Ken Jeong: Možná budu jen jedním z těch doktorů, kteří by mohli dělat něco jiného, ale vy děláte něco ušlechtilejšího.

Tady je Smrt, Sex & Peníze.

Pořad z WNYC o věcech, o kterých hodně…. přemýšlíme a o kterých je třeba více mluvit.

Jsem Anna Sale.

Ken Jeong se prosadil rolí asijského mafiána jménem pan Chow ve filmu The Hangover.

„Ach jo, urážíš mou matku kuchařku, urážíš mou matku kuchařku!“

Film se stal v roce 2009 nečekaným hitem – celosvětově vydělal více než 460 milionů dolarů. Proslavil Kena Jeonga. Proslavil se svými hláškami a vzteklým nahým výpadem z kufru auta.

Posluchači se panu Chowovi smáli, ale jeho hněv vycházel ze zcela reálného místa.

KJ: Existuje asi desetiminutová tiráda, kterou vedu v poušti ve Vegas. A já tam prostě řvu jako pan Chow. Byl to téměř mimotělní zážitek. Byl to podvědomý vztek proti mašinérii, chcete-li, rakovině. Co se to děje? To je na hovno.

V době natáčení této role, která odstartovala jeho kariéru, se Kenova manželka Tran léčila s rakovinou prsu ve třetím stádiu.

KJ: Proč se to stalo právě Tran? Proč se to děje právě teď? Nechápu to. Prostě všelijaká frustrace.

Po filmu Kocovina si Ken zahrál ve filmech Kocovina II a III a v šesti sezónách televizního seriálu Community.

Ale Ken a jeho žena se seznámili už před lety, v losangeleské nemocnici, kde oba pracovali… jako lékaři. Ona na rodinném lékařství, on na interním.

Ken vyrůstal v Severní Karolíně jako syn jihokorejských přistěhovalců. Když šel na vysokou školu, začal s přípravou na medicínu na Dukeově univerzitě a zvažoval, že přejde na hereckou školu. Ale pak to neudělal.

KJ: Vždycky jsem žertoval, že mě Korejci přinutili zůstat na medicíně. Ale pravda je, že to byl rozhodně dialog se mnou a mými rodiči. Zejména můj otec byl velmi skvělý – chodil na všechny moje hry, chodil na všechna moje představení. Věděl, že jsem talentovaná. Říkal: „Nepopírám tvůj talent. Jsi úžasně talentovaná. Jen nevím… jakou máš jako malý Korejec v americké společnosti šanci se prosadit?“

AS: Plánoval jsi dlouhou kariéru v medicíně?“

KJ: Ano, plánoval. Cítil jsem, že právě sem směřuji. Během studia medicíny jsem začal dělat stand-up comedy jen jako koníček, tak jednou za tři měsíce v baru, kde byly večery s otevřeným mikrofonem. Vlastně mě to v mnoha ohledech dostalo přes medicínu, když se ohlédnu zpátky. Párkrát si vzpomínám, že jsem to dělal před zkouškou, abych se trochu zbavil stresu. V mnoha ohledech to bylo jako prostředek proti stresu.

AS: A pak rezidentura je prostě… to je prostě neustálá práce. A nevyspání. Pokud vím, tak jste ještě o půlnoci ze soboty na neděli improvizoval, když jste byl rezidentem?

KJ: Ano. Moje lékařská rezidentura byla mým nejoblíbenějším obdobím v mé lékařské kariéře, i když jsem byl nejvytíženější a pracoval jsem 90-100 hodin týdně. Ředitel mé rezidentury byl opravdu osvícený člověk, který mě dodnes inspiruje. Byl to prostě můj – řečeno basketbalovou terminologií, tohle je odkaz na basketbal – byl jako můj Phil Jackson, díval se na život trochu nalevo od středu. V některých ohledech trochu zenový. Byl jsem na pohovorech na stáže v deseti různých nemocnicích po celé zemi a on byl jediný, kdo viděl můj životopis a řekl: „To je vážně super, že děláš stand-up.“ Byl to můj nejlepší kamarád.

AS: Uvedl jsi to v životopise?

