How I Came to be a Nudist

Finally Feeling Free

Žiji v Ontariu v Kanadě a byla jsem vychována jako katolička, kde nudismus a ukazování toho, co vám dal Bůh, bylo tabu i za zdmi vaší ložnice.

Moje první takzvané dobrodružství začalo, když dole v ulici, kde jsem tehdy bydlela s manželem a prvním dítětem, když nás oslovila jedna rodina a řekla, že bychom měli navštěvovat toto místo, kde se táboří nazí. Žádná výměna partnerů, žádné swingers, prostě jen obyčejné kempování. Vyjádřila jsem svůj názor s tím, že nikdy, nikdy byste mě při tom nenachytali!!! Zkrátka a dobře, o 8 let později, když jsme měli třetí dítě, se o tom ten pán zmínil znovu (po několika předchozích pokusech) a já jsem konečně vyjmenovala důvody, proč bych na veřejnosti nahá nebyla. Za prvé, moje postava po třech dětech neměla tvar hodinového skla, zjizvená místa na mém těle nebyla přitažlivá, styděla jsem se za to, co by řekli/reagovali ostatní, a za druhé, v době, kdy bylo málo peněz, jsem si to nemohla dovolit. Manželé se pak nabídli, že nám těch pár dní zaplatí, abychom mohli zažít svobodu nudismu. V tomto prostředí vychovali své dvě dcery a jako rodina s tím neměli žádné problémy.

Po příjezdu jsem se při pohledu na ostatní cítila trapně a říkala jsem si „co tady dělám?“. Postavili jsme tábor a při tom nás oslovilo několik lidí, kteří nás přivítali v táboře, a abychom se cítili svobodně tím, že se budeme ptát na jakékoli otázky nebo pokud budeme mít nějaké obavy, protože víme, že jsme v tom s manželem noví. Mnohem později, stále plně oblečená, jsem si uvědomila, že jsme jediní plně oblečení v kempu. O několik koktejlů později jsem si svlékla tričko a cítila se poněkud nesměle. Když jsme všichni seděli kolem ohně, rozhodla jsem se pak svléknout si spodky. S mou přítelkyní vedle mě, ona pak odstranila své oblečení s vědomím, že jsem byl nyní pohodlný s danou situací, a tak odstranil své oblečení. Pocit osvobození od oblečení na dalších pět dní byl vzrušující. Nemuset se oblékat pro žádnou příležitost, moci chodit na návštěvě nahý a nemít žádné starosti s mými tělesnými problémy bylo skvělé. Cítila jsem se svobodná a milovala jsem své tělo ještě víc, když jsem věděla, že mě ostatní lidé neposuzují podle vzhledu, ale podle mé osobnosti, a konečně jsem tento způsob života přijala.

Nudistkou jsem nyní již 21 let. Těším se na letní období, kdy bereme náš obytný vůz na pátém kole a navštěvujeme místa, kam můžeme jet bez oblečení. Naše první nahá plavba byla letos v únoru s Bare Necessities. Hned se tam vrátím! Od té doby jsem naverbovala další lidi, aby si užili svobodu nahoty. Během našich cest jsme získali několik přátel a z první ruky jsme slyšeli, jak se sami stali nudisty.

Celkově vzato, být nudistou jako žena znamená být sama sebou a nemuset se starat o to, jak vypadáte, ale jak se cítíte, stát se vztyčenou hlavou.

J.A.

Nudismus: oslava volby

Jako studentka prvního ročníku vysoké školy jsem se snažila prokrastinovat, pokud šlo o domácí úkoly. S materiály usazenými v knihovní kóji jsem procházel uličky s časopisy a hledal něco, co by mě rozptýlilo od studia. „Sluníčko a zdraví“ upoutalo mou pozornost a pak mě zaujalo. Všichni ti lidé prostě žijí svůj život bez oblečení! Trvalo deset let, než jsem se odvážila navštívit nudistickou pláž, a ještě déle, než jsem objevila kluby věnující se aktivitám bez oblečení. Jakmile jsem tam jednou byl, už jsem se nikdy neohlédl zpět.

