Nejsem příznivcem fitness pravidel. Všichni máme velmi odlišné cíle, těla, úroveň kondice, schopnosti, záliby a zápory – a všechny tyto věci se mění v závislosti na dni, náladě a čemkoli jiném, co se v našem životě děje. Takže stanovování pevných pravidel obvykle nemá velký smysl. Existuje však jedno fitness pravidlo, které jsem si stanovil a které málokdy poruším:

Každé pondělí večer chodím na stejnou hodinu cvičení. Jmenuje se Stoked 360 s trenérkou celebrit Kirou Stokesovou. Podle mého názoru je to jedna z nejtěžších cvičebních lekcí v New Yorku – a to už jsem v tomhle městě vyzkoušela dost lekcí. Je to 75 minut kruhového tréninku se švihadlovými „přestávkami“ a „ochlazením“, které zahrnuje sérii cvičení na rukou s dvoukilovými závažími. Mírně řečeno, pokaždé mě to nakopne.

Zobrazit více

Jsou vzácné okolnosti, kdy musím vynechat pondělní večerní trénink, ale opravdu, opravdu jen zřídka ho dobrovolně vynechám. Tady je důvod, proč na toto jedno „pravidlo“ přísahám:

Cvičení v pondělí znamená, že začínám týden s pocitem, že jsem dosáhl alespoň jedné velké věci.

Pondělky bývají otrava. Návrat do práce po dvou dnech volna je těžký a ke konci dne jsem psychicky vyčerpaná a nedočkavě projíždím svůj obrovský seznam úkolů na nadcházející týden. Bez ohledu na to, jak jsem unavená, se dostanu na hodinu cvičení, protože vím, že po ní budu na sebe pyšná, že jsem přijala výzvu – a rozdrtila ji. Pro mě není nic motivovanějšího než pocit úspěchu, který mám po dokončení náročného tréninku. Opravdu mi to pomáhá zaujmout postoj „zvládnu to“ pro další týden.

Také mi to pomáhá cítit se připravená zvládnout jakoukoli další výzvu, která mi přijde do cesty.

Je to hlavně proto, že Stoked 360 je můj nejtěžší trénink týdne. Trvalo mi dobrých šest měsíců, než jsem se cítila, že konečně zvládnu lekci s grácií. Takže pokaždé, když ji absolvuju, cítím se na její zvládnutí obzvlášť nadšená a končím silnější než kdy dřív. Z hodiny odcházím s lepší náladou, než když jsem na ni přišla – protože vím, že když zvládnu tohle, zvládnu po dlouhém a únavném dni cokoli, co mě čeká v týdnu.

Pokud je můj týden příliš nabitý, uklidňuje mě vědomí, že mám za sebou alespoň jeden solidní trénink.

Snažím se opravdu tvrdě naplánovat si tréninky na začátek každého týdne tak, aby se mi skutečně vešly do rozvrhu, ale to se stává. Práce je moc, život mi stojí v cestě, náhodně se naskytne příležitost dělat něco skvělého a jiného a já řeknu ano. Existuje spousta důvodů, proč vynechat cvičení, a pokud jde o mě, není to něco, za co bychom se měli cítit provinile nebo se za to stydět.

Když už jsem to řekla, považuji cvičení za svou nejlepší formu péče o sebe (no, dobře, kromě spánku) – miluji vědomí, že dělám něco, co je dobré pro mé zdraví. Když si hned v pondělí večer pořádně zacvičím, vím, že i když se po zbytek týdne nedostanu do posilovny, udělala jsem něco pro sebe. A něco je vždycky lepší než nic.

Když si jednou zacvičím, obvykle to chci dělat častěji.

Můj pondělní večerní trénink skutečně udává tón mému nadcházejícímu týdnu a navádí mě k tomu, abych si později zacvičila víc. Když začnete týden s pocitem úspěchu a pozitivního naladění, chcete v tom pokračovat, že? V polovině týdne už zase toužím po těch dobrých pocitech, a tak chci cvičit a skutečně se pokusím udělat si na to čas. Poprvé mám opravdu problém se motivovat uprostřed týdne, když už jsem hluboko v každodenním shonu – ale když se do toho pustím dřív, než se věci příliš rozjedou, je mnohem pravděpodobnější, že to vydržím a budu vyhledávat příležitosti k pohybu navzdory nabitému programu.

I když v pondělí opravdu nemám náladu tvrdě pracovat, vím, že si nakonec po zbytek týdne budu děkovat za to, že jsem se svého pravidla držel a udělal si z něj prioritu.

Spousta pravidel může působit omezujícím dojmem; to moje je osvobozující. Nejlepší způsob, jak učinit dodržování pravidla bezproblémovým? Najděte si takové, které opravdu nechcete porušit.