KJ: Jo, uvedl jsem to v životopise. Chtěl jsem vědět, jak budou reagovat. Někteří by řekli: „To je hezké,“ nebo by někteří řekli: „To je jedno.“ To by mě zajímalo. Ale on byl první člověk, který to opravdu přijal, a jediný člověk ze všech míst, kde jsem dělal pohovory, a řekl mi něco, na co nikdy nezapomenu – bylo to asi před 20 lety, řekl mi to. „Vím, že ti lidi řeknou, že můžeš být lepší lékař díky svému komediálnímu vzdělání, já si dovolím také poznamenat, že můžeš být vlastně lepší komik díky svému lékařskému vzdělání.“

AS: Jak?

KJ: Myslím, že stačí zvládnout ten stres. Mít výdrž být v pohotovosti třeba 24-36 hodin. Když pracuji na Community 17 hodin denně, je to hodně podobné jako být v pohotovosti. O výdrži se dá něco říct, když děláte velmi dlouhé natáčení čehokoli. Vždycky jsem se řídil filozofií, že když zvládnu medicínu a rezidenturu, zvládnu i tohle. Pomáhá to spíš po psychické stránce, předpokládám.“

AS: Přemýšlel jsem o tom, protože ať už jste na jevišti a děláte stand-up, nebo na plátně, vaše sebevědomí jako umělce je tak jasné. Jsi obrovský. Prostě zaplňuješ prostor. Jak moc to sebevědomí pramení z… Lékaři mají pověst lidí se zdravým egem a sebevědomím…

KJ: Děkuji. Souhlasím. Není to otázka, ale velmi přesná pochvala a postřeh. Ne, myslím, že je co říct, když člověk projde školou, vysokou školou a medicínou a přežije to a má to jako čestný odznak. A také jako lékař nebo na pohotovosti je v tom určitá intenzita a síla, která se projeví. Myslím, že je to spíš niterný postoj, který jsem si odnesl ze svého života. Myslím, že máte pravdu. Je v tom cítit ten postoj jít do toho. Rozhodně.

AS: Po stáži jste se přestěhoval do Kalifornie a v nemocnici, kde jste spolu pracovali, jste se seznámil se svou ženou Tran Ho. Čeho jste si na ní poprvé všiml?

KJ: Vzpomínám si, že jsme se občas míjeli v nemocnici při vizitě. Byla velmi hezká, velmi pohromadě. Prostě působila velmi sehraně. Vzpomínám si, že jsme měli večerní schůzku lékařů, jako mladí lékaři. Lékaři kolem dvaceti, třiceti let. Všichni jsme se sešli na happy hour v baru. A… oba jsme ve stejnou dobu… říkáme si druhý pár… Když Harry potkal Sally. Jsme něco jako dvojice Carrie Fischerová, Bruno Kirby. Oba jsme se v té době rozešli se svými partnery a oba jsme se kvůli tomu sblížili. Bylo to skoro v té scéně, kdy Carrie Fischerová a Bruno Kirby – nechtějí se dát dohromady. Když už, tak se odtamtud chtějí dostat, ale pak si uvědomí, že mají tolik společného. To se nám tak nějak stalo. Oba jsme si uvědomili – panebože, to je úžasné. Rozesmála mě. Byla opravdu prvním člověkem, kterého jsem kdy potkal a který mě tak rozesmál. Je prostě tak vtipná. Opravdu nás spojila láska ke komediím. V medicíně nepotkáte moc lidí, natož abyste s nimi chodili, kteří to mají rádi, ale my jsme to měli společné. Vzpomínám si, jak jsme jednou šli na sushi a nakonec z toho bylo jen takové malé rande, až na to, že jsem taková děvka, jaká jsem, tak jsem šel nahoru a předvedl jsem stand up comedy. Hej! Sledujte mě, jak vystupuju, sledujte mě, jak fuj fuj! To není zrovna skvělé rande, ale…

AS: A pak, když spolu chodíte, zapojíte ji do svého vystoupení.

KJ: Jo, s jejím svolením.

