BELFAST – V druhé polovině čtvrtého dne procesu se Sharon Carrillovou se porotcům a divákům promítaly další snímky. Za přítomnosti forenzní analytičky počítačové kriminality státní policie státu Maine Dawn Egoové, která byla stále na lavici svědků, bylo promítnuto více než tucet fotografií zachycujících domácí dokumentaci Marissiných zranění získaných z kamer v domácnosti Carrillových.

11. prosince proběhl čtvrtý den soudního procesu se Sharon Carrillovou, která byla spolu se svým tehdejším manželem Juliem Carrillem zatčena a obviněna z vraždy ze zkažené lhostejnosti v souvislosti se smrtí Sharoniny tehdy desetileté dcery Marissy Kennedyové. Julio Carrillo se v červenci ke svému obvinění přiznal a byl odsouzen k 55 letům vězení.

Většina fotografií byla zobrazena na velké obrazovce v soudní síni, některé však byly porotcům ukázány pouze tak, že si fotografii předali. Někteří porotci si fotografie prohlíželi několik vteřin, zatímco jiní se na ně před předáním jen letmo podívali. Jeden porotce si utřel slzy z očí. Několik osob se v různých okamžicích promítání fotografií a videí rozplakalo.

Vystavené fotografie byly některé z 6 500 fotografií pořízených z celkem devíti telefonů odebraných Carrillovým a z těch, které v domě Carrillových našel Sharonin otec a předal je jejímu obhájci, který je předal státní policii státu Maine.

Porotcům byla rovněž přehrána řada videí. Na jednom z nich sedí Sharon zády ke kameře na okraji největší postele v ložnici, kterou rodina sdílela, a Julio vypráví.

„Od osmi hodin ráno je zase v tom, že křičí, jeden 16 měsíců starý, jeden…. Sharon Carrillo musí na dlouhou dobu do vězení a přišla o opatrovnictví všech svých dětí…. Doufám, že přijde o všechny děti, díky, že mě posloucháte.“

Na dalším videu je Sharon zachycena, jak sedí se svým synem na podlaze, zatímco jí Julio říká, aby „teď zvedla zadek z podlahy a byla matkou“. Video končí tím, že se Sharon plazí pryč po rukou a kolenou a říká Juliovi, aby od ní „šel pryč“.

Marissa je také vidět na několika videích, jak prosí Julia, aby ji přestal nahrávat kamerou.

Porotcům bylo ukázáno více než 17 fotografií získaných z devíti zkoumaných mobilních telefonů, přičemž na většině z nich jsou vidět Marissina zranění.

Některá zranění zobrazená na snímcích zahrnují škrábance na ruce, Marissu sedící nahou na židli s monoklem a modřinami různých odstínů fialové barvy po celém těle. Snímek zblízka zachycuje extrémní a rozsáhlé podlitiny na Marissiných nohách a kyčlích. Většina snímků dokumentujících Marissina rozsáhlá a děsivá zranění byla pořízena 24. února, den před její smrtí.

O zraněních, která Marissa utrpěla, vypovídal 11. prosince hlavní soudní lékař státu Maine Dr. Mark Flomenbaum.

Flomenbaum uvedl, že za svou kariéru provedl 2000 až 3000 pitev, a řekl, že příčinou smrti Marissy Kennedyové byl syndrom týraného dítěte.

Když Marissa poprvé dorazila do Úřadu hlavního soudního lékaře, Flomenbaum určil, že Marissa pravděpodobně zemřela jen několik hodin před příjezdem do zařízení.

Předtím, než Flomenbaumová prošla fotografie Marissina zbitého těla, vysvětlila porotcům tři typy tupého poranění: pohmožděniny, tržné rány a odřeniny. Vysvětlil, že pohmožděnina je lékařský termín pro modřinu, což znamená, že někdo byl udeřen tak silně, že nedošlo k protržení kůže, ale ke krvácení pod ní. Flomenbaum uvedl, že čím je modřina čerstvější, vypadá červeně nebo fialově a má velmi dobře ohraničené okraje; jak modřina stárne, mění barvu a okraje se stávají nevýraznými.

Trhlina podle Flomenbauma vzniká při dostatečně silném nárazu tupým předmětem nebo na určité místo, který způsobí roztržení kůže. Odřenina je podle něj v podstatě škrábnutí, což je tupý náraz s „určitou směrovostí“. Termín hemoragie je lékařský výraz pro krvácení a používá se vždy, když se krev objeví mimo oblast, kam patří.

