Právní postavení žen na moderním Blízkém východě prochází od počátku dvacátého století změnami. Zvykové právo, islámské zákony, importované evropské zákony a reformované verze islámských zákonů ovlivňují ženy v“ Různé míře v různých právních systémech Blízkého východu a zdá se, že postavení žen není v žádném z nich vyřešeno.
Právní otázky týkající se postavení žen na Blízkém východě bývají zcela odlišné od těch na Západě. Ačkoli v zemích Blízkého východu existují feministické organizace, jsou zpravidla malé a nemají významný podíl na politickém procesu. Zlepšení postavení žen tedy není ani tak důsledkem tlaku ženských skupin, jako spíše snahy mužských příslušníků politických elit modernizovat a industrializovat své společnosti a využívat právní reformu jako nástroj sociálního inženýrství. Právě tam, kde politické vedení usoudilo, že právní reformy v oblasti postavení žen podpoří dosažení plné modernizace, byly reformy provedeny.
Často tyto právní změny daleko předběhly stav společenského vývoje; může trvat mnoho let, než některé segmenty blízkovýchodních společností pocítí jejich dopad. Zatímco pro vzdělané ženy ve velkých městských centrech může mít reforma okamžitý význam, negramotné ženy, zejména v kočovných nebo venkovských komunitách, nemusí chápat svá zákonná práva nebo mít nezávislost a zdroje potřebné k tomu, aby mohly mít z právní reformy prospěch. Dopady právních změn v těchto společnostech tak mají tendenci prosakovat postupně.
Je důležité si uvědomit, že problémy nerovnosti mezi muži a ženami, které se nejčastěji týkaly západních feministek, se liší od problémů, s nimiž se potýkají feministky na Blízkém východě. Obecně se ženy na Blízkém východě těší něčemu, co se blíží právní rovnosti s muži v politickém životě, přístupu ke vzdělání, profesním příležitostem a platům, což jsou cíle, o které západní ženy musely dlouho bojovat. Islámské právo navíc od počátku přiznává ženám plnou právní způsobilost, jakmile dosáhnou puberty. Již ve středověku se muslimky těšily právům, která západní ženy získaly až mnohem později, jako je právo vlastnit a spravovat majetek, žalovat a být žalován, uzavírat smlouvy a podnikat. Naopak, kde byly ženy na Blízkém východě značně znevýhodněny, byla oblast rodinného práva a dědictví, kde se ženám přiznává méně práv než mužům a jsou podřízeny mužské autoritě.
Přestože situace žen byla obecně horší v rámci zvykového práva než v rámci islámského práva, samotné islámské právo obsahuje mnoho ustanovení, která ženy jednoznačně znevýhodňují – ironií dějin, protože tatáž ustanovení v době svého vyhlášení v sedmém století v Arábii původně prosazovala práva žen oproti tehdejším normám. Podle tradičního islámského práva byly povoleny sňatky dětí; dívka mohla být donucena ke sňatku kvalifikovaným mužským příbuzným. Zatímco žena si mohla vzít vždy jen jednoho muže, muži měli povoleny až čtyři manželky a neomezený počet konkubín. Ženy musely být podle zákona podřízené a poslušné svým manželům; pokud tomu tak nebylo, měli jejich manželé právo je bít a pozastavit jim veškeré platby výživného. K poslušnosti patřilo neopouštět dům bez manželova požehnání; manžel mohl požádat o pomoc policii, aby jeho ženu násilím vrátila do manželského domu, pokud se bez jeho svolení vzdálila. Stejně tak podléhaly omezení její kontakty s osobami mimo rodinu na přání manžela.
Běžné islámské právní školy se lišily v detailech svých pravidel rozvodu, ženy často nemohly dosáhnout rozvodu, pokud jejich manželé nespolupracovali. Naproti tomu manžel se mohl s manželkou kdykoli rozvést pouhým vyslovením rozvodové formule. Pozorování skutečných případů naznačuje, že mnozí manželé měli tendenci tento mimořádně snadný způsob rozvodu zneužívat, což vedlo k velké nejistotě a úzkosti mnoha manželek. Rozvedené ženy se často ocitaly v chudobě, protože islámské právo vyžadovalo, aby manžel živil děti z manželství trvale, ale jeho rozvedená manželka pouze do uplynutí tří menstruačních cyklů po vyhlášení rozvodu (nebo porodu dítěte, pokud byla těhotná). Kromě toho ženy dědily pouze polovinu toho, co muži. Tato diskriminace je poněkud zmírněna skutečností, že pouze muži měli nést náklady na vydržování svých manželek, dětí a domácností, a zdá se méně závažná, když si připomeneme, že podle mnoha režimů zvykového práva, které na Blízkém východě převládají dodnes, ženy nedědí nic.
Předpisy islámského práva týkající se žen byly po staletí žárlivě střeženy, částečně proto, že mnohé z nich jsou uvedeny v textu Koránu, který muslimové považují za věčně platnou Boží řeč k lidstvu. Vliv evropských mocností, které v devatenáctém a dvacátém století politicky i kulturně ovládly Blízký východ, tedy nevedl k opuštění islámského práva v oblasti rodinného práva a dědictví, přestože jiné oblasti práva byly prostřednictvím výpůjček evropských právních kodexů západněji pojímány.
