Poruchy jater a slinivky břišní patří mezi nejčastější poruchy trávicí soustavy. Hepatopankreatobiliární systém má složitý embryologický vývoj, a proto podléhá anomáliím, které mohou mít někdy škodlivé důsledky pro fyziologii organismu, kromě toho je spojen se spektrem získaných problémů, jejichž chirurgické řešení vyžaduje specializované vzdělání.

Žlučníková choroba je jedním z nejrozšířenějších onemocnění trávicího traktu se značnou zátěží pro systém zdravotní péče. Patogeneze je multifaktoriální a prevalence se v posledních letech zvýšila mezi všemi segmenty společnosti pravděpodobně v důsledku změny životního stylu, změny stravovacích návyků, změněné fyzické aktivity.1 Rostoucí informovanost populace a dokonalejší vyšetřovací metody nemalou měrou přispěly k rychlé diagnostice a snadné léčbě ze strany chirurgů a gastroenterologů. Laparoskopická cholecystektomie je rutinní všeobecnou chirurgickou operací prováděnou po celém světě a přijetí laparoskopické cholecystektomie z jednoho řezu i v nemocnicích s malým objemem operací je na vzestupu.2 A u kamenů v běžných žlučových cestách, které často vznikají v důsledku migrace žlučových kamenů, bude v budoucnu pravděpodobně účinnou strategií ERCP ve stejném sezení s extrakcí kamene a laparoskopickou cholecystektomií.3

Mezi všemi malignitami je karcinom žlučníku pátým nejčastějším karcinomem. Je to nejčastější malignita žlučových cest a je charakterizována jako agresivní a vysoce letální onemocnění s rozsáhlými rozpory ohledně jeho epidemiologie a jeho přesná etiologie je dosud nedostatečně objasněna. Jeden z nejvyšších výskytů je v Indii, zejména v ghanském pásu, a v několika studiích byla vyslovena a doložena hypotéza, že pravděpodobně souvisí s vysokým obsahem některých minerálů ve vodě v severní Indii. Chirurgická resekce se zdá být jediným možným léčebným přístupem, ale bohužel pouhá menšina je při prezentaci vhodná k operaci.4,5

Játra jsou vysoce vaskulární orgán a mají komplexní úkoly syntézy i detoxikace. Proto se stávají živnou půdou pro přechovávání infekcí a nákaz. Přestože se kvalita antibiotik časem zlepšila, výskyt jaterních abscesů se úměrně tomu nesnížil. Na druhou stranu s rostoucím počtem zásahů do hepatobiliárního systému jsou znepokojivé iatrogenní příčiny jaterních abscesů. Zdá se tedy, že trendem je posun od vysokého výskytu v mladém věku k průměrnému věku v páté až šesté dekádě života.6 Se zdokonalenými metodami řešení parazitárních invazí, jako je askarióza a hydatidové cysty, je v poslední době morbidita značně nízká a je patrný pokles celkové incidence.7

Nevyhnutelné důsledky neléčených kamenů nebo zásahů do žlučového stromu, a to jak terapeutických, tak pro poranění, vedly k problémům, jako jsou biliární striktury, které vyžadují včasné chirurgické řešení. Až zhruba před deseti lety, se zavedením ERCP a laparoskopie došlo k náhlému rozmachu této jednotky. Se zlepšením výcviku a stanovením léčebných protokolů založených na důkazech však incidence začala rychle klesat a víceméně dosáhla plató. Striktury žlučových cest představují pro lékaře diagnostickou i terapeutickou výzvu. Pokroky v zobrazovacích a endoskopických technikách zlepšily naši schopnost rozlišit mezi benigními a maligními lézemi. Intraduktální ultrazvuk má senzitivitu 89 % a specificitu 84 %. Intraduktální ultrazvuk a perkutánní transhepatální biliární endoskopie jsou slibné nové modality pro diagnostiku a léčbu biliárních striktur.8

Choledochální cysty jsou vzácným vývojovým problémem žlučového stromu, častějším v Asii než v Evropě nebo Severní Americe.9 Zobrazovací metody nám pomohly správně definovat rozsah a povahu cysty; díky zdokonaleným chirurgickým technikám můžeme řešit velké množství těchto poruch s vynikajícími výsledky.

Chronická pankreatitida je progresivní fibrozánětlivé onemocnění, které existuje ve formě velkých vývodů (často s intraduktálními kameny) nebo malých vývodů a často je výsledkem komplexní kombinace environmentálních a genetických faktorů s bolestí jako dominantním příznakem.10 S rostoucím trendem užívání alkoholu a zvyšujícím se výskytem žlučových kamenů u mužů i žen lze pozorovat stálý nárůst výskytu také pankreatitidy. Nic však nenasvědčuje tomu, že by idiopatická chronická pankreatitida v Indii byla jiným onemocněním.11 Pankreatitida s důsledky chronické bolesti, tvorby pseudocyst a sekundárních exokrinních a endokrinních poruch je častou příčinou ztráty člověkohodin u aktivní populace. Ačkoli léčba karcinomu pankreatu má dobře naplánovaný protokol, chronická pankreatitida zůstává problémem bez jistoty vyléčení. Morbidita zůstává vysoká a velký chirurgický zákrok nikdy nebyl odpovědí na tento obtěžující problém v nejlepších letech života. Samotný fakt, že existuje řada chirurgických možností, z nichž si lze vybrat, je sám o sobě důkazem toho, jak neuspokojivá je její léčba.

Příčina vzniku karcinomu slinivky břišní zůstává neznámá, přičemž odhadované pětileté přežití je méně než 5 %. Ačkoli bylo dosaženo významného pokroku v pochopení molekulární biologie, předpokládá se, že příčinou je několik faktorů prostředí a nejméně až 10 % může mít pozitivní rodinnou anamnézu.12

Portální hypertenze, která se často projevuje jako akutní krvácení do horní části trávicího traktu, je u nás stále problémem, a to jak v dětském, tak v dospělém věku. V posledních letech začaly přicházet údaje z indického subkontinentu a několik center v zemi dosáhlo dobrých výsledků po operaci shuntu. EHPVO (54 %) a cirhóza (39 %) jsou dvě hlavní příčiny portální hypertenze u dětí, přičemž u první z nich převažuje krvácení.13 Vyhlídky u cirhotiků jsou však i nadále neradostné a transplantace jater je pro množství cirhotiků s portální hypertenzí zatím vzdáleným snem.

Závěrem lze s potěšením konstatovat, že plejáda problémů souvisejících s hepatopankreatobiliárním systémem se řeší. Molekulární biologie otevřela mnoho dosud nevídaných cest, zobrazovací metody rozšířily možnosti včasné diagnostiky a intervence, chirurgické techniky se výrazně zlepšily a v mnoha oblastech došlo k poklesu morbidity a mortality.