Horký den v New Yorku je jako nikde jinde.
Tíha vzduchu na vás doléhá, když se plahočíte oslnivě jasnými ulicemi protínajícími Gotham. Může za to všude přítomný beton – dole chodníky, nahoře budovy – a zápach odpadků, který jako by zesílil, kdykoli teploměr vystoupá nad 85 stupňů.
Nepomáhá ani to, že v létě se zintenzivňuje výstavba a skřípot sbíječek a vrtaček vám proniká hluboko do mozku.
Píseň „Summer in the City“ od Lovin‘ Spoonful z roku 1966 to dokonale vystihuje: „Hot town, summer in the city/Back of my neck turning dirty and gritty/Been down, isn’t it a pity/Doesn’t seem to be a shadow in the city.“
Najdou se útočiště – klimatizovaný dům, obchod, kino, dokonce i vagon metra. Jones Beach, Coney Island a Far Rockaway lákají. Nebo kousek stínu v Central Parku na Manhattanu, Prospect Parku v Brooklynu nebo v některé z dalších cenných městských přírodních rezervací.
Dá se říci, že italsko-americká restaurace Joe & Mary’s na Knickerbocker Avenue 205 v brooklynském Bushwicku 12. července 1979 mezi tato útočiště v horkém počasí nepatřila.
Bylo 87 stupňů, když se 69letý Carmine Galante se svým doprovodem objevil na obědě v restauraci Joe & Mary’s. Všichni byli v pořádku. Vedl však svou skupinu na místo nikoli uvnitř, ale u stolu v klidné zahrádce na terase vzadu.
Galante, asi pět let hlava zločinecké rodiny Bonanno, byl uprostřed krutého období mocenských her v pěti rodinách mafie.
Brooklynská restaurace oblíbená u mafie se nemusí zdát jako nejbezpečnější místo pro oběd. Tento úsek Knickerbocker Avenue byl místem, kam se chodili scházet Američané sicilského původu první i druhé generace.
Zdálo se však, že Galante v napjaté atmosféře prospívá, a proslul výrokem: „Nikdo mě nikdy nezabije, to by si nedovolili.“
Ukázalo se, že ano.
Galantemu se přezdívalo „Doutník“, protože jeden měl věčně zastrčený v ústech. Doutník měl v ruce, když vešel do restaurace Joe &Mary’s, a tím proměnil restauraci, někdy nazývanou luncheonette, v jedno z nejslavnějších newyorských míst činu konce 20. století.
Galante se narodil 21. února 1910 ve východním Harlemu v New Yorku a pocházel z rodiny s kořeny v Castellammare del Golfo na Sicílii. Svou mafiánskou kariéru zahájil jako řidič Josepha Bonanna a vypracoval se až na consiglieriho, přičemž se předpokládá, že je osobně zodpovědný za nejméně 80 vražd.
Galante byl přítomen klíčovému jednání v Palermu v roce 1957, kdy se sicilská a americká mafie rozhodly spolupracovat na zaplavení Spojených států heroinem.
Úloha newyorské mafie při kontrole drog se měla stát klíčem k prudkému nárůstu užívání tvrdých drog v USA v 60. a 70. letech 20. století.
Mezi mafiánskými rodinami probíhaly násilné boje o moc nad distribucí drog, přičemž některé se držely od obchodování s drogami zpátky, protože zákony proti němu byly přísnější, a jiné se do něj vrhaly hlouběji. Skutečnost, že se Galantemu přezdívalo „Heroinový Don“, dává jasně tušit, na čem stál.
Dvanáctiletý trest odnětí svobody za drogy jen upevnil Galantovu děsivou pověst. Jeden vězeňský lékař ho popsal jako „psychopatickou osobnost“. Jeden z jeho spolupracovníků v pozdějším dokumentu o rodině Bonannů řekl: „Lidé se ho báli.“
Selwyn Raab v respektované knize Pět rodin napsal: „Plešatý, s obočím a se shrbenou chůzí byl Galante dalším donem, jehož chování odporovalo oblíbenému obrazu mafiánského drogového dravce a vraha. Pro kolemjdoucí vypadal podsaditý, metr osmdesát vysoký Galante jako uvolněný dědeček v důchodu, když si vybíral ovoce a zeleninu na Balducciho trhu v Greenwich Village… Přesto to byl muž, který měl od dětství vážné potíže se zákonem, muž s nepřekonatelným krutým životopisem z podsvětí.“
Poté, co byl Galante podmínečně propuštěn, převzal vedení rodiny Bonannů (Joseph Bonanno byl svými mafiánskými rivaly donucen odejít do důchodu) a nahromadil obrovské zisky z nelegálního obchodu s drogami. Zdálo se také, že se po smrti Carla Gambina snaží stát nejmocnějším newyorským bossem vůbec.