Od získání nezávislosti na Evropě přistoupila většina blízkovýchodních vlád k právním reformám zaměřeným na snížení nerovnosti mezi muži a ženami, musely však čelit silnému odporu muslimských duchovních (ulamá neboli fuká) i dalších konzervativních náboženských sil, které je obviňovaly z porušování Božího zákona. Největšího pokroku v reformě práva tak dosáhly vlády, které byly nejméně závislé na dobré vůli muslimského duchovenstva. Ženy dosáhly něčeho, co se blížilo právní rovnosti s muži, pod rázným vedením charismatických nacionalistických hrdinů Kemala Ataturka (v Turecku ve 20. letech 20. století) a Habiba Bourguiby (v Tunisku v 50. letech 20. století), za íránského šáha v 60. letech 20. století a v marxistických státech Jihojemenské lidově demokratické republiky a Somálska v 70. letech 20. století.
V ostatních zemích Blízkého východu musely vlády ve snaze zlepšit postavení žen přistoupit na kompromis. V těchto pokusech jim pomáhali liberální muslimští intelektuálové, kteří předkládali nové výklady islámského práva, jež ospravedlňovaly úpravu pravidel stanovených středověkými právníky tak, aby se přizpůsobily měnícím se podmínkám moderních společností. Obvykle byly prostřednictvím zákonů přijímány různé skromné reformy, včetně takových opatření, jako je zvýšení věku pro uzavření manželství a vyžadování souhlasu nevěsty, stanovení podmínek pro manželskou polygamii, snížení právní opory pro právo manžela vyžadovat poslušnost, posílení možnosti manželek dosáhnout rozvodu přes námitky svých manželů, zvýšení finančních závazků manžela vůči rozvedené manželce, omezení možnosti manžela rozvést se s manželkou mimosoudně a bez udání důvodu a některé velmi skromné reformy dědického práva ve prospěch dědiček.
Jedinou zemí Blízkého východu, která se brání jakýmkoli ústupkům modernosti, byla Saúdská Arábie. Tam jsou ženy postiženy více, než vyžaduje většina výkladů islámského práva, například musí být zcela zahaleny, kdykoli se objeví na veřejnosti, a nesmějí nikde v království řídit.
Do nedávna se zdálo, že je jen otázkou času, kdy ženy dosáhnou rovnoprávnosti s muži. Islámská obroda v 70. letech 20. století však ohrozila výdobytky, kterých ženy dosáhly. V důsledku rostoucího politického vlivu islámského fundamentalismu zavrhlo mnoho muslimů liberální výklady islámského práva, které si dříve získaly oblibu, ve prospěch konzervativnějších. Islámské fundamentalistické hnutí vede kampaň, jejímž cílem je zabránit jakýmkoli právním změnám, které by mohly oslabit nadvládu a privilegia mužů v rodině, a eliminovat reformy, které posilovaly práva žen – tato kampaň se odvolává na tradiční výklad islámského práva. Mnozí islámští fundamentalisté, i když zdaleka ne všichni, požadují přísnou sexuální segregaci a omezení žen na roli manželky a matky. K jejich cílům patří zrušení koedukace a zavedení speciálních učebních osnov, které mají ženy připravit na život v domácnosti, vyloučení žen z práce mimo domov, omezení jejich politické role, zákaz antikoncepce a potratů (obojí bylo podle většiny středověkých islámských právníků, kteří v těchto praktikách neviděli žádné ohrožení morálky nebo tradičních sexuálních rolí, přípustné), vyloučení žen z právnických profesí a soudnictví a zavedení přísných pravidel oblékání, která mají zajistit, aby žádný muž mimo nejbližší rodinu ženy neviděl víc než její ruce a obličej.
Jaký dopad může mít islámský fundamentalismus na postavení žen, je vidět na příkladu Íránu, kde byla po islámské revoluci zrušena většina právních reforem ve prospěch žen a ženy byly odsunuty do tradičních rolí v domácnosti. Ženy jsou nyní vystaveny přísným trestním postihům, pokud na veřejnosti nechají ukázat byť jen jediný pramen vlasů.
Mimo Írán fundamentalistické skupiny tlačí na ostatní vlády, aby následovaly íránský a saúdský model, a zdá se, že některé režimy jsou ochotny jim v zájmu zmírnění politického napětí ustoupit. Avšak zatímco mnoho feministek na Blízkém východě odsuzuje politiku íránské vlády, není neobvyklé, že se najdou ženy, které požadavky fundamentalistů podporují a dobrovolně přijímají chování, po němž volají. Pro mnoho žen na Blízkém východě se zrovnoprávnění s muži a osobní svoboda nezdají být smysluplnými cíli. V myslích mnoha žen se rovnost a svoboda spojují s nežádoucími aspekty západní civilizace – nutností vykonávat práci na plný úvazek na pracovišti i v domácnosti, rozpadem rodiny, úpadkem morálky a nakonec i společenským rozkladem. Mnozí vidí v osvobození žen západní spiknutí, jehož cílem je podkopat původní kulturu a usnadnit tak západní politické a ekonomické pronikání do blízkovýchodních společností. Naproti tomu zásady islámského práva prosazované fundamentalisty se zdají nabízet stabilitu, bezpečí a způsob, jak zachovat kulturní identitu a integritu.
Právní postavení žen na Blízkém východě je v současnosti nestabilní a problematické. Je zřejmé, že jakýkoli pokrok, kterého bylo v oblasti práv žen dosaženo, není nezvratný. Předchozí situace, kdy západní politická elita vnucovala právní reformy společnostem, které byly stále do značné míry velmi tradiční, se nyní může zvrátit. Po íránském příkladu se některé vlády na Blízkém východě snaží ženám znovu přiřknout podřadné právní postavení v době, kdy je stále větší část jejich společností ovlivněna hnutím za osvobození žen na Západě. Za těchto okolností se zdá být jisté, že právní postavení žen na Blízkém východě bude i nadále předmětem ostrých sporů.
.