Menšiny jsou všechny národnostní kulturní, etnické, náboženské a jazykové menšiny, jejichž status menšiny byl uznán vnitrostátními právními předpisy nebo mezinárodně závaznými deklaracemi, jakož i menšiny, které se jako takové definují a organizují.

Právo menšin je založeno na uznání, že menšiny jsou ve zranitelné situaci ve srovnání s jinými skupinami ve společnosti, konkrétně s většinovým obyvatelstvem, a jeho cílem je chránit příslušníky menšinové skupiny před diskriminací, asimilací, stíháním, nepřátelstvím nebo násilím v důsledku jejich postavení. Je třeba zdůraznit, že práva menšin nepředstavují privilegia, ale slouží k zajištění rovného respektování příslušníků různých komunit. Tato práva slouží k přizpůsobení se zranitelným skupinám a k dosažení minimální úrovně rovnosti všech členů společnosti při výkonu jejich lidských a základních práv.

Evropská historie ukázala, že ochrana národnostních menšin je nezbytná pro stabilitu, demokratickou bezpečnost a mír na tomto kontinentu. Pluralitní a skutečně demokratická společnost by měla nejen respektovat etnickou, kulturní, jazykovou a náboženskou identitu každého příslušníka národnostní menšiny, ale také vytvářet vhodné podmínky, které jim umožní tuto identitu vyjadřovat, zachovávat a rozvíjet. Vytvoření atmosféry tolerance a dialogu je nezbytné k tomu, aby kulturní rozmanitost byla pro každou společnost zdrojem a faktorem nikoli rozdělení, ale obohacení.

Minority vyžadují zvláštní opatření, která jim zajistí stejná práva jako ostatním obyvatelům. Proto práva menšin slouží k tomu, aby všichni členové společnosti vyváženě využívali svých lidských práv. Jinými slovy, jejich cílem je zajistit, aby osoby patřící k národnostní menšině požívaly skutečné rovnosti s osobami patřícími k většině. V této souvislosti je podpora rovných příležitostí na všech úrovních pro osoby patřící k národnostní menšině obzvláště důležitá, protože posiluje postavení společenství a podporuje uplatňování osobních svobod.

Ústředním bodem práv menšin je podpora a ochrana jejich identity. Podpora a ochrana jejich identity zabraňuje nucené asimilaci a ztrátě kultur, náboženství a jazyků – základů bohatství světa, a tedy části jeho dědictví. Neasimilace vyžaduje, aby rozmanitost a pluralitní identity byly nejen tolerovány, ale také chráněny a respektovány. Práva menšin spočívají v zajištění respektu k odlišným identitám a zároveň v tom, aby se za rozdílným zacházením se skupinami nebo osobami patřícími k těmto skupinám neskrývaly diskriminační praktiky a politiky. Proto je třeba přijmout pozitivní opatření k respektování kulturní, náboženské a jazykové rozmanitosti a uznat, že menšiny touto rozmanitostí obohacují společnost.

Účast osob patřících k menšinám na veřejných záležitostech a na všech aspektech politického, hospodářského, sociálního a kulturního života země, v níž žijí, je ve skutečnosti nezbytná pro zachování jejich identity a pro boj proti sociálnímu vyloučení. Jsou zapotřebí mechanismy, které zajistí, aby se rozmanitost společnosti s ohledem na menšiny odrážela ve veřejných institucích, jako jsou národní parlamenty, sektor státní správy, včetně policie a soudnictví, a aby osoby patřící k menšinám byly náležitě zastoupeny, konzultovány a měly možnost vyjádřit se k rozhodnutím, která se týkají jich nebo území a regionů, v nichž žijí. Účast musí být smysluplná, a nikoli pouze symbolická, a musí například uznávat, že menšiny jsou běžně nedostatečně zastoupeny a že jejich zájmy nemusí být náležitě řešeny. Zvláště důležitá je účast žen patřících k menšinám.

Ochrana práv menšin je projevem tolerance a mezikulturního dialogu. Podporou vzájemného respektu a porozumění by mělo být umožněno, aby se různé skupiny, které tvoří společnost, vzájemně zapojily a spolupracovaly a zároveň si zachovaly svou vlastní identitu. Základními prvky potřebnými k uskutečnění tohoto cíle je podpora poznání kultury, historie, jazyka a náboženství menšin v mezikulturní perspektivě. Jinými slovy, ochrana práv menšin může podpořit inkluzivní, mírovou a soudržnou společnost s respektem k rozmanitosti.

