Jaká je vaše první reakce, když se objeví hádka, nepříznivá situace nebo bojovná osoba? Pokud je to přitakání, horečné hledání způsobů, jak situaci rozptýlit, nebo souhlas s řešením, zatímco vaše mysl se na protest kroutí – gratulujeme, máte nekonfliktní postoj.
Být averzní vůči konfrontaci je většinou považováno za negativní vlastnost, přičemž nesčetné webové stránky zaměřené na svépomoc jsou připraveny okořenit vaši osobnost extrovertně znějícími frázemi: „Stůjte si za svým!“, „Nebuďte slaboch!“, „Mluvte nahlas!“. Konfrontační dovednosti jsou také považovány za nejdůležitější pro zastávání vedoucích i nižších pozic; lidé, kteří řeší konflikty přímo, jsou také považováni za ty, kteří podporují efektivní a jasnou komunikaci s kolegy a nadřízenými. Pokud člověk projevuje nekonfrontační přístup, je často považován za osobu, která se bojí výčitek, je málo sebevědomá při vyjadřování svých názorů a bojí se spálit mosty s ostatními. Někdy může strach z konfrontace pramenit také z toho, že si člověk plete nadšení druhé osoby s rigiditou, což ho vede k odevzdanému postoji, píše pro HuffPost odbornice na vedení a autorka Lisa McLeodová.
Psychologie, která stojí za tím, proč má člověk nekonfrontační postoj, však také poukazuje na základní pozitivní povahové rysy. Nekonfliktní lidé nebo lidé se sklonem vyhýbat se konfliktům, možná pro množství času, který stráví obáváním se a analyzováním možných konfrontačních scénářů, mají obvykle celé situace promyšlené – tento sklon k hluboké analýze se může promítnout do přístupu k řešení konfliktů, který jim často umožňuje snadno vybírat bitvy a komunikovat s konfrontačními lidmi s rozumem a klidem, říká pro Bustle newyorská odbornice na vztahy April Masini. Tento analytický přístup také prozrazuje předvídavost – “ mohou mít pocit, že vztah, který mají s osobou, jež je provokuje, je příliš cenný na to, aby ho poškodili hádkou,“ dodává Masiniová.
Mezi další vlastnosti, které podle Masiniové vypovídají o lidech vyhýbajících se konfliktům a které jednak ovlivňují jejich nechuť ke konfrontaci, jednak z ní vyplývají, patří pasivita a spoluzávislost, přizpůsobování se statu quo a nepříjemný pocit pod tlakem.
Related on The Swaddle:
Potlačování myšlenek, potřeb a emocí ve vztazích souvisí s rizikem mozkové mrtvice u žen
Všeobecně se také rozumí, že lidé, kteří mají odpor ke konfrontaci, si cení harmonie a vztahů více než přímočarosti a upřímnosti, uvádí Amy Gallo, autorka knihy HBR Guide to Dealing With Conflict. Zde hraje kulturní kolektivismus roli v tom, kdo se ukáže jako nekonfliktní. Studie provedená na vysokoškolských studentech v Hongkongu, publikovaná v časopise Journal of Cross-Cultural Psychology, zjistila, že účastníci byli méně náchylní ke konfrontaci se sporem ve skupině než se sporem mimo skupinu – v souladu s tím, že kolektivistické kultury si více cení pohodlí a blahobytu komunity než jednotlivce. Stejná studie zjistila silnější sklony ke konfrontaci u amerických studentů, o nichž vědci předpokládali, že patří k individualističtější kultuře.
Když je však vše řečeno a uděláno, může vyhýbání se konfliktům napáchat spoušť na duševním zdraví jedince. Potlačování skutečných myšlenek a pocitů výměnou za líbivost a povrchnost může nejen oslabit vztahy, ale také vystupňovat drobné neshody a spory v dlouhodobé zdroje úzkosti.
Nakonec je „nejlepší pokusit se zformulovat problém bez emocí a obviňování a požádat o to, co chcete – ať už je to diskuse, konkrétní řešení nebo něco jiného,“ říká Masini pro Bustle – jedná se o praxi zvanou zdravá konfrontace. Ne, není to oxymóron.