„Je to Vietnamka, doktorka, příjmením Ho. Já si z tebe nic nedělám. Doktor Ho. Jsem komik, tohle je čirá radost. ‚Nastup si do auta, Ho! Udělej mi rýži, Ho. Ty mě doplňuješ Ho.“

KJ: Projížděl jsem jí každý vtip. Jen to ukazuje, jakou měla hroší kůži. Je jako komikův sen o manželce nebo přítelkyni. Protože si je prostě tak jistá sama sebou. Její příjmení je Ho, a já dělám ty nejhorší, nejháklivější vtipy o šlapkách. Už když jsme se brali, říkala: „Věděla jsem, že jsem si vzala komediálního herce srdcem. Ne doktora.“ A celou dobu bylo jejím nesplněným snem stát se hercem. Ani ne dělat stand up – herectví mi chybělo. Chybělo mi vystupování na takové úrovni. Ale kdyby se to nikdy nestalo, bylo by to v pořádku. O poledních přestávkách jsem chodil natáčet seriál Will a Grace nebo něco takového.

AS: A přitom jste pracoval jako lékař?“

KJ: Bylo to skoro jako koupit si los. Tak to opravdu bylo. Nevadilo mi to – mimochodem, nikdy jsem si nic neobjednal, nikdy jsem nedostal žádnou roli – a bylo mi to jedno, protože jsem se chlubil kamarádům – „Hej, hádej, kdo dělal předtáčku pro Dva a půl chlapa, jo!“. „Vážně?“ „Jo, určitě.“ „Páni, ten je tak drsnej. On to všechno umí. Stará se o nemocné A zná se s některými asistenty produkce Dva a půl chlapa!“

Několik let poté, co se Ken a Tran vzali, se Ken rozhodl pro skok. Odešel z denního zaměstnání a začal se věnovat herectví na plný úvazek. S Tran se jim narodila dvojčata Alexa a Zooey. Bylo jim pět měsíců a stále je kojily, když Tran objevila bulku.

KJ: Je to tak běžné, že se ucpou kanálky nebo vznikne mastitida. Ty jsou velmi časté. Jako lékaři jsme je vídali pořád a uklidňovali jsme pacientku – „To jsou jen ucpané kanálky, to se stává, budeš v pořádku“. Tohle ale nezmizelo. Jen se zvětšil. Vzpomínám si, že po celou dobu jsme ani jeden z nás v diferenciálu této diagnózy nemysleli na rakovinu. Jen jsme si říkali: „Ach jo, asi je to infikované… uf.“ A taky jsme si říkali, že je to v pořádku. Vlastně jsme zkoušeli nějaká antibiotika a nic nezabíralo. Jen se to zvětšovalo a červenalo. To jsem si myslel, že je to infekce.

AS: Chodila k jinému lékaři, nebo jste se na to dívali a diagnostikovali to oba, protože jste sami dva lékaři?

KJ: Oba. Oba jsme si to diagnostikovali sami a pak jsme nakonec navštívili lékaře. Ta provedla biopsii a ta byla negativní na rakovinu. Přesto se to stále zvětšovalo a já si říkám: „Skvělé, ta infekce se zhoršuje. Možná je to stafylokoková infekce“. Bála jsem se, že je to absces. Vzpomínám si, že jsem si říkala: „Je to čím dál červenější, bolestivější a na dotek je to prostě horké.“ A tak jsem si říkala: „Tohle je čím dál víc červené. Vrátili jsme se k chirurgovi a ten provedl v podstatě excizní biopsii celého útvaru a řekl, že to na infekci nevypadá. A pak, doslova o pár dní později, se ukázalo, že jde o stadium III, trojitě negativní rakovinu prsu. Což je jeden ze tří nejagresivnějších typů rakoviny prsu. Takže to byl prostě… nejhorší den mého života. Bylo to jen: „Jak se to sakra mohlo stát?“.

AS: Mluvili jste o tom, co když na tu rakovinu zemřete?

KJ: Hm, víte, do 24 hodin od diagnózy mi řekla, že díky tomu, že máme Alexu a Zooey a máme spolu krásnou rodinu, ničeho nelituji, ať se stane cokoli. Jo. Takže byla tak silná. Silnější, než bych v té situaci byla já. Což mě ještě víc naštvalo, proč je někdo tak silný a všemi svými přáteli a rodinou tak milovaný a respektovaný. Proč se dobrým lidem, jako je ona, dějí špatné věci? Dělala jsem všechno, co bylo v mých silách, abych skutečně myslela jako lékařka a uvažovala klinicky. Člověk tak trochu musel, jen aby přežil.

