a hraní ve staré Metě. Bylo skvělé být zpátky doma a žít ve svém vlastním domě.

John – Během svého pobytu v Minnesotě jsi hrál za Gena Maucha, Johna Goryla a Billyho Gardnera, máš na ně nějaké zvláštní vzpomínky, o které by ses rád podělil?

Jerry – Opět tam byli velmi dobří baseballisté; každý měl svůj vlastní styl toho, co je potřeba k vítězství v zápase. V roce 79 mě Gene nechal nadhazovat, i když to vypadalo, že jsou kolem mě problémy, ale já se z nich vypracoval a vyhrál pro něj. Stejné to bylo s každým manažerem, který mě tam nechal. Někteří manažeři na vás skočí a vyřadí vás dřív, než dostanete šanci vyřešit problém, který jste vy nebo vaši spoluhráči vytvořili. Nikdy jsem nechtěl odejít ze hry, a proto jsme se s Genem v osmdesátém roce několikrát střetli kvůli jeho stylu řízení. Johnny Goryl a Gardner mě tam vždycky nechali.“

John – Po internetu koluje jeden citát, který zní takto: „Vždycky jsem si myslel, že je to tak: „Jsi (Jerry Koosman) jediný nadhazovač, kterého znám a který potřebuje touchdowny místo doběhů.“ – Roy Smalley. Vzpomínáš si, co Smalleyho k tomuto výroku vedlo?“

Jerry – Ten citát jsem nikdy předtím neslyšel a myslím, že je možná vytržený z kontextu. V mém prvním roce u Twins jsem v prvních dvou zápasech obdržel 26 doběhů, ne že bych jich tolik potřeboval, ale myslím, že právě tehdy Smalley tento výrok pronesl, ale v žertu.

John – Twins tě 30. srpna 1981 vyměnili do White Sox za 3 hráče nižší ligy. Co přinesla tato výměna a co sis myslel o odchodu z Minnesoty?“

Jerry – Tohle všechno se stalo po stávce v roce 81, kdy nás Billy Gardner přivedl zpět k nadhazovačům, abychom hodně nadhazovali v úlevách, takže jsme mohli nadhazovat více výjezdů a méně směn, abychom se dostali do formy. Během jednoho týdne mě přivedl pětkrát a já jsem zachránil pět zápasů. V posledním zápase jsem nadhazoval v Milwaukee jako pomocný nadhazovač, i když si nemyslím, že jsem si připsal zákrok, ale dostal jsem se z bezvýchodné situace. Tehdy po mně White Sox chtěli, abych za ně nadhazoval, protože bojovali o divizní titul. Jednání mezi mnou a Howardem Foxem (GM) probíhala asi dva týdny, protože jsem nechtěl být vyměněn. Měl jsem vysoké požadavky, abych je od výměny odradil. Byl jsem na svatbě své neteře, když mi zavolali, že jsem byl vyměněn…..Plakal jsem.

John – Po několika letech v Chicagu jsi byl vyměněn zpět do Národní ligy a Phillies, kde jsi nadhazoval dvě sezóny, než jsi opustil MLB. Bylo na čase ukončit kariéru, nebo zranění ukončilo tvou úžasnou devatenáctiletou kariéru?“

Jerry – Byl jsem velmi nerad, když jsem se dozvěděl, že mě vyměnili ze Sox, protože jsme měli skvělý klub s velkou silou, ale pak jsem se na to podíval i z té pozitivní stránky a těšil jsem se, že budu hrát se svým starým přítelem Stevem Carltonem a pracovat pod vedením odborníka na kung-fu a silového trenéra Guse Hoeflinga. Své působení ve Philadelphii jsem si také užíval, ale v roce 85 jsem si poranil koleno a musel jsem na operaci. Rychle jsem se vrátil a znovu si ho poranil. V tom roce jsem už nenadhazoval. Po sezoně chtěli Sox a Cardinals, abych s nimi podepsal smlouvu, a já zvážil své možnosti a zdravotní stav kolena a rozhodl se odejít do důchodu a trávit více času s rodinou. V roce 2006 jsem si nechal voperovat ocelové koleno.

