Ve dvacátých letech minulého století byla známá jako „sexy slečna Lil“. Dnes je Lil Hardinová pozoruhodná jako jedna z nejvýznamnějších žen raného jazzu. Hardinová, klavíristka, skladatelka, aranžérka a kapelnice, byla také průvodcem svého manžela – Louise Armstronga. V tomto vydání pořadu Riverwalk Jazz vzdáváme hold nedostižné Lil Hardinové Armstrongovi sérií vzácných rozhovorů natočených v 50. letech 20. století, v nichž vypráví o svém hudebním životě a manželství s velkým jazzmanem. Tyto rozhovory byly poprvé vydány na LP desce Riverside, Satchmo and Me.

BONUSOVÝ AUDIO OBSAH

Pokud se dnes objeví jméno Lil Hardin Armstrong, je to téměř vždy kvůli jejímu slavnému příjmení. V jazzovém světě 20. let 20. století byly ženy, zejména černošky, odkázány na zpěv nebo tanec ve sboru, ale Lil Hardinová měla dávno před svatbou s Louisem Armstrongem za sebou seriózní kariéru uznávané jazzové skladatelky, klavíristky a kapelnice. Lil spolupracovala s významnými černošskými kapelami v Chicagu; vystupovala s Sugar Johnny’s Creole Orchestra, Freddie Keppard’s Band a vedla vlastní kapelu v Dreamland Café. Lil často stála v čele nahrávacích skupin včetně New Orleans Wanderers, s nimiž v roce 1926 nahrála skladbu „Papa Dip“ – číslo, které pojmenovala po Louisi Armstrongovi.

Lil a Louis byli spoluhráči v kapele King Oliver’s Creole Jazz Band, když se v roce 1924 vzali. Louis byl nováčkem ve městě a Lil zavedeným hráčem na chicagské jazzové scéně. Lil Hardin nebyl Louisem na první pohled nadšen. V nahraném rozhovoru, který zde uslyšíte, říká, že „Louis byl příliš tlustý a měl divný účes“. Přesto si ji získal svým šarmem a talentem a do roka se Louis a Lil vzali. Lil Hardinová viděla ve hře Louise Armstronga obrovský potenciál, který on sám neviděl. Zpočátku byla hnací silou jeho objednávek a pomohla Armstrongovi prosadit se jako hvězdný sólista. Trvala na tom, aby opustil Kinga Olivera a vydal se na vlastní pěst.

Existuje fotografie Lil pořízená v době jejího působení v Creole Jazz Bandu Kinga Olivera na počátku 20. let. Je to drobná, dámská postava, sedící na klavírní lavici. V kontrastu s tím je obklopena svalnatými, světáckými muzikanty Oliverovy kapely. V mžiku pochopíte, proč byla Hardinova matka rozhodně proti tomu, aby její dcera vzala práci u těchto chlapíků. Lil byla koneckonců klasicky vzdělaná hudebnice, která studovala na Fiskově univerzitě. Někteří z těchto jazzových muzikantů sotva uměli číst noty. Lil překvapila muzikanty v Oliverově kapele svým talentem. Louis Armstrong se o Lil jednou vyjádřil takto: „Bylo překvapující, že absolventka maturitního ročníku se zařadila do řady a hrála tak dobrý jazz.“ Kapela Kinga Olivera, která hrála každý večer na jižní straně Chicaga, přitahovala davy lidí, kteří stáli jen ve stoje, včetně bílých hudebníků ze severní strany, jako byl kornetista Bix Beiderbecke a melodik Hoagy Carmichael. Lil říká: „Poslouchali tak pozorně a já nevěděl, co se snaží poslouchat. Teď už to vím.“

Zázemí Lil Hardina bylo velmi odlišné od tvrdé chudoby, kterou Louis Armstrong poznal jako dítě. Lil se narodil v roce 1898 v Memphisu ve státě New York. Ačkoli její matka pracovala jako služebná, poskytla svým dětem pohodlný a poněkud kultivovaný život. Postarala se o to, aby Lil navštěvovala hudební školu paní Hicksové a prestižní Fisk University. Lilina matka dávala přednost chvalozpěvům a populárním písním a v dospívání Lil zakazovala mít cokoli společného s jazzem a blues. Ironií osudu se Lilina matka v roce 1918 přestěhovala s rodinou do Chicaga – centra vzkvétajícího jazzového světa a magnetu pro nejlepší hráče z New Orleans. Lil si brzy našla práci v obchodě s hudebninami, kde se seznámila s klavírním velikánem Jelly Rollem Mortonem a nejlepším chicagským jazzovým kapelníkem Kingem Oliverem. Zanedlouho se Lil dobře živila jako jazzová klavíristka, a to navzdory počátečnímu odporu své matky k tomuto žánru.