Mezietnické napětí, rozpory a vyloučení, které se neřeší, se mohou snadno stát zdrojem nestability a konfliktů. Účinné řešení vztahů mezi menšinami a většinou v důsledku etnického konfliktu má zásadní význam pro dosažení trvalého míru. V tomto ohledu je ochrana národnostních menšin nejen zásadní pro posílení sociální soudržnosti v různorodých společnostech, ale také nezbytná pro dosažení demokratické bezpečnosti, udržitelného rozvoje a míru v kontextu nestability.

• Které dokumenty a instituce jsou důležité?

Organizace spojených národů

Ochrana národnostních menšin, práv a svobod příslušníků menšin jsou součástí mezinárodní ochrany lidských práv. Je třeba začít uvažovat o legislativním rámci jako základu pro tvorbu pozitivních předpisů v signatářských státech s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (ICCPR). Pakt je jedinou celosvětovou smlouvou, která obsahuje ustanovení (článek 27), jež se výslovně týká práv menšin.

Článek 27
V těch státech, kde existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny, nesmí být osobám patřícím k těmto menšinám upíráno právo užívat společně s ostatními členy své skupiny vlastní kulturu, vyznávat a praktikovat vlastní náboženství nebo používat vlastní jazyk.

Přijímajíce a respektujíce, že ideálu svobodného člověka, který má všechny občanské a politické svobody, lze dosáhnout pouze tehdy, jsou-li vytvořeny všechny podmínky, které každému umožňují mít svá občanská a politická práva.

Deklarace OSN o právech menšin vyžaduje, aby státy chránily existenci a identitu menšin. Vyzývá také státy, aby podporovaly podporu národnostní nebo etnické, kulturní, náboženské a jazykové identity. Podle čl. 2 odst. 1 této deklarace mají menšiny právo praktikovat své náboženství, užívat svou kulturu a používat svůj jazyk ve veřejném i soukromém prostředí bez jakékoli diskriminace. Článek 3 této deklarace zaručuje osobám patřícím k menšinám právo vykonávat svá práva individuálně i ve společenství s ostatními bez diskriminace. Byla přijata rezolucí Valného shromáždění OSN č. 47/135 ze dne 18. prosince 1992.

Vycházeje z univerzálnosti lidských práv a ze základní zásady rovnosti a nediskriminace, Vysoký komisař OSN pro lidská práva usiluje o podporu a ochranu lidských práv všech a všude. Podpora a ochrana práv osob patřících k menšinám je proto nedílnou odpovědností a významnou prioritou vysokého komisaře, včetně přítomnosti v terénu. Konkrétněji je vysoký komisař vyzván, aby podporoval provádění zásad obsažených v Deklaraci o menšinách a aby za tímto účelem vedl dialog s příslušnými vládami.

Rada Evropy

Stav práv národnostních menšin byl dán protokolem č. 12 k Evropské úmluvě o lidských právech.

Článek 1
Užívání jakéhokoli práva stanoveného zákonem musí být zajištěno bez diskriminace na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

Nikdo nesmí být ze strany orgánů veřejné moci diskriminován z jakéhokoli důvodu, jako jsou důvody uvedené v odstavci 1.

Evropská charta regionálních nebo menšinových jazyků z roku 1992 stanovila mechanismy a nástroje týkající se ochrany práv národnostních menšin. Charta se orientuje na konkrétní mechanismy ochrany menšinových nebo regionálních jazyků v oblasti vzdělávání, veřejného informování, kulturních aktivit, hospodářského a společenského života, v trestních a občanskoprávních věcech, kde je odůvodněno, že menšinový jazyk je v úředním užívání, v práci místních a ústředních správních orgánů.

O dva roky později, v roce 1994, přijal Výbor ministrů Rady Evropy Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin (FCNM), čímž zavedl jasné normy pro ochranu národnostních menšin v rámci hodnot interkulturalismu, zejména zdůraznil otázku mnohojazyčnosti při používání regionálního nebo menšinového jazyka v soukromém i veřejném životě jako přirozené právo uvedené v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech.