Myslel jako doktor… ale choval se jako komik. Přichází Ken o své roli ve filmu The Hangover… kterou se rozhodl vzít, i když Tran procházel chemoterapií.

KJ: Vlastně to byl Tran, kdo říkal, že to musíš udělat. Teď tak trochu vyhoříváš.“

Poslouchali jsme příběhy o sourozencích, které nám posíláte. O tom, jak se vaše vztahy změnily – a co se od sebe navzájem učíte – s tím, jak stárnete.

„Jsem nejstarší ze šesti dětí. Pět dívek a jeden chlapec. Se sourozenci spolu téměř nemluvíme. Co to změnilo? Podle mě to bylo manželství.“

„Na vysoké škole jsme se k sobě přiznali a teď je můj bratr můj nejlepší kamarád a v mnoha ohledech silnější než já.“

„Mám sestru-dvojče, která je kvadruplegik, a pokaždé, když dosáhnu dalšího milníku ve svém dospělém životě, mám pocit, že je to něco, čeho ona nikdy nemůže dosáhnout.“

Některé z těchto sourozeneckých příběhů představíme v některém z nadcházejících dílů. Chceme však slyšet i další z vás. Co definuje váš sourozenecký vztah? Co se mezi vámi a vašimi sourozenci změnilo s přibývajícím věkem? A – pro všechny jedináčky – chceme slyšet i vás. Jak se cítíte, když v dospělosti nemáte sourozence?

Nahrajte hlasovou poznámku pomocí svého chytrého telefonu a pošlete nám ji na adresu [email protected]. Nebo svůj příběh prostě napište. Ať tak či onak, chceme vás slyšet. Opět platí, že e-mail je [email protected].

V příštím díle… Mark a Giulia Lukachovi. Vzali se hned po vysoké škole. A pak, po třech letech manželství… Giulia se psychicky zhroutila.

„Když došlo na léky, necítila jsem se s ním spojená, protože je nezažil.“

„Nedá se říct, že bych jí nevěřil, ale asi jsem jí tak trochu nevěřil, protože když říkala: „Ty nevíš, jak se po těch prášcích cítím,“ bylo pro mě opravdu snadné říct: „Máš pravdu, že nevím, ale stojí to za to, protože už si nemyslíš, že jsi ďábel, a nesnažíš se aktivně vyhodit z jedoucího auta.“

To je smrt, sex & Peníze od WNYC. Jsem Anna Sale.

Ken Jeong získal cenu MTV Movie Award za roli ve filmu The Hangover. Kategorie, jakožto MTV, zněla „Nejlepší W-T-F moment.“

KJ: „Ještě důležitější než tohle je, že chci využít příležitosti a poděkovat své ženě Tran… Naučila mě, že život je krátký a že se nemám bát riskovat, a chci vám jen říct, že Tran je už dva roky bez rakoviny. Mám tě rád. A toodaloo mother f—-!!“

AS: Je tam toho hodně.

KJ: Jo. Bylo to v té době – předávání filmových cen MTV se shodovalo s naším dvouletým výročím, kdy jsme se zbavili rakoviny. Reagovala na veškerou léčbu. A statisticky je na to jen 23% šance, doslova 23% šance na vyléčení. A stalo se to doslova jako ten víkend. Jo. A v té době už byla v kinech Kocovina, která prostě změnila mou kariéru, změnila můj tehdejší profesní život. Bylo to všechno štěstí. Všechno to bylo šťastné. A v soukromí ještě větší štěstí, protože jsme věděli, že jsme zázrakem přežili.

AS: Když jste dostal scénář a přečetl si tu roli, měl jste nějaké pochybnosti kvůli tomu, jak byla – je to asijská karikatura, postava pana Chowa.

KJ: Jo, když se podíváte na mou předchozí práci – neměl jsem přízvuk ve Zbouchnuté nebo v Role Models nebo ve spoustě věcí, které jsem dělal. Dával jsem si velký pozor, aby to byl meta vtip. Děláš si legraci z postav. Pana Chowa jsem si vždycky představoval jako přelud. Nezapomeňte, že to byla kocovina a bylo to den poté, co byli zastřešeni, takže všechno je opravdu mlhavé a šedivé. Klidně to mohl být profesor z MIT, co já vím, ale je tam ta mlha.“

AS: Jsou to mlhavé vzpomínky tří bílých chlapíků.

