Dnes si připomínáme 20. výročí podepsání mírové dohody, která ukončila občanskou válku v Guatemale.
Většina Američanů toho o tomto 36 let trvajícím konfliktu moc neví. Měli bychom. Je to jeden z nejbrutálnějších konfliktů v dějinách Latinské Ameriky. Podle zprávy komise pro pravdu bylo zabito více než 200 000 lidí – většinou domorodců, více než půl milionu jich bylo vyhnáno ze svých domovů a mnoho dalších bylo znásilněno a mučeno.
Měli bychom o něm vědět také proto, že USA byly důležitým aktérem téměř ve všech fázích této války, včetně té nejkrvavější.
V roce 1954 pomohla CIA svrhnout demokraticky zvoleného guatemalského prezidenta, který podporoval pozemkovou reformu ve prospěch převážně domorodých rolníků (na úkor americké společnosti United Fruit Company a dalších soukromých zájmů). O šest let později odstartovalo povstání s cílem svrhnout vojenský režim.
Bojovalo se mezi armádou a levicovými guerillami, ale armáda se stále častěji zaměřovala na všechny, kteří byli považováni za sympatizanty povstalců, včetně katolických kněží a jeptišek a celých domorodých vesnic.
Později odtajněné dokumenty odhalily, že USA důsledně podporovaly armádu, přestože si byly dobře vědomy porušování lidských práv.
Na konci 70. let se zvěrstva hromadila. V roce 1977 se prezident Jimmy Carter pokusil vyvinout tlak na guatemalskou vládu, aby s porušováním pravidel přestala. Když se to nepodařilo, zakázal v roce 1978 veškerý prodej vojenského materiálu ministerstvem obrany do Guatemaly. V roce 1980 zákaz rozšířil i na komerční prodej. Přesto předem schválené dodávky pokračovaly.
Poté se v roce 1981 stal prezidentem Ronald Reagan a Carterovo úsilí bylo zrušeno. V souladu se svým postojem ze studené války v Salvadoru a Nikaragui byl Reagan vůči levičákům v Guatemale tvrdý. Setkal se s guatemalským prezidentem, evangelickým pastorem, generálem Efraínem Ríosem Monttem, který se dostal k moci převratem, a ujistil ho, že bývalý náčelník generálního štábu armády je odhodlán k reformám a demokracii. Navzdory embargu pokračovala finanční podpora a vojenské poradenství, zatímco spojenci USA – zejména Izrael – poskytovali vojenské vybavení. A v roce 1983 Reagan americké embargo zrušil.5) Během několika týdnů přišly telegramy CIA – od té doby odtajněné – se zprávami o zvýšeném zneužívání armády.
Tyto roky, počátek 80. let, byly nejstrašnějšími roky války a v roce 2013 guatemalský soud uznal Ríose Montta, kterého Reagan kdysi označil za „velmi čestného muže“, vinným ze zločinů proti lidskosti a genocidy na mayském národě Ixil. Rozsudek je nyní v odvolacím řízení.
Antonio Caba Caba byl na počátku 80. let 20. století mladým chlapcem v mayské ixilské vesnici Ilom. Pamatuje si, jak do něj vtrhla armáda. Byl mezi skupinou dětí, které vojáci pro výstrahu přivedli k mrtvolám obětí masakru. Poté byly jejich domy vypáleny.
Přeživší byli přemístěni na farmu, kde jim hrozil hlad. Po roce se Caba Caba a další vrátili domů, kde jim bylo dovoleno zůstat pod jednou podmínkou: že budou sloužit armádě. Tato skutečnost bude Caba Caba pronásledovat ještě dlouhá léta. Říká, že neměl na výběr, ale přesto hledal Boží odpuštění. Přál by si, aby totéž udělali i ostatní.
Pro Caba Caba a ostatní to byl dlouhý boj, aby se fyziologicky a materiálně zotavili z hrůz války. Mnozí ze statisíců lidí vysídlených během konfliktu se nikdy nemohli vrátit do svých domovů. Mnozí se snažili přesídlit do jiných částí země a vytvořit si nový život na nechtěné a málo úrodné půdě. Mnozí viděli naději pouze v cestě na sever a ve snaze dostat se do USA.
Caba Caba uvízl v Ilomu, kde začal spravovat kostel. Hledal spravedlnost u soudů, shromažďoval důkazy, svědčil u soudu a pomáhal dalším obětem v mezinárodním procesu ve Španělsku a poté v procesu o genocidě v Guatemala City.
Vinu dává také USA. Je přesvědčen, že nebýt americké vojenské pomoci, jeho vesnice by nikdy nebyla zničena.
Ptal jsem se ho, zda chce omluvu od prezidenta Baracka Obamy. Řekl, že ne. (Prezident Bill Clinton nad tím vyjádřil lítost již v roce 1999.) Co chce, řekl, jsou právní kroky proti viníkům, včetně těch v zámoří. A ještě něco.
Caba Caba vstal před svítáním, aby cestoval pět hodin dvěma autobusy a sešel se se mnou na náš rozhovor. Zeptal jsem se ho, proč mu rozhovor s americkým novinářem stál za tu námahu.
Řekl, že opravdu chce, aby Američané věděli, co se Guatemalcům stalo během ozbrojeného konfliktu, a aby měli více pochopení, když dnešní ekonomické potíže nutí Guatemalce znovu utíkat a snažit se najít život za hranicemi USA.