Ale proč? Chvíli trvalo, než jsem na to přišel. Tolik mých nových nudistických přátel tam bylo kvůli „svobodě“ nebo proto, že měli pocit, že ostatní vidí, kým jsou uvnitř, místo aby posuzovali vnější vzhled. Brzy jsem si uvědomil, že moje důvody jsou jiné. Jako ženě vychované v nábožensky založené rodině na malém městě mi ostatní neustále říkali, jak se mám chovat: co mám nosit, jak se chovat, jakou profesi vykonávat, a dokonce i co a jak si mám myslet. Prozření, kdy jsem si uvědomila, že je nemožné dělat všechny tyto věci, mi zároveň poskytlo dar rozhodnout se sama za sebe, jaký život chci. Nudismus pro mě byl vnějším potvrzením, že toto je můj život a rozhodnutí v něm jsou na mně.“

Sharon McLeod
Viceprezidentka AANR

Nudistkou jsem začala být se svým manželem, když jsme se před sedmi lety vzali. Moje první veřejná zkušenost byla na pláži Blacks Beach. Celý den jsme se procházeli po pláži, užívali si krásného dne a relaxovali. Zjistila jsem, že mě to sbližuje s mým manželem. V různých letoviscích, která jsme navštívili, se cítím velmi bezpečně. Stala jsem se závislou na vodním volejbalu v letoviscích.

Těším se na teplé počasí, protože plánujeme výlety do nových nudistických letovisek. Manželův lékař nám doporučil, abychom se více opalovali, aniž bychom se spálili, a zvýšili si tak hladinu vitaminu D. Kdybychom někdy měli děti, vzala bych je s sebou.

Paní Joseph Broz, Jr.

Narodila jsem se a vyrůstala v nudistickém domě. Můj otec a matka jsou nudisté a byli jimi už od mého dětství.
Chodili jsme k řece a na nudistická místa, abychom byli bez oblečení.

Když přišla puberta, nebyl jsem ochotný účastník. Mění se ti hormony a nikdo z mých kamarádů ani jejich rodičů nechodil nahý, takže jsem si taky myslela, že bych měla být textilní.

Bylo mi dvacet čtyři let, měla jsem vlastní dům a doma jsem byla pořád nahá. „Jsem nudista!“

Žil jsem a pracuji pro resort s volitelným oblečením v jižní Kalifornii a miluji být nudistou a svobodu, která je s nahotou spojená.

Je to relaxace a tak chci žít a být.

Kim Wolfe

Jak jsem se stala nudistkou

O Jill Shortové

K nudismu jsem se poprvé dostala asi před 23 lety díky spojení s mužem, který se stal mým partnerem na posledních 20 let. Jelikož jsem stydlivá a zároveň těžká, představa, že bych se měla o své tělo podělit s někým mimo vlastní zrcadlo, byla přinejmenším obtížná. Nicméně na Valentýna toho roku jsem měla první příležitost jít „naostro“. Hostitel domácího večírku, kde k tomu došlo, byl považován za jednoho z nejlepších pro představování nových členů. Jeho laskavé pochopení jsem velmi ocenil. Vzpomínám si, že jsem velkou část dne strávil s ručníkem umělecky přehozeným přes rameno; byl to můj ústupek tomu, že budu nahý. Od té doby jsem zjistil, že se mi pocit bez oblečení v domě líbí. Můj partner si mě dobírá, že se dokážu svléknout mnohem rychleji než on, když se vrátíme domů z výletu. Nejkrásnějším pocitem, který jsem od té doby, co praktikuji nudismus, zažila, je pocit čistého těla, které se jemně suší v teple po krásné osvěžující sprše venku.

Kéž bych mohla říct, že být veřejně nahá bylo vždycky snadné, ale protože jsem vyrostla v době, kdy se za nejvyšší cíl krásy považovala vypracovaná štíhlá těla žen, nikdy jsem se tohoto sebevědomí úplně nezbavila. Kupodivu jsem zjistila, že je pro mě mnohem snazší být nahá s cizími lidmi než s těmi, které dobře znám. Se svým životním stylem jsem se svěřila jen velmi blízkým rodinným příslušníkům a přátelům, protože mnoho lidí bohužel ztotožňuje nahotu se sexualitou a moje volba by mohla být vykládána zcela nesprávně, což by pro mě mělo negativní profesní důsledky. Jsem velmi otevřený člověk a někdy bylo těžké tuto stránku svého života skrývat. Otevřenost vůči nudismu mě přivedla k příležitostem, které bych bez něj nechal bez povšimnutí, protože časté vídání nahých těl mi umožnilo snáze se dívat na nahotu tak, jak by se umělec mohl dívat na krásný model, a ne s nějakými jinými představami v hlavě.