KJ: Je to jako pan Chow. Byly to zcela záměrně meta stereotypy. Vždycky jsem si dával pozor ve všem, co dělám, nejen v The Hangover, když děláte roli s přízvukem, abyste si tak trochu – dělali legraci z toho stereotypu. Dělal jsem vietnamské kousky – moje postava není Vietnamec – ale dělal jsem to jen proto, abych rozesmál Trana. Ve filmu říkám „gà chết“, což ve vietnamštině znamená „chcípni kuře“. Doufal jsem, že se to do filmu dostane, takže když to Tran uvidí, řekne si: „Co to sakra je?“. A „Cảm ơn bạn“ znamená ve vietnamštině „děkuji“, ale já jsem to zahrál tak, že „no tak“. Bylo to skoro jako přízvuk. V tom filmu bylo hodně vietnamštiny, kterou jsem tam záměrně nasypal.

AS: Abych rozesmál svou ženu.

KJ: Jo, v té době jsem ještě nevěděl, že se z The Hangover stane The Hangover. Myslím, že je to ten nejsprostší milostný dopis manželce, jaký může člověk mít. Opravdu je.

AS: Po sedmi letech máte pocit, že je rakovina stále součástí vašeho manželství?

KJ: Pokaždé, když navštíví onkologa, je stále jeho součástí. Pořád je to součást toho, že jsi přežil rakovinu. Stalo se z toho to, co vždycky říkal můj mentor na rezidentuře. Tohle prolínání komedie a medicíny – mám pocit, že to tak je. Osobně to, čím si moje žena prošla osobně – a čím jsem si já prošel profesně – to se spojilo. Tyto dráhy se sblížily. Mám pocit, že to je něco jako… víc než televize a film, které dělám… mám pocit, že v mnoha ohledech je to pro mě nějaký přinejmenším vyšší smysl života. V mnoha ohledech se to stalo mou církví.

AS: Je vaše lékařská licence aktuální?

KJ: Je stále aktivní. Nevykonávám praxi, ale technicky vzato jsem stále aktivní.

AS: Proč ji udržujete aktivní?

KJ: Myslím, že je to spíš proto, aby mě to drželo při zemi, aby mi to připomínalo, kdo jsem a odkud jsem přišel. Je to těžce získaná dovednost. Přinejmenším. Je to velmi těžce získaná dovednost – jsem nesmírně hrdý na to, že jsem ten titul získal. A i když ho možná nikdy nepoužiju, je to něco, co je pro mě důležité. Nakonec je jedno, jestli ten řidičák mám, nebo ne, ale v tuto chvíli je to pro mě spíš symbolická připomínka toho, kdo jsem. Takže… chci si nechat otevřené možnosti. Třeba se najde nějaká pohotovostní směna, kterou bych mohla vzít. Člověk prostě nikdy neví. Na všech klinikách, které právě teď poslouchají tento rozhovor, jsem k dispozici na směny.“

Herec a lékař Ken Jeong. Jeho nový komediální televizní pilot Dr. Ken byl nedávno převzat stanicí ABC.

Smrtící sex & Peníze jsou produkcí WNYC. Tým tvoří Katie Bishopová, Emily Boteinová, James Ramsay, Caitlin Pierceová, Zachary Mack a Joe Plourde.

Reverend John Delore a Steve Lewis napsali naši znělku.

Nezapomeňte posílat e-maily a hlasové zprávy o svých dospělých sourozencích …. nebo o tom, že nemáte sourozence. E-mail je [email protected].

Tato epizoda pořadu Smrt, sex & Peníze je součástí rozhlasové série WNYC Living Cancer, která doprovází pořad Ken Burns Presents: „Rakovina: The Emperor of All Maladies“ (Císař všech nemocí). Podporu seriálu poskytuje nadace Susan and Peter Solomon Family Foundation.

Kenova manželka Tran je dodnes v remisi. Nadále pracuje ve společnosti Kaiser Permanente, kde se s Kenem seznámili.

KJ: Na filmy zatím příliš nepřešla. Já nevím. Myslím, že ani nenatočila webový seriál.

Já jsem Anna Saleová a tohle je Smrt, sex & Peníze z WNYC.