Článek 14

Užívání práv a svobod stanovených touto úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

FCNM je prvním mezinárodněprávně závazným dokumentem v oblasti ochrany národnostních menšin přijatým v 90. letech v době, kdy značný počet zemí čelil přechodným změnám s cílem vytvořit normy pro menšiny, aby bylo dosaženo míru a stability. Představuje jeden z nejdůležitějších dokumentů v oblasti práv menšin: právo na zachování vlastní kultury, tradic, jazyka, náboženství a zvyků, právo na vzdělání v mateřském jazyce, právo na přístup ke sdělovacím prostředkům, právo na účast na hospodářském, veřejném a politickém životě a na komunikaci s původním obyvatelstvem.

Dnes FCNM ratifikovalo 39 ze 47 členů Rady Evropy, mezi nimi většina zemí západního Balkánu. Stojí za zmínku, že státy tak přijaly odpovědnost za plnění předpisů uvedených v Rámcové úmluvě a dalších mezinárodněprávních dokumentech, které se týkají práv národnostních menšin a které ratifikovaly.

Zavedením mezinárodních standardů práv národnostních menšin zahrnula Rámcová úmluva do svých předpisů všechny tři generace menšinových práv: právo svobodně se hlásit k národnostní menšině a rovnost před zákonem bez diskriminace, právo na zachování vlastního jazyka, náboženství a tradic, jakož i právo účastnit se kulturního, hospodářského, politického a veřejného života. Je důležité zdůraznit, že Rámcová úmluva zavedla základ pro rozvoj nejnovější, třetí generace práv, která zajišťuje účast menšin v procesu rozhodování.

Na provádění Rámcové úmluvy, především na slučitelnost s Evropskou úmluvou o lidských právech, intenzivně dohlíží Rada Evropy.

Pro dohled nad prováděním Rámcové úmluvy byl zřízen poradní výbor tvořený 18 nezávislými odborníky. Výbor spolupracuje a vyměňuje si zkušenosti s orgány, které se zabývají podobnými otázkami, například s Evropskou komisí proti rasismu a nesnášenlivosti (ECRI), Benátskou komisí, komisařem pro lidská práva a dalšími mezinárodními organizacemi.

Důležité je, že přestože je rámcová úmluva někdy označována za „měkký“ nástroj kvůli absenci pevného mechanismu kontroly provádění, stala se nástrojem boje proti diskriminaci, neboť téměř všechny země vypracovaly příslušné předpisy o boji proti všem formám diskriminace.

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

Vysoký komisař OBSE pro národnostní menšiny (HCNM) se zapojuje do situace, pokud podle jeho názoru existuje napětí týkající se národnostních menšin, které by mohlo přerůst v konflikt. Vysoký komisař se zabývá krátkodobými spouštěči mezietnického napětí nebo konfliktu a dlouhodobými strukturálními problémy. Pokud zúčastněný stát neplní své politické závazky nebo mezinárodní normy, vysoký komisař pomůže tím, že poskytne analýzu a doporučení. Na základě zkušeností vydává HCNM tematická doporučení a pokyny, které poskytují rady týkající se společných problémů a osvědčených postupů.

Lublaňské pokyny Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) o integraci různorodých společností jdou nad rámec podpory uznání menšinové kultury, identity a politických zájmů a navíc doporučují, aby státy zajistily navázání komunikace a interakce napříč etnickými rozdíly. Tyto pokyny naznačují, že národnostní menšiny by měly mít nejen zákonné právo účinně se podílet na celkové správě státu, ale že by k tomu měly být také povzbuzovány.

Pokyny k regulaci politických stran spolu s výkladovými poznámkami připravil Panel expertů pro politické strany Úřadu pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) po konzultaci s Evropskou komisí pro demokracii prostřednictvím práva (Benátská komise) Rady Evropy. Jeho cílem je poskytnout přehled otázek týkajících se tvorby a přijímání právních předpisů pro politické strany v demokratických státech.

Dobrá a demokratická správa slouží potřebám a zájmům všech obyvatel státu. Demokracie sice předpokládá vládu většiny při politickém rozhodování, ale zahrnuje také záruky proti zneužití moci většiny. Toho se dosahuje zajištěním ochrany a účasti menšin a usnadněním inkluzivních procesů správy, do nichž jsou zapojeni všichni členové obyvatelstva.

Politické strany jsou kolektivní platformou pro vyjádření základních práv jednotlivců na sdružování a vyjadřování a Evropský soud pro lidská práva je uznal za nedílné aktéry demokratického procesu. Dále jsou nejrozšířenějším prostředkem politické účasti a výkonu souvisejících práv. Strany jsou základem pluralitní politické společnosti a hrají aktivní roli při zajišťování informovaných a participativních voličů. Kromě toho strany často slouží jako most mezi výkonnou a zákonodárnou mocí a mohou sloužit k účinnému upřednostňování legislativní agendy v rámci vládního systému.