John – Měl jsi skvělou prvoligovou kariéru, která trvala 19 let. Skončil jsi s bilancí 222-209 a ERA 3,36, přičemž jsi ve více než 3 839 směnách strike outoval 2 556 pálkařů. Měl jsi také 33 shutoutů a v 25 % případů jsi dokončil, co jsi začal. Kdybyste se dnes jako baseballový analytik díval na kariéru Jerryho Koosmana, jak byste ji popsal?“

Jerry – Obvykle jsem se soustředil na své prohry a na to, co jsem dělal špatně, i na své výhry. Myslím, že jsem prvních šest až osm let prohrál hodně zápasů kvůli nedostatku zkušeností a přílišnému spoléhání na svého chytače. Mets nikdy nedali moc doběhů, takže pokud jste dostali 3 doběhy; bylo nutné, abyste vyhráli. I když jsem byl považován za strikeoutového nadhazovače, nikdy jsem nešel po strikeoutech. Snažil jsem se, aby pálkař trefil jeden z mých prvních dvou nadhozů, a pokud jsem měl na chlapa dva striky, pokud situace nevyžadovala strikeout, nikdy jsem nešel po strike outu, protože v průběhu kariéry byste museli hodit mnohem víc nadhozů, a tudíž možnost zkrácení kariéry, jak mi vždycky říkali, v té ruce je jen tolik hodů. Kdybych šel po strikeoutech jako například Tom Seaver, pravděpodobně bych měl více shutoutů a vítězství. Vždycky jsem se snažil, aby pálkař trefil MŮJ nadhoz, a nechal jsem to na obraně. To mi dělalo největší radost. Také bych si přál, abych si svá vítězství více užíval, než abych trávil tolik času analyzováním chyb. Také bych si přál, abych se rozhodl hrát ještě několik let, místo abych odešel do důchodu.

John – Všechny zápasy jsi odehrál jako Twin na stadionu Met; jako White Sox jsi hrál v Metrodome, jaký je tvůj názor na tyto dva stadiony?

Jerry – Stará Met byla mnohem lepším místem pro hraní, když bylo hezké počasí, a kopule byla určitě lepší na jaře a pro zabránění dešťovým výpadkům. Nikdy se jim nepodaří nahradit přírodní povrch umělým a dosáhnout stejných výsledků. Něco je na hraní venku a přizpůsobení se prvkům….vítr, slunce, teplota atd.

John – Kdo byl nejlepší hráč, kterého jsi kdy měl za spoluhráče?

Jerry – Willie Mays. Měl jsem tu skvělou příležitost nejen proti němu nadhazovat, ale měl jsem ho tři roky jako spoluhráče. Uměl všechno a ještě když odcházel do důchodu, byl nejlepším hráčem našeho klubu!!!

John – Sleduješ dnes MLB?

Jerry – Na baseball se dnes moc nedívám, rozčiluje mě, když sleduji nadhazování a chytání a všechen ten čas, který pálkařům trvá, než se dostanou do boxu a odpálí. Ale občas se mi podaří sledovat skvělý zápas a miluji ho!!!!

John – Chodíte se dívat na zápasy do Metrodome a co si myslíte o novém hřišti Target Field, na kterém budou Twins hrát od roku 2010?

Jerry – Na zápasy v Dome se moc nedostanu, ale na nový baseballový stadion se těším. Baseball pod širým nebem je skvělý, ale ne když je zima. Přál bych si, aby na nový park dali odnímatelnou střechu.

John – Kdybys mohl hrát baseball v kterékoli éře, kdy bys hrál a proč?