Na pitevních fotografiích Marissy byla vidět zranění od hlavy až k patě, která pokrývala velkou část jejího těla.

Flomenbaumová se zabývala způsobem zranění, zaznamenala podlitiny, tržné rány velikosti golfového míčku, vnitřní krvácení do mozku, do jater a poškození srdce v důsledku chronického stresu. Marissa zřejmě utrpěla také zlomená žebra, která se začala hojit.

Flomenbaumová uvedla, že krvácení do mozku nebo jater sice mohlo být smrtelné, pokud by se neléčilo, ale jednalo se o něco, co mohl lékař napravit.

„Kvůli tomuto zranění nemusela zemřít,“ řekl Flomenbaum o Marissině krvácení do mozku. „Ale mělo potenciál se bez léčby zhoršit a mohlo se stát smrtelným.“

Flomenbaumová hovořila o několika dalších zraněních desetileté dívky způsobených těžkým fyzickým týráním. Uvedl, že v důsledku zranění utrpěla infekci.

Napočítal na Marissině těle 40 až 50 tupých poranění, včetně pohmožděnin, tržných ran a odřenin.

Kromě bolesti a traumat, které po sobě zanechalo bití, se Marissa potýkala také s reakcí vlastního těla na všechnu bolest, které bylo den co den vystaveno.

Flomenbaum řekl, že pokaždé, když se objeví bolest, tělo reaguje adrenalinem, často nazývaným instinkt boje nebo útěku. Ten podle Flomenbauma vede ke zvýšené srdeční frekvenci.

Flomenbaum řekl, že stejný příliv energie přichází pokaždé, když se objeví bolest, i když poznamenal, že stejný příliv energie může způsobit i strach ze zranění. Obvykle se příliv energie rozptýlí a tělo se po pominutí nebezpečí nebo bolesti vrátí do normálního stavu. Když však nebezpečí a bolest nikdy neodezní, orgány začnou trpět.

Pro Marissu byl pocit boje nebo útěku téměř neustálý, mezi několikanásobným každodenním bitím a stále přítomným přízrakem dalšího týrání. Flomenbaumová uvedla, že když se pocit útěku nebo útěku stane konstantním a opakuje se stále dokola, adrenalin poškodí orgány, včetně srdce a brzlíku.

Tymus je žláza, která je podle Flomenbauma dominantní u dětí a novorozenců a je aktivní v mládí. To je podle Flomenbauma důležité, protože když začne nával adrenalinu, aktivní brzlík uvolní t-lymfocyty. Obvykle to není problém, protože tělo si zásoby doplní do příštího návalu adrenalinu, ale u lidí vystavených chronickému stresu, jako je Marissa, nemá tělo šanci tyto t-lymfocyty doplnit.

Koneckonců to vede k thymické invazi, což je zmenšování brzlíku. Flomenbaum řekl, že Marissina involuce thymu byla dramatická a slouží jako jeden z důležitých markerů při chronickém stresu. Flomenbaumová také uvedla, že to může ovlivnit schopnost jedince bojovat s infekcí.

„V případě Marissy si myslím, že to bylo její srdce, které nakonec ustoupilo,“ řekl.“

Flomenbaum řekl, že když má člověk reakci boj nebo útěk, způsobuje to, že srdce bije silněji a rychleji, což je přesně to, co má dělat. Když se uvolní „enormně velká“ dávka tohoto adrenalinu, srdce ji podle Flomenbauma prostě neudrží.

„To, co vidíme, je tu a tam odumřelá srdeční buňka, což podle něj není totéž jako srdeční infarkt, kdy je srdce vyhladovělé.“

Podle Flomenbauma vypadají buňky v případech smrti způsobené působením adrenalinu zpěněné. Flomenbaum uvedl, že i většina dospělých má tyto typy buněk jen zřídka.

„Marissa jich měla hodně, bylo snadné je najít,“ řekl Flomenbaum. „Byly tam také velmi čerstvé buňky, které ukazovaly, že se srdce stahuje příliš silně, srdce, které prostě nedokázalo držet krok.“

Flomenbaum řekl, že to byla kumulace zranění, která Marissu zabila.

„Srdce nakonec ustoupilo kvůli neustálé zátěži, kterou mělo kvůli bolesti, neschopnosti bojovat s infekcí, kvůli krvácení do mozku, každé z nich samostatně by se dalo přežít, ale kumulativně ne,“ řekl Flomenbaum.

Proces se Sharon Carrillovou bude pokračovat zítra v 9 hodin

Erica Thomsová je k zastižení na adrese [email protected]

.