Jižanský vokál Maca Powella je už tři desetiletí základním kamenem Third Day, jedné z nejúspěšnějších skupin současné křesťanské hudby. Pro většinu lidí tedy není překvapením, že Powell našel sólový úspěch jako pravý country zpěvák. Jeho právě vydané druhé sólové country album Southpaw mistrovsky kombinuje Powellův vřelý gruzínský tón s vysokooktanovým jižanským rockem i nádherně ztvárněnými baladami.

Rodák z Clantonu v Alabamě, oba Macovi rodiče doma zpívali a hráli na kytaru. Jejich ponoření do hudby bylo tak dokonalé, že vedlo mladíka k tomu, že zpočátku věřil něčemu, o čem se později dozvěděl, že to není pravda. „Bylo mi dvanáct let, než jsem si uvědomil, že můj táta nenapsal ‚Gimme Three Steps‘,“ říká se smíchem sympatický Jižan.

Když Mac ve dne zpíval ve svém malém baptistickém kostele a v noci se prohrabával sbírkou desek, ve druhém ročníku střední školy se přestěhoval do Atlanty a založil skupinu Third Day. Skupina se stala mezinárodní senzací, získala čtyři ceny Grammy a v roce 2009 byla uvedena do Hudební síně slávy státu Georgia. Zatímco nadále stojí v čele Third Day a ročně odehraje stovky koncertů, Macova vášeň pro country hudbu vzrostla a posunula jeho jedinečnou vizi na zcela novou úroveň.

Na albu Southpaw spojuje Powell svůj sytý, charakteristický barytonový hlas s kořennou instrumentací a okamžitě broukatelnými písněmi. Od bluegrassem protkané „90 to Nothing“, energických rockerů jako „Runaway Train“ a „Hard Headed Woman“, srdceryvných balad „Everything to Me“ a „Sittin‘ Here Talking With You“ až po taneční „Red Boots“, která album zahajuje, přistupuje Powell ke každé z nich se stejnou mírou nespoutaného vzrušení a nasazení, jaké prokazuje po celou svou sólovou kariéru v country hudbě.

Spolupráce se zavedenými country umělci, jako jsou Travis Tritt, Kristian Bush ze Sugarlandu a Darius Rucker, je jistě jednou z nejlepších správných cest, jak si budovat svou značku, i když Powell zůstává pokorný k příležitostem, které mu byly poskytnuty. Psaní s Ruckerem jim totiž dalo příležitost porovnat si poznámky o tom, jaké to je být v dnešní hudbě velmi vzácným druhem.

„Je jen o něco málo starší než já,“ vysvětluje Mac. „Hootie & the Blowfish vycházeli tak nějak ve stejné době jako Third Day. Když jsme se objevili poprvé, byli lidi, kteří si mysleli, že se je snažíme kopírovat, protože máme dost podobné hlasy. Svěřil jsem se mu a řekl: ‚To, co jste udělali, mě inspirovalo. Protože mi to ukázalo, že to jde. Vím, že si dal hodně práce s tím, aby se to podařilo. Je to trochu jiné v tom smyslu, že on s Hootie & the Blowfish moc nevystupoval a já mám pořád 100 koncertů Third Day ročně. Ale dal mi naději, že to můžu zkusit taky.“

O Travisi Trittovi, s nímž napsal skladby „90 to Nothing“ a „Runaway Train“, Powell říká: „Hudebně jsem k němu dlouho vzhlížel a lidé mi léta říkali, že zním jako on. Bydlí 20 minut ode mě. Vždycky si dělám legraci a říkám, že je něco ve vodě. Tak zníme podobně.“

Vzájemní obdivovatelé své tvorby, Powellovo společné autorské sezení s Kristianem Bushem přineslo jeden z emotivních vrcholů Southpaw ve skladbě „Everything to Me.“

„Líbí se mi, co dělá, dokonce i jeho sólová tvorba,“ říká Mac o Bushovi, který se dostal na výsluní country hudby v oceňovaném duu Sugarland. „Když jste muzikant a vidíte, že ostatní muzikanti mají opravdovou lásku k hudbě, že to není jen byznys, ale že mají tu velkou touhu… věřte mi, že je to asi trochu vzácnější, než byste si mysleli.

Návrat k vlastním hudebním kořenům byl pro zpěváka a skladatele osvěžující změnou, ale za dobu, která uplynula od vydání jeho vlastního country debutu v roce 2012, došlo v hudebním byznysu i v samotném žánru k posunům, které ho staví tak trochu mimo hlavní proud country, a to navzdory nespornému faktu, že Southpaw je jedno z nejsilnějších a nejautentičtějších country alb, které můžete za celý rok slyšet.

„Hudební prostředí se mění tak rychle,“ vysvětluje Mac. „Je osvobozující nesnažit se zapadnout do nějaké formy. Je osvobozující nebýt u labelu, kde mi tucet lidí říká, co bych měl nebo neměl dělat. Můžu být sám sebou, být opravdový, psát písničky, které se mi líbí, a doufat, že se budou líbit i fanouškům.“