Lampedusa, slunný italský ostrov ve Středozemním moři s krásnými plážemi a třpytivým mořem, zní jako ideální místo pro dovolenou – ale turisté se mu vyhýbají. Stálou přítomností se stala policie, která byla vyslána, aby se vypořádala s obrovským počtem migrantů připlouvajících na ostrov, a některým místním obyvatelům uniformy vyvolávají nepříjemné vzpomínky.

Pestrý hnědý pes se sápe na těžká drátěná vrata přijímacího střediska a kňučí, aby ho pustili dovnitř, a tře svou prašivou hlavou o pletivo ve snaze upoutat pozornost strážného. Mladý policista se usměje, když otevře dveře;

„Těchhle chlapů se prostě nemůžeš nabažit, co?“ řekne zálibně, když zatoulaný pes zamíří do fronty na oběd a s očekáváním klusá ke skupince migrantů, kteří si nabírají těstoviny z plastových hrnců.

Zbytek obyvatel Lampedusy, zejména ti, kteří se zabývají turistickým ruchem, psí bezvýhradné zbožňování migrantů nesdílí. V ostrovním přístavu Giorgio roztáčí motor své malé lodi, Giorgio, kapitán, mi říká, že v těchto dnech má jen zřídkakdy příležitost vzít turisty na otevřené moře – nemá žádné klienty.

Říká, že je těžké se chlubit tím, že Lampedusa je místem migrantů – nevyvolává to zrovna sváteční prázdninový ruch. Namítám, že ostrov má jedny z nejlepších pláží na světě, že jeho klima je i v těchto zimních měsících mírné a uklidňující a že okolní kobaltově modré moře je plné delfínů, želv a karnevalově zbarvených ryb. Věnuje mi chabý úsměv.

„Ano, kamaráde,“ souhlasí. „Ale to Sardinie taky. Proto tam kapitáni každý den vesele oškubávají turisty, zatímco já sedím nečinně tady v přístavu.“

Jeho přítelkyně Angela mu podává hadřík, aby otřel sůl z oken lodi.

„Pracovala jsem osm měsíců v roce jako recepční v hotelu,“ stěžuje si. „Teď jsem ráda, když mám práci na tři měsíce v roce – hosté už prostě nejezdí, ani v létě.“

Na hlavní nákupní třídě se řídká hrstka německých turistů probírá lesklými průvodci a neuspořádanými hromadami značkových triček s reliéfem želvy v obchodě se suvenýry.

Osamělý pozorovatel ptáků se změtí dalekohledů a fotoaparátů zavěšených na krku sedí na kostelních schodech a stírá si lepkavou stopu od zmrzliny na fleecu, zatímco zírá na kavárnu naproti. Kavárna však zdaleka není opuštěná, je plná zákazníků, kteří se přes dunivou popovou hudbu hlasitě dožadují svého dopoledního cappuccina. Ale není to frenetický ruch, co upoutalo pozornost našeho pozorovatele ptáků – je to skutečnost, že každý ze zákazníků v kavárně je v policejní uniformě.

Na druhé straně ostrova, s výhledem na krásnou zátoku, Angelin starý šéf Andrea se zoufalstvím kouří cigarety. Právě položil telefon potenciálnímu návštěvníkovi, který mu řekl, že by si rád rezervoval místo na jaro příštího roku, ale jeho žena má trochu obavy, aby při koupání nenarazili na mrtvolu.

Andrea říká, že loni měl o 50 % méně rezervací, ale kupodivu z toho neviní migranty. Říká, že je to způsob, jakým jsou řízeni.“

„Vítejte v policejním státě Lampedusa!“ říká sarkasticky, když na pobřežní silnici slyšíme houkat sirénu.

„Celý ostrov se zmilitarizoval – nikam nemůžete jít, aniž byste viděli statné chlapy v uniformách s obušky, pistolemi a neprůstřelnými vestami. Těžko je to vítání, že?“

Připomínám mu, že byly doby, kdy migranti převyšovali počet obyvatel ostrova. Založili si špinavé, divoké tábory v křovinatém porostu nad přístavem a neustále je bylo vidět v rozespalých skupinkách ve městě na očích turistů – teď jsou drženi uvnitř přijímacího střediska, zatímco jsou zpracováváni a rychle přesouváni na Sicílii. „Není to tak lepší,“ ptám se, „z hlediska atraktivity pro návštěvníky?“ Andrea dlouze potáhne z cigarety.

„Ti ubozí uprchlíci jsou zavření jako v koncentračním táboře,“ řekne tiše. „A turistům to říká: ‚Vítejte zpátky ve fašismu‘.“

Zjistěte více

• Vlastní zpravodaj přináší postřehy a analýzy novinářů BBC, korespondentů a spisovatelů z celého světa
• Poslouchejte na iPlayeru, získejte podcast nebo poslouchejte na BBC World Service či na Radiu 4 ve čtvrtek v 11 hodin:Říkám mu, že jsem si povídal s vyčerpaně vypadajícím starostou Lampedusy, který mě ujistil, že cestovní ruch na ostrově prochází renesancí a vítá nový druh sociálně uvědomělých návštěvníků, kteří cítí solidaritu s osudem migrantů.

  Andrea zamyšleně přikývne. „Má pravdu,“ říká. „Ale naši noví návštěvníci jsou bohužel většinou mladí a bez peněz – nemají peníze na pěkný hotel nebo večeři.“

  Nezodpoví mi otázku, co se stane s jeho podnikem, když se cestovní ruch nezvedne. Kapitán Giorgio už ale mluví o tom, že si půjde hledat práci dál na sever, stejně jako migranti.

  Uvnitř přijímacího střediska hnědý pes spokojeně žvýká ponožku, kterou ukradl jednomu z žadatelů o azyl. V prachu se převaluje na záda. Dnes v noci budou možná všichni tito migranti odesláni, ale zítra, nebo možná pozítří, ví, že jich bude víc, takže alespoň jeho budoucnost je jistá.

  Přihlaste se k odběru e-mailového zpravodaje zpravodajského magazínu BBC a dostávejte články do své e-mailové schránky.