Mentální zátěž, někdy také nazývaná emoční práce, je mít na mysli spoustu věcí. Je to nutnost nezapomenout vyzvednout vajíčka, označit dítěti tělocvik, naplánovat vánoční nákupy, nakoupit a uvařit večeře na celý týden, přečíst si sdělení ze školy – seznam je dlouhý. Dokonce i když požádáte někoho jiného, aby koupil vejce, jste to vy, kdo pak kontroluje, zda byla vejce skutečně koupena. Je to v podstatě projektové řízení. A když je to v práci, tak tomu tak říkáme. Řízení projektu. Nebo jen řízení. Je to celá práce. Ale když je to doma, říkáme tomu, no, vlastně pro to nemáme slovo.

Ale když vám někdy někdo, s kým žijete, řekne: ‚Nevím, proč jsi naštvaný, že jsi musel uklidit dům. Měla jsi požádat o pomoc‘, hádej co? Ty jsi ten, kdo má požádat. Vy jste projektový manažer. Vy jste ten, kdo nese duševní zátěž.

Jistěže existuje spousta druhů domácností, ale v mé společnosti Koru Kids tvoří 97 % našich uživatelů maminky. Nedávno jsme provedli studii našich uživatelů a poslali jsme do jejich domácností na tři týdny zkušeného etnografa, aby pozoroval jejich život. Náš etnograf viděl, jak maminky obecně berou na svá bedra zátěž duševní pohody celé rodiny.

Nejde jen o to, že ženy mají v domácnosti více práce – to samozřejmě dělají také, ale to víme už desítky let. Jde o zvláštní druh práce, kterou ženy v domácnosti vykonávají a která je neviditelná. Jde o to, že i při stejném množství fyzické práce dělá jedna osoba celkově více práce. A to i v případě, že žena ve své skutečně placené práci vydělává více.

Společnost si konečně začíná všímat problému duševní zátěže a její velmi genderové povahy. V posledních několika letech se o tom skutečně mluví. Ale praktických rad je méně. Tak se do toho pouštím já. Zde je deset praktických věcí, které můžeme udělat my – rodiče, vláda, firmy.

(Než se k tomu dostanu, omlouvám se, že zde předpokládám tradiční dvourodičovskou rodinu; klobouk dolů před rodiči samoživiteli, jste opravdoví hrdinové)

1. Můžeme udělat více pro to, aby neviditelná duševní zátěž byla viditelnější. Je skvělé, že se o tom mluví. Udělejme pro to víc. Řízení projektů je práce.
2. Pro ženy, které by jednoho dne mohly chtít mít děti: najděte si partnera, který bude této výzvě rozumět – a který bude ochoten se o práci projektového manažera podělit. Ještě lépe, sežeňte si partnera, který vás bude vyzývat, abyste to všechno dělala sama.
3. Pokud můžete, vezměte si společnou rodičovskou dovolenou. Vidím to pořád: zárodky nerovnoměrné psychické zátěže zaseté během mateřské dovolené. Když se narodí první dítě, jsou oba partneři bezradní. Ale pak se jeden z nich stane odborníkem a nikdy se této role zcela nevzdá. Proto se ujistěte, že oba víte, kde jsou uloženy lékařské záznamy, jaká očkování byla provedena. A ještě lépe, mohli byste se oba připojit ke skupinám na Whatsappu a Facebooku, kde se znalosti sdílejí? Ty vydrží roky.
4. Pokud nemůžete udělat společnou rodičovskou dovolenou, udělejte si na konci mateřské dovolené předávací schůzku. Část práce projektového manažera přechází na někoho jiného a je na čase tuto osobu pověřit. Doslova si sedněte a promluvte si o tom, kdo bude co řídit. Na pracovišti byste přece uspořádali předávací schůzku, ne?
5. Pro maminky, které se v této situaci již ocitly: promluvte si o tom se svým partnerem. Vyjmenujte věci, které fyzicky děláte, a také věci, které máte na starosti: plánování jídelníčku, dárky pro rodinu, zkoumání dovolené. Rozdělte si povinnosti, nejen úkoly. A mějte na paměti: musíte se smířit s tím, že to může vyústit ve špinavé nádobí, jinak budete stále řídit projekt. (Garantuji vám, že právě teď mám doma na lavici špinavé nádobí.)
6. Zvažte, zda jste v určité oblasti neschopní. Když jsme se stěhovali, dal jsem si záležet na tom, abych nevěděl, jak funguje myčka nádobí. To mi vydrželo asi dva roky. Bohužel to není tak složité a jednoho dne jsem se to náhodou dozvěděl.
7. Je možné být s dětmi v místnosti oba, ale mít jen jednoho rodiče, který se dokáže soustavně soustředit na něco podstatného. Chcete-li bojovat proti tomu, abyste měli vždy jen „časové konfety“ (pět minut sem, dvě minuty tam, mezi vším ostatním, co máte na starosti), jasně si stanovte, kdo má děti v danou chvíli na starosti. Tím zajistíte, že oba rodiče dostanou skutečný kus času.
8. Uvědomte si mentální zátěž při tvorbě politiky. Vládní agentury, pokud po „rodičích“ něco požadujete, uvědomte si, že to obvykle požadujete po mamince. Například: aby školy získaly dobré hodnocení od britského školského úřadu Ofsted, musí prokázat „zapojení rodičů“. Proto žádají rodiče, aby nahrávali fotografie na webové stránky, nebo posílají domů třídního medvěda, který má napsat příběh o tom, jak děláte něco zajímavého. V roce, kdy byly dceři tři roky, jsem měla medvěda čtyřikrát. Je to v podstatě domácí úkol pro rodiče. Líbilo by se mi, kdyby školy měly od Ofstedu požadavek, aby zvážily svůj dopad na pracující rodiče. To by pomohlo ženám v zaměstnání.
9. Navrhujte produkty nebo služby s ohledem na psychickou zátěž, zejména když navrhujete služby, které budou využívat maminky – nebo snad rodiče. Oceňte, že rodiče pravděpodobně dělají několik věcí najednou. Kurýrujte možnosti, propojujte věci dohromady.
10. Pracujte na úplném odstranění mentální zátěže. Předchozí vlny technologií, například vynález pracích a sušicích přístrojů, snížily fyzickou práci v domácnosti. Dosud se nepodařilo snížit velkou část duševní zátěže. Stojíme však na počátku nové, dosud nevídané éry strojového učení a umělé inteligence. Bylo by skvělé, kdybychom se dočkali návrhu technologií a služeb, které by snížily mentální zátěž v domácnosti.

Mentální zátěž by nemusela být největším problémem, kterým se řídí rovnost žen na celém světě. Ale je to rozšířený problém, který se týká všech druhů rodin, bohatých i chudých, pracujících, střední i vyšší třídy, všech etnik, náboženství a prostředí. Domácí život můžeme učinit mnohem spravedlivějším.

.