Jerry – Měl jsem to štěstí, že jsem hrál v jedné z nejlepších ér baseballu, od poloviny šedesátých let do roku ’85. Měl jsem štěstí, že jsem hrál v jednom z nejlepších období. Kolik kluků vychovaných na farmě v západní MN dostalo příležitost nadhazovat proti borcům jako Mays, Stargell, Mantle, Maris, Yaz, Aaron, Banks, Killebrew, Rose, Drysdale, Gibson, Marichal, Billy Williams, Brock, Richie Allen, Clemente, Maury Wills, McCovey a mnoho dalších? Chtěl bych nadhazovat proti DiMaggiovi, Ottovi, Cy Youngovi, Groveru Clevelandovi Alexanderovi, Babe Ruthovi, Koufaxovi, Quilicimu, Hodgesovi, Yogimu a mnoha dalším. Miloval jsem soutěž a nadhazování proti těm nejlepším.

Johne – vyrůstal jsem v Taylors Falls, nedaleko místa, kde dnes žiješ. Co děláš od té doby, co jsi skončil s baseballem, a co tě baví dělat ve volném čase?“

Jerry – Prvních pár let po skončení baseballu jsem založil národní ligu pro děti od 16 do 19 let, 102 týmů nejlepších amatérských hráčů v zemi, také profesionální rozhodčí, ale velká liga ji nechtěla podpořit, a proto jsme nemohli sehnat sponzora, takže jsme ji zrušili. Hrálo by se v létě, kdy nebyla škola. Mám také malou strojírenskou firmu. Rád rybařím a hraji golf.

John – Přemýšlíš o tom, že by ses vrátil k baseballu?

Jerry – V roce 91 & 92 mě Mets požádali, abych dělal trenéra nadhazovačů v jejich druholigovém systému, vedli jsme si velmi dobře a mně se to líbilo. Desetihodinové jízdy autobusem ale nebyly na mém seznamu na prvním místě.

John – Neúčastníš se příliš mnoha akcí Twins, jako je například jejich každoroční FanFest, kde se bývalí i současní hráči setkávají s fanoušky a rozdávají jim autogramy, máš nějaký důvod proč? Jsem si jistý, že spousta fanoušků Twins by je ráda pozdravila.“

Jerry – Musím přiznat, že tam chybím. Rád se s klukama sejdu a pozdravím fanoušky, ale pořád jsem venkovský kluk, který se ve velkém městě stresuje bojem s dopravou a hledáním parkovacích míst. Navíc jsem v mnoha případech v Kanadě nebo na Aljašce na rybách nebo dole na jihu, kde hraju golf. Omlouvám se všem.

John – Je něco, co bys Jerry chtěl vzkázat dnešním fanouškům Twins a fanouškům, kteří tě sledovali, když jsi nadhazoval za Twins?

Jerry – Mnozí z nich se mi ozývají prostřednictvím fanouškovské pošty, ale rád bych jim všem vzkázal, že hraní ve starých Metách a to, že ti tam fandili, mi v životě udělalo tolik radosti, kolik by si jen člověk přál. Snažil jsem se nikdy neztrapnit je ani sebe, ale to se někdy nedá ovlivnit. Jako tehdy, když jsem ve staré Met nadhazoval proti Reggiemu Jacksonovi a Yankees. Hodil jsem mu dva boční rychlé míče dolů a pryč, které vzal, a počítadlo bylo 0 & 2. A tak jsem se rozhodl, že mu to hodím. Další dva boční fastballové nadhozy mu šly na krk a počítadlo bylo 2 & 2. V tu chvíli jsem si uvědomil, že je to pro něj těžké. Další sidearm curve ball byl zavěšený přes střed mety a on ho odpálil 500 stop přes zeď středního pole……Po tomto odpalu jsem se mohl doplazit pod trávník do dugoutu a zmizet!!!!!!!

John – Díky moc, že to děláš, Jerry, opravdu si toho vážím

.