Jestliže existuje nějaký zásadní nedostatek recenzí produktů, je to obvykle krátká doba, kterou mají recenzenti s daným produktem k dispozici, než dojde k uzávěrce publikování nebo než musí produkt vrátit výrobci. Při rychlém obnovování výrobků může být životnost konkrétního výrobku krátká, což může často způsobit, že delší hodnocení je nepraktické.

S vyspělostí technologií však spotřebitelé snižují rychlost, s jakou své výrobky modernizují. V oblasti digitální fotografie jsou objektivy i těla fotoaparátů vyrobené v posledních několika letech stále v kurzu. Je příjemné mít 48 Mpx? 100MP? Jistě, ale pro mnoho aplikací bohatě postačí 24MP.

Říkám to s částečnou ironií, protože jsem právě přešel na Leica Q2 poté, co jsem 3,5 roku vlastnil Leica Q. Ale moje Leica Q je stále úžasný fotoaparát a vzhledem k tomu, že se dá najít mnoho výhodných nabídek na tento fotoaparát, řekl jsem si, že je vhodná doba na opětovné zhodnocení fotoaparátu po 40 měsících používání a pořízení více než 60 000 fotografií, kdy se mnou procestoval 19 zemí.

Svou Leicu Q jsem si objednal 20. června 2015 a převzal jsem ji v září téhož roku. Jako náhrada za stárnoucí a dobře opotřebovaný Sony RX1 byl nárůst velikosti a hmotnosti znatelný, ale stále splňoval moje kritéria na plnoformátový kompaktní cestovní fotoaparát.

Pros

Objektiv

Lica Q je vybavena 28mm objektivem se světelností f/1,7 – pro mnoho lidí kuriózní volba. Proč ne pro street fotografii typičtější 35mm FOV? A popravdě, objektiv zpočátku působil velmi široce. Ale FOV je stejný jako u mnoha chytrých telefonů včetně iPhonu a Google Pixel, takže časem se 28 mm stalo pro mnoho lidí velmi pohodlným způsobem vidění.

Moderní konstrukce objektivů se odklonila od fyzického clonového kroužku – místo toho zvolila použití voličů na těle fotoaparátu, v dobrém i zlém. Model Q si však zachovává clonový kroužek s ovládáním o 1/3 stupně, který často používám.

Makrorežim je šikovná vychytávka, která vám dává trochu více flexibility při fotografování jídla. Nikdo si nesplete ohniskovou vzdálenost s portrétním objektivem, ale i tak je schopen pořídit pěkné portréty z prostředí.

Kvalita snímků

Kvalita snímků byla pro mě vždy působivá. Soubory DNG fotoaparátu mají vestavěný profil, takže při použití programu, jako je Adobe Lightroom, nemůžete vidět, jaké softwarové úpravy jsou provedeny na vadách objektivu, pokud nepoužíváte program, jako je RAW Digger.

Autofokus

Achillovou patou fotoaparátu Sony RX1 bylo zaostřování při slabém osvětlení – a to i v aktualizovaných verzích. Naproti tomu automatické ostření modelu Q je ostré a funguje překvapivě dobře i při slabém osvětlení, přestože má systém detekce kontrastu. Při použití manuálního ostření se EVF automaticky přepne do režimu zvětšení se zapnutým focus peakingem. Mechanismus ostření je hedvábně hladký a ruční ostření je neobvykle snadné.

Tichý provoz

Snímání fotografií je TICHÉ, na rozdíl od bezzrcadlovek, jako je Nikon Z7, které mají stále slyšitelný zvuk závěrky. Je těžké vysvětlit, jak odlišně lidé reagují, když neslyší zvuk závěrky. Používání fotoaparátu se stává osvobozujícím procesem.

Velikost

Není tak malý jako některé jiné možnosti, ale pro mě se fotoaparát trefil do ideálního průsečíku velikosti a kvality obrazu. S hmotností 640 g je znatelně těžší než Sony RX1R II (507 g) nebo Fuji X100F (469 g), ale stále je výrazně lehčí než jakákoli full-frame digitální zrcadlovka nebo ILP systém se srovnatelným objektivem.

Nevýhody

Prach

Během prvních několika měsíců vlastnictví se mi na snímači začal objevovat prach. První výrobní modely měly špatné utěsnění, přičemž prach se údajně dostával přes porty mikrofonu a reproduktoru na fotoaparátu. Poslal jsem fotoaparát zpět do společnosti Leica a po 2 měsících mi poslali zpět zcela nový fotoaparát!

