Pokud jde o náš koníček, kterým jsou hodinky, seznámení se vším, co existuje, může být velmi podobné, jako byste si vzali červenou pilulku a nic nenasvědčuje tomu, že hlubiny králičí nory končí. To samozřejmě znamená, že se toho může hodně naučit a seznámit se s nejrůznějšími značkami. Někteří lidé budou mít nakonec tendenci se specializovat – zaměří se třeba na jediný styl nebo typ hodinek nebo se přizpůsobí určité značce. Já sám (jako autor i osobně) jsem si udržel zdravý zájem o menší butikové značky, protože mají tendenci vydávat poměrně zajímavé věci za skvělé ceny. Dnešní recenze modelu MKII Paradive do této formy velmi přesně zapadá.
V podstatě je MKII jednou z těch značek, na které jsem narazil velmi brzy ve své hodinářské kariéře, ale které vždy zůstávaly na okraji zájmu. Postupem času jsem si stále více všímal toho, co tato značka vyrábí, a když se naskytla příležitost recenzovat jeden z jejich modelů zde na ABTW, dychtivě jsem zvedl ruku. Modely MKII jsou známé (nebo se mi alespoň zdají být známé) pro svou čistou, téměř sterilní reinterpretaci hodinek z dob minulých.
Model MKII Paradive, který nám byl zaslán k recenzi, je vojenský, ale není odvozen od ničeho, co bylo komerčně dostupné. Spíše se šlo do vládních specifikací a ustálilo se to na hodinkách, které byly vydávány americkým speciálním jednotkám (a námořním jednotkám CIA) po několik desetiletí od 60. do poloviny 80. let. Místo toho, aby jednoduše opsali, co říkají specifikace, a vyrobili variantu pro spotřebitele, šli a udělali něco, co se zdá být velmi podobné tomu, co dělají renovátoři starých aut – začali s originálem, zachovali vnější design z větší části nedotčený a pak vylepšovali a zdokonalovali jako blázni, kde se dalo.
Konečným výsledkem jsou hodinky, které vypadají velmi podobně jako originál, ale budou mnohem spolehlivější a pevněji postavené. Protože jsme samozřejmě hodinkoví maniaci, chceme vědět, jaká všechna vylepšení byla provedena. Začněme tím, že došlo k výrazné modernizaci strojku (na ETA 2836-2) a že se výrazně zlepšil i způsob ochrany tohoto strojku (přidání HEV, odolnější konstrukce korunky/trubičky, výměna akrylového sklíčka za safírové s AR povlakem).
Vylepšení se dočkala i bezpečnost a pohodlí (abychom pokračovali v analogii s automobily). Pokud jde o bezpečnost, původní (podle vojenské specifikace) rámeček byl obousměrný; u interpretace MKII Paradive se změnil na běžnější (alespoň v dnešní době) jednosměrný. Na našem dvanáctihodinovém příkladu to možná není tak kritická změna, ale přesto je vítaná. Co se týče pohodlí, zůstali u původního „monokokového“ designu, ale přešli na třídílnou konstrukci, čímž zlepšili obslužnost modelu MKII Paradive (a o tomto tvaru pouzdra se dozvíte více za chvíli).
V neposlední řadě dali věcem svěží povrch. Pouzdro o průměru 41 mm nese máslově hladkou saténovou povrchovou úpravu, kterou završuje rámeček plný toho nového automobilového lesku. Ten mají na svědomí vyrytá čísla vyplněná luminiscenční smaltovanou barvou (takže by se neměla opotřebovávat jako eloxovaný rámeček), zasazená do vložky z tvrzeného hliníku, která je potažena stejným způsobem jako hliníkové díly na pušce M-16. Jo, a to všechno je završeno safírem, takže lesk odpovídá lesku hlavního krystalu. Takže kromě dalšího jemného vojenského odkazu máte jistotu, že rámeček vydrží tvrdé opotřebení.
Jak můžete říct, jedná se o hodinky, které jsou skrz naskrz vojenské. Na zápěstí však nepatří k těm, které by zrovna křičely tímto dědictvím. Když jsem měl na ruce hodinky MKII Paradive, opravdu jsem měl pocit, že proplouvají pod radarem – nejsou přehnaně velké, neobsahují žádná loga vojenských společností (ani použití kamufláže) – působí jako, no, solidně zpracovaný druh hodinek pro každodenní použití. Je to dáno právě tím, jak čistě se hodinky MKII Paradive prezentují – jsou to účelové hodinky (díky svým kořenům ve vojenském sektoru), které nemají nic navíc. Dokonce i logo společnosti se v úctě k celkovému designu drží na kolenou (docela se mi líbí, jak se vkrádá pod index na 6. hodině).
Na zápěstí je patrný důraz na detail. Číselník modelu Paradive MKII je čistý a ostrý, s dokonale barevně sladěnými kolečky dne a data. Luminiscenční ručička je dobře proporčně sladěná, s rozmáchlou vteřinovou ručičkou, která dosahuje až k okraji číselníku. Jak jsem již zmínil, zakřivený design pouzdra rozhodně pomáhá obejmout hodinky blíže k zápěstí, a to i díky klenuté zadní straně pouzdra. Díky tomu hodinky příjemně sedí na zápěstí, čemuž napomáhá i jeden z nejtenčích (a nejpohodlnějších) gumových řemínků, které jsem na hodinkách viděl.
Přestože se mi na hodinkách Paradive MKII líbilo mnoho věcí, jedním designovým prvkem jsem si alespoň zpočátku nebyl tak jistý – integrovanou ochranou korunky na pouzdře. I když chápu, že to umožňuje hladší vzhled (a možná i určité usnadnění výroby) a zároveň poskytuje ochranu korunce (a odstraňuje body, které by se jinak mohly o něco zachytit), způsobuje to nevyváženost pouzdra, pokud jde o vizuální hmotnost. Když jsem však s hodinkami MKII Paradive strávil nějaký čas, bylo to něco, co se tak nějak vytratilo – jednoduše řečeno, člověk si na to zvykne.
Přestože Paradive byly mou první zkušeností s MKII, hodinky MKII Paradive na mě udělaly velký dojem. Pozornost věnovaná detailům a lícování je na hodinkách za 1495 dolarů (pokud chcete safírový rámeček, stojí 1695 dolarů) špičková a opravdu se nezdá, že by nějaký prvek nebyl na svém místě. I když stále nejsem velkým fanouškem monokokového stylu pouzdra, pro celkový vzhled a dojem z hodinek funguje dobře. Vzhledem k tomu, jak provedli vojenskou specifikaci, jsou to jedny z těch vzácných mil-watches, které můžete nosit denně, aniž by působily nepatřičně. Jinými slovy, myslím si, že by to byly dobré hodinky pro mnoho lidí, nejen pro ty, kteří jsou fanoušky hodinek s mil-spec. mkiiwatches.com
