Philipp Lenard, celým jménem Philipp Eduard Anton Lenard, (narozen 7. června 1862, Pressburg, Maďarsko – zemřel 20. května 1947, Messelhausen, Německo), německý fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku za rok 1905 za výzkum katodového záření a objev mnoha jeho vlastností. Jeho výsledky měly důležitý význam pro rozvoj elektroniky a jaderné fyziky.

Po působení jako lektor a asistent Heinricha Hertze na univerzitě v Bonnu (1893) se Lenard stal profesorem fyziky postupně na univerzitách v Breslau (1894), Cáchách (1895), Heidelbergu (1896) a Kielu (1898). V roce 1907 se vrátil k výuce na univerzitu v Heidelbergu, kde zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1931.

Využitím objevu, že katodové paprsky procházejí tenkými listy kovu, zkonstruoval Lenard (1898) katodovou trubici s hliníkovým okénkem, kterým mohly paprsky procházet na volné prostranství. Pomocí fosforeskujícího stínítka ukázal, že počet paprsků klesá se vzdalováním stínítka od trubice a že ve větší vzdálenosti paprsky ustávají. Pokusy také prokázaly, že schopnost látek absorbovat paprsky závisí na jejich hustotě, nikoli na jejich chemické povaze, a že absorpce klesá s rostoucí rychlostí paprsků. Při podobných pokusech v roce 1899 dokázal, že při dopadu světla na kovový povrch vznikají katodové paprsky; tento jev se později stal známým jako fotoelektrický jev.

Lenardův rozsáhlý výzkum zahrnoval také studium ultrafialového světla, elektrické vodivosti plamenů a fosforescence. Napsal značné množství knih o katodovém záření, relativitě a příbuzných tématech, včetně Über Kathodenstrahlen (1906; „O katodovém záření“) a Deutsche Physik, 4 vol. (1936-37; „Německá fyzika“).

Lenard byl horlivým stoupencem nacismu a veřejně odsuzoval „židovskou“ vědu, včetně teorie relativity Alberta Einsteina.

Jako horlivý stoupenec nacismu veřejně odsuzoval „židovskou“ vědu.