Ačkoli se zdálo, že náhradní jednotka problém s prachem zmírnila, neodstranila jej. O rok a půl později jsem jednotku poslal zpět na vyčištění snímače a poté neprodleně přelepil porty reproduktoru a mikrofonu lepicí páskou. Od té doby jsem neměl žádný problém.

Nový Q2 má stupeň krytí IP52, což znamená, že je „chráněn před omezeným vniknutím prachu“ – možná to není stupeň krytí IP67 nebo IP68, který jsme viděli u nejnovější úrody chytrých telefonů, ale beru jakékoli zlepšení ochrany.

Dioptrie

Vestavěná dioptrie Q nemá žádný blokovací mechanismus, na rozdíl od mnoha digitálních zrcadlovek, u kterých musí uživatel pro nastavení vytáhnout knoflík. I když mechanismus leží poměrně ploše u těla, přesto jsem zjistil nepříjemnou tendenci k jeho protáčení, když jsem měl fotoaparát zavěšený na těle.

Výdrž baterie

Kompaktním fotoaparátům se vždy vytýká špatná výdrž baterie a model Q není výjimkou. Na jednu stranu se zdá rozumné očekávat, že fotoaparát za 4 000 dolarů (v době, kdy jsem ho kupoval) bude mít slušnou výdrž baterie. Na druhou stranu smartphone vydrží sotva den.

Tlačítko napájení

Podle mého skromného názoru by tlačítko/vypínač napájení mělo plnit jedinou funkci. Stejně jako u některých dřívějších konstrukcí fotoaparátů Leica Q směšuje funkce režimu jednorázového a sériového snímání do vypínače. Kvůli slabé výdrži baterie jsem fotoaparát mezi fotografováním vždy vypínal, což znamená ještě více příležitostí k nechtěnému přepnutí fotoaparátu do režimu sériového snímání. Tento problém je ve srovnání s důslednějším problémem s dioptriemi zanedbatelný, ale přesto je nepříjemný.

Software

Do září 2018 měl fotoaparát Leica Q vlastní speciální aplikaci – aplikaci založenou na WiFi a náročnou na energii, která umožňovala dálkové ovládání i stahování JPG z fotoaparátu. Fungovala spolehlivě, i když ne pomalu, a nyní byla nahrazena jednotnou aplikací Leica Fotos, která obsluhuje všechny fotoaparáty Leica.

Na jednu stranu se zdá počet kroků, které je třeba udělat pro přenos fotografie z fotoaparátu do telefonu, v dnešní mobilní ekonomice nepřijatelný (a tento problém má téměř každý výrobce fotoaparátů). Na druhou stranu mě baví odpoutat se od neustálé potřeby posílat příspěvky na sociální sítě – místo toho se soustředím na sledování a pořizování dalších fotografií.

Závěr

Pokud je jedním z měřítek dobrého fotoaparátu ten, který jste ochotni nosit s sebou, Leica Q tomu odpovídá. Pro ty, kteří chtějí jemnější ovládání, lepší výkon při slabém osvětlení a vyšší kvalitu snímků než smartphone, je specializovaný fotoaparát jedinou cestou. Přesto mohou být velikost a hmotnost silným odrazujícím faktorem. Naštěstí to nebyl případ modelu Leica Q, a kdyby Leica počkala s vydáním modelu Q2 ještě několik let, nepochybuji o tom, že bych si Q na krk připínal i nadále.

V mnoha ohledech byla Leica Q jedním z nejlepších fotoaparátů (ne-li nejlepším), které jsem vlastnil. Jeho nemožnost měnit objektivy byla často spíše výhodou než berličkou (uznávám, že není vhodnou volbou pro každý typ fotografie). A i když možná není tak odolný nebo „profesionální“ jako některé z mých digitálních zrcadlovek, jsem přesvědčen, že bych bez něj nezachytil tolik okamžiků svého života, protože alternativa byla příliš těžká a neskladná.

Stojí Leica Q za vyšší cenu? Vlastnil jsem spoustu fotoaparátů a objektivů v různých cenových relacích, které se jen zřídka dostanou z brašny. V jistém smyslu je pro mě nejlepší vybavení to, které mě inspiruje a povzbuzuje k fotografování. Q mi byl věrným společníkem, ať už s červenou plackou, nebo bez ní.