Obě výše zmíněné směrnice uznávají a zdůrazňují mimořádný význam politických stran při uplatňování práv menšin a jejich sociální integraci, pokud jde o zásadní roli, kterou hrají jako političtí aktéři ve veřejné sféře.

Zákaz diskriminace a podpora skutečné rovnosti jsou zásady vyjádřené v mezinárodních nástrojích v oblasti lidských práv na univerzální i regionální úrovni.

Plnohodnotné členství ve společnosti, rovné příležitosti a rovné zacházení pro všechny, včetně přístupu k veřejným statkům a službám, by měly být hlavními zásadami při vytváření integračních politik. To znamená, že státy musí aktivně podporovat rozmanitost a vytvářet podmínky pro to, aby se všichni cítili jako plnohodnotní členové této společnosti a jednali v ní. Z pocitu sounáležitosti se společnou společností vyplývá, že pokud jsou k tomu vytvořeny vhodné podmínky, měli by jednotlivci bez ohledu na svou identitu nejen respektovat právní předpisy a práva ostatních, ale měli by se také vyvarovat sebeizolace a plně využívat možnosti směřovat své nároky prostřednictvím legitimních nástrojů poskytovaných orgány.

Mezinárodní normy uznávají důležitou úlohu politických stran při podpoře tolerance, kulturní rozmanitosti a řešení otázek týkajících se menšin. Politici hrají v integračních procesech zásadní roli jako zákonodárci i rozhodující činitelé, utvářejí politický diskurz a přispívají k celkovému společenskému klimatu, a to i s ohledem na vztahy mezi komunitami.

Politické strany a subjekty bez ohledu na politické a ideologické směřování jsou vázány stejným zákazem diskriminace jako zbytek společnosti. Ačkoli je svoboda projevu politických stran a volených zástupců při výkonu jejich funkce zvláště chráněna vzhledem k jejich klíčové společenské a demokratické roli, vztahuje se na ně rovněž zákaz podněcování k rasové, etnické nebo náboženské nenávisti. Kromě toho si i v rámci širokých mezí své svobody projevu musí být politici vědomi dopadu – pozitivního i negativního -, který může mít jejich jednání na převládající atmosféru tolerance ve společnosti. Pokud politické strany a představitelé povedou uctivý dialog a zaujmou jasný postoj proti podněcování k nenávisti, bude politické klima příznivější pro integraci společnosti. Proto by stranické systémy měly být pluralitní, podporovat volnou soutěž mezi všemi částmi společnosti a být inkluzivní napříč etnickými skupinami.

Práva menšin: International Standards and Guidance for Implementation, United Nations, Office of the High Commissioner, Ney York and Geneva 2010

A Guidebook for Professionals working with communities in Kosovo. Evropské středisko pro otázky menšin Kosovo. 2013, s. 172.

https://www.coe.int/en/web/minorities/text-of-the-convention

Práva menšin: International Standards and Guidance for Implementation, United Nations, Office of the High Commissioner, Ney York and Geneva 2010

Human Rights Law Review, Ringelheim .J., vol. 10, Issue 1, 2010, Oxford University Press

http://www.ohchr.org/en/professionalinterest/pages/ccpr.aspx

http://www.equalrightstrust.org/content/united-nations-declaration-rights-minorities

Promoting and Protecting Minority Rights: A Guide for Advocates, United Nations, Office of the High Commissioner, Geneva and New York, 2012

http://www.echr.coe.int/Documents/Convention_ENG.pdf

Rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin a vysvětlující zpráva, Rada Evropy, Strasbourg, 1995

Milena Klajner. Poradní výbor pro Rámcovou úmluvu o ochraně národnostních menšin, Záhřeb. Vliv Rámcové úmluvy o ochraně národnostních menšin na uplatňování práv menšin: Třináct let po jejím vstupu v platnost

https://www.osce.org/hcnm

https://www.osce.org/hcnm/ljubljana-guidelines

The Ljubljana Guidelines on Integration of Diverse Societies & Vysvětlující poznámka, OBSE/HCNM, 2012

Pokyny k regulaci politických stran, OBSE/ODIHR a Benátská komise, 2010

Pokyny k regulaci politických stran, OBSE/ODIHR a Benátská komise, 2010