Manželství a hudební partnerství Lil a Louise se začalo rozpadat v roce 1930. Louis byl téměř každý večer v roce na cestách – a to se podepsalo na jejich domácím životě. Další Louisovou zastávkou bylo New Orleans, kde se titulky v místních novinách věnovaly „rodnému hrdinovi“ a hodně se opíraly o skutečnost, že Louis jako dítě prodával v Crescent City noviny. Podle Lila Louis změnil svůj pohled na život a stěžoval si, že Lil je „příliš staromódní“. Rozešli se a Lil se vrátil do Chicaga.

Lil pokračovala v bohaté hudební kariéře i po rozchodu s Louisem v roce 1931; nakonec se rozvedli v roce 1938. Lil účinkovala v několika broadwayských představeních a natočila řadu vokálních stran pro nahrávací společnost Decca. Koncem 60. let se Lil stáhla z hudební branže a stále více času trávila na místě, které si s Louisem koupili v prvních letech manželství v jezerním letovisku Idlewild ve státě Michigan. V červenci 1971 Louis Armstrong zemřel. Jen o měsíc později, v srpnu 1971, vystupovala Lil na Louisově vzpomínkovém koncertu v Chicagu, když na pódiu zkolabovala a zemřela. Tak skončil jeden z velkých milostných příběhů jazzu.

Zajímavou poznámkou pod čarou k našemu příběhu je, že sedm let po její smrti se píseň, kterou složila Lil Hardin Armstrongová, dostala na vrchol hitparád po celém světě. Ringo Starr nahrál její skladbu „Bad Boy“ v roce 1978 a všude se hrála v rádiích. Lil by z toho nepochybně měla obrovskou radost.

Více o hudbě v tomto vysílání:

„My Heart“, kterou složila Lil Hardin, byla nejprve koncipována jako valčík ve ¾ době; Louis a Lil ji však vždy hráli jako hot jazzovou skladbu ve 4/4 době. V naší verzi hraje The Jim Cullum Jazz Band se speciálními hosty, kterými jsou chicagský Mike Walbridge na tubu a kornetista z Bay Area Leon Oakley. Přidání tuby a druhého kornetu kopíruje sestavu skvělé kapely Kinga Olivera, jak byla sestavena v Chicagu na počátku 20. let 20. století.

Původní Oliverova nahrávka „Chimes Blues“ v úpravě Lila Hardina obsahovala první nahrané sólo Louise Armstronga. Slyšíme ji zde v podání skvělého trumpetisty Doca Cheathama s kapelou The Jim Cullum Jazz Band.

Ačkoli „Come Back Sweet Papa“ byla poprvé nahrána v roce 1926 poté, co Louis Armstrong opustil Oliverovu kapelu, naše provedení v tomto vysílání obsahuje instrumentaci odpovídající kapele Creole Jazz Band krále Olivera.

„Skid-dat-de-dat“ byla společná skladba skupiny Hot 5, kterou složili Lil Hardin a Louis Armstrong; skupina Hot 5 ji nahrála v roce 1926.

„Mabel’s Dream“, kterou původně nahrál King Oliver v roce 1923 s Lil Hardinem na klavír; ve verzi, kterou zde slyšíme, hraje rozšířená Oliverova sestava The Jim Cullum Jazz Band s Mikem Walbridgem na tubu a Leonem Oakleym na kornet.

V interpretaci „Ory’s Creole Trombone“, kterou slyšíme v tomto vysílání, hraje dlouholetý trombonista Cullum Bandu Mike Pittsley. Tato skladba byla jedním z původních čísel Armstrongovy Hot 5 nahraných v roce 1927 pro značku Okeh a vydaných na deskách s rychlostí 78 otáček za minutu.

„Struttin‘ with Some Barbecue“ je rovněž klasikou Hot 5. Jako mnoho raných neworleanských melodií obsahuje název neslušnou sexuální narážku. Sólistou na trubku v našem podání je Jon-Erik Kellso, přední mistr klasického jazzu v New Yorku.

Hymnické „Riverside Blues“ složili Richard M. Jones a Thomas A. („Georgia Tom“) Dorsey v Chicagu pro Kinga Olivera, který ji nahrál v roce 1923 krátce předtím, než Louis a Lil opustili jeho kapelu.