Jak jsem se stal nudistou: Nikdy by mě nenapadlo se před někým svlékat. Potkala jsem mladého muže, který mě při seznamování seznámil s nudismem. Věřil v tento životní styl natolik, že mi řekl, že pokud nedokážu být nudistkou, pak nejsem ta pravá žena, kterou bych si měla vzít. Poprvé se mi to vlastně stalo ve vířivce mého budoucího tchána, rozpaky, které jsem cítila, byly téměř příliš velké na to, abych je zvládla. Podruhé jsem byla v klubu nezemědělců Wildflowers, kde jsme si užívali zahradní párty a kempování. Potkala jsem tolik lidí, kteří mě měli rádi pro člověka, kterým jsem byla uvnitř, a ne pro vnější vzhled a zavazadla, která jsem si nesla. Mým oblíbeným střediskem bylo Jardin del Sol, kde jsme strávili mnoho rodinných dovolených. Tři generace nudistů si užívaly přírody a života. Moje děti jezdily na tábory pro mládež a poznaly, kým jsou uvnitř sebe, a to jim v mnoha ohledech pomohlo vyrovnat se s dospíváním a nyní i s dospělostí.

Jak nudismus ovlivnil váš život: I když jsem byla nudistkou 14 let, když jsem se dozvěděla, že mám rakovinu prsu, byla jsem zdrcená, že musím dělat velká rozhodnutí o svém těle a životě. Podstoupit mastektomii nebo dvojitou mastektomii? Podstoupit rekonstrukční operaci nebo ne? Kdybych nebyla spokojená se svým „já“ mimo oblečení, nevím, jak bych se s rakovinou prsu vyrovnala já nebo moje děti. Dnes jsem hrdou ženou, která přežila 10 let rakoviny prsu, dvojitou mastektomii a žádnou rekonstrukční operaci. (Ještě více jsem hrdá na to, že jsem 25 a více let nudistkou.) A když jsem v letovisku, hrdě nosím jizvy z boje, že jsem porazila rakovinu, ale hlavně jsem silná, taková, jaká jsem, mimo oblečení, nemám potřebu se schovávat za diagnózu a tělo.

Jsem svobodná

-Survivor

Nudistkou jsem se stala na začátku 90. let a vstoupila do malého klubu AANR na Floridě. Když jsem procházela rozvodem a cítila se trochu na dně, moje nejlepší kamarádka mě požádala, abych s ní jela do jiného nudistického resortu a na víkend si odpočinula. Téměř hned po příjezdu jsem potkala toho nejhezčího muže a bylo to velmi blízko „lásce na první pohled“. Od toho dne jsme spolu trávili každý víkend (bydleli jsme 3 hodiny od sebe), až jsem se nakonec přestěhovala za ním. Společně jsme se začali mnohem aktivněji věnovat nudistickému životnímu stylu, nakonec jsme se vzali a o 16 let později jsme šťastnější než kdy dřív. Oba jsme rozkvetli díky silným přátelstvím, dobrodružstvím a svobodě, které nám přináší členství v nudistické komunitě.

V roce 2005 jsme se přestěhovali na Kostariku a jediná věc, která nám opravdu chyběla, byla společnost ostatních nudistů. Založili jsme tedy prázdninovou nudistickou půjčovnu. Po zbytek doby, kdy jsme žili v Kostarice, jsme se těšili z návštěv báječných hostů, kteří u nás pobývali. Mohli jsme pokračovat v nudistických dobrodružstvích, jako bylo objevování odlehlých pláží a jejich proměna v nudistické pláže! Z několika hostů se stali dobří přátelé, kterých si dodnes vážíme.

Neumím si představit svůj život bez nudismu.

„Toucan J“

Moje první zkušenost s nahou rekreací byla na dovolené v letovisku v Karibiku. První dva dny jsem strávila na pláži, kde jsem seděla v promočených plavkách a nechala se odírat pískem. Přihlásila jsem se na celodenní výlet lodí a piknik na pláži na ostrově mimo letovisko. Když jsme odjížděli, zjistila jsem, že výlet je na ostrov s nudistickou pláží! Rozhodla jsem se, že tam přesto pojedu; myslela jsem si, že mě nikdo v žádném případě nedostane z plavek. Stála jsem pevně na svém a vlastně jsem byla poslední, kdo se podvolil a shodil plavky – byla jsem poslední, kdo se oblékl, aby se vrátil do letoviska. Proč mi o tom někdo neřekl dřív? Byl jsem závislý, a to bylo před více než 40 lety. Fráze „nahý, když je to možné, oblečený, když je to praktické“ mě rozhodně vystihuje. Přesto si při vysávání domu beru alespoň boty, protože mám ve zvyku si vysavačem přejíždět po prstech na nohou.

Přiznávám, že moje první reakce byla, že je to něco, co není přijatelná praxe. Nevěděla jsem, že existují národní organizace, a neznala jsem nikoho, kdo by mi tento relaxační způsob života osvětlil. Každý vám řekne, že po první návštěvě pocit obav zmizí. Dokud si věc nevyzkoušíte na vlastní kůži, slova vám nemohou říct, jak byste se měli cítit nebo jak byste měli jednat či reagovat.

Mezi časté obavy žen, s nimiž jsem přišel do styku, patří to, že se tajně obávaly, že nebudou pro svého manžela tak přitažlivé jako dřív, ve srovnání se všemi těmi krásnými postavami, o nichž si byly jisté, že tam musí být.

Většinou se jedná o normální průřez populací. Řešením pro tuto konkrétní dámu bylo bezpečí, které cítila ve svém vztahu, a to, že vztah byl založen na něčem víc než jen na fyzické přitažlivosti. Další obavou je, s jakými lidmi se budu setkávat? Potkáte lékaře, právníky, duchovní i ženy, taxikáře, účetní, sekretářky, skladníky, číšníky, učitele ve škole, maminky, tatínky, prarodiče, teenagery i kojence. Jsme vaši sousedé, vaši přátelé.

Je to úžasný pocit poznat úplně nové lidi a užít si nové zájmy a aktivity. Je to zvláštní věc, kterou musíte zažít, abyste uvěřili, ale mezi nudisty panuje přátelskost, kterou zpravidla nenajdete v žádné jiné skupině. Naše nudistické přátele počítám mezi své nejbližší. Zdá se, že jsou tu vždy pro mě, pro nás.

O Cheri Alexanderové

Jmenuji se Paula a ráda bych vám vysvětlila, jak jsem se stala nudistkou a jak to ovlivnilo můj život. Na začátek mě můj manžel přivedl do letoviska White Tail jako překvapení. Byla jsem naprosto proti tomu, abych byla nudistkou. Nicméně asi po pár hodinách jsem se cítila velmi vítaná všemi členy a návštěvníky resortu. Poznali jsme spoustu skvělých lidí a s mnohými jsme se také stali blízkými přáteli. Ještě ten samý víkend, kdy jsme areál navštívili poprvé, jsme se stali členy, protože se nám tu tak líbilo. Nejde jen o středisko, ale i o majitele a lidi zde. Je to tu prostě jedna velká rodina! Než jsme si koupili chatu ve středisku, začali jsme pár let kempovat v našem obytném autě. Chatu jsme opravili a hodně vylepšili a upravili terén. Po několika letech jsme chatu prodali a nyní vlastníme jeden z Park Modelů, což je nejnovější sekce v resortu. K tomu všemu v současné době žijeme v resortu na plný úvazek a já jsem také vedoucí kanceláře. Jsme tu velmi spokojení a lidé vám vycházejí vstříc, aby vám pomohli a prostě tu pro vás byli, kdykoli někoho potřebujete. Děkuji Paula