„Myslím, že hlavní složka, kterou hledám u kapely, je stejná, jakou hledám, když se bavím, poslouchám novou desku nebo jsem v kině,“ říká. „Hledám někoho, kdo je tak zažraný do svého řemesla a umění, že je to pro mě inspirující. To je to, co lidi přivádí k šílenství nad nahrávkou. Je to něco jako ‚Harlem Shake‘. Je to novinka, ale když se podíváte, co někdo jiný udělal s videoklipem ‚Harlem Shake‘, řeknete si: ‚Dobře, chci to udělat taky‘. To je pro mě nejdůležitější prvek, který může umělec mít.“

„Tak vznikl Mobfam,“ říká. „Ti tři kluci pro mě byli inspirativní tím, jak moc po tom toužili – kolik vášně vkládali do své hudby.“

Magic podepsal s bratry z jižního Phoenixu smlouvu koncem roku 2011 po důkladném nátlaku nejstaršího člena Mobfam, T.S. Ten oslovil Magica přes Twitter a bombardoval ho skladbou za skladbou, až nakonec upoutal Magicovu pozornost hymnou Valley „Rep Yo Flag“. Skladba nejenže zasáhla Magicův smysl pro arizonskou hrdost, ale poskytla mu příležitost oslovit jiné spektrum latinskoamerické populace.

„Jejich dospívání nebylo jako moje dospívání,“ říká Magic. „Mluví o večírcích, kouření a o tom všem, co dělají. V tom se lišíme, ale zároveň je to také klíčový prvek našich lidí.“

Magic se narodil v pohraničním městě Nogales v mexické Sonoře a v pěti letech nelegálně emigroval do Spojených států. Náročná cesta je pro něj vzdálenou vzpomínkou, která nabyla mýtických rozměrů.

Teď, když je mu 46 let, říká: „Nejsem si jistý, jestli je to vzpomínka, nebo jestli to byl příběh, který mi pořád dokola vyprávěli o tom, jak nás můj otec převáděl. Myslím, že si vzpomínám, jak mě nesl v náručí a utíkal přes hranice; tak trochu se vyhýbal imigraci.“

Jeho otec Claudio pocházel z rodiny panaderos (pekařů), ale když se Magicova rodina zabydlela v americkém životě, jeho otec si našel práci nejprve jako čistič bot a pak jako stavitel plotů. Jeho matka zůstala doma s Magicem a jeho šesti sestrami. Když mu bylo osm let, rodiče se rozešli a Magic se znovu ocitl ve své vlasti.

„Zpočátku, když se rozešli, jsem šel s tátou,“ říká Magic. „Vzpomínám si, jak jsem překročil hranice a naskočil na vlak do města jménem Nacozari. Cestou jsme jeli osobním vlakem, uvnitř pořádného vagonu. Ale cestou zpátky tátovi došly peníze. Tak jsme s ním museli jet v kočárku na uhlí. Vzpomínám si, jak jsem z toho vlaku vystoupil, byl tam hluk, zima a vítr a byli jsme celí od popela.

„Když jsme dojeli do Nogales, vysadil mě u svého bratra a já jsem zůstal u tety Elvíry asi dva měsíce,“ říká. „Máma, táta se vrátili do Phoenixu a mě nechali v Nogales. Vyzvedla si mě od tety. To bylo na dlouhou dobu naposledy, co jsem se stýkal s tátou.“

Od té doby se jeho matka Lucia stala jedinou živitelkou rodiny a on strávil zbytek svého dospívání ve vládních bytových projektech po celém údolí. Našla si práci jako kuchařka v mexických restauracích.

„Když jsem byl ve třetí třídě, nastěhovali jsme se do našeho prvního domu v sekci 8, na 43. avenue a Southern,“ říká. „Bydleli jsme v domě, kterému se říkalo Southern Meadows, dokud jsem nedokončila střední školu. Naše další stěhování z veřejných bytů bylo do dvoupatrového domu se čtyřmi ložnicemi v Avondale. Oficiálně jsme se jmenovali Garden Homes, ale ve čtvrti se jim říkalo Dog Patch Projects. Tam se mi začalo v hudbě opravdu dařit.“

Magic byl odkázán sám na sebe, zatímco jeho matka téměř neustále pracovala. Mít tři starší sestry znamenalo, že nemusel převzít autoritativní mužskou roli v domácnosti. Když na něj starší sestry nedohlížely, rozkazovaly mu.

„Protože byl tak často pryč, musel jsem se v mnoha ohledech vychovávat sám,“ říká. „Ale když přišlo na mou hudbu, všechny moje sestry ,,Ztlum tu zatracenou hudbu,“ protože jsem byl do hudby těžce zažraný už v deseti letech.“

Ve třinácti letech se seznámil s bicími automaty a také viděl něco, co změnilo směr jeho života a kariéry.

„Jednoho dne jsem vyšel ven a viděl jsem souseda, jak mlátí svou ženu,“ říká. „Ten starší Mexičan měl bílou ženu a pokaždé, když ji uhodil, zrudla krví. To mě traumatizovalo. Říkal jsem si: ‚Tohle s lidmi dělají drogy, tohle s nimi dělá pití Budweiseru. Nic z toho nechci.“

V tu chvíli se rozhodl, že bude žít čistým životním stylem, což od té doby dělá a vyhýbá se nočním večírkům své scény, alkoholu a drogám. Ačkoli to všechno neschvaluje, nehodlá nad tím ani zavírat oči.

„Naši lidé paří a kouří,“ říká. „Chci říct, byli jste někdy na paterčatech, kde se někdo neopil? Je to součást naší kultury a představuje tu druhou část naší kultury, se kterou si nechci moc zahrávat.“

V konečném důsledku jde o to, aby to zůstalo reálné; ze své pozice umělce a zasvěcence chápe přirozený vývoj hip hopu a hudebního průmyslu. Ale poblouznění společnosti rychlým životem a poblouznění umělců texty plnými drog – to, čemu říká „propagace tvrdých drog“ – nechává Magica stále chladným.

„To mi opravdu vadí, protože mám děti,“ říká. „Samozřejmě, že hudba vždycky propagovala drogy, nechápejte mě špatně. Ale protože jsem rodič a protože mám děti, některé ty texty mi prostě moc nesedí.“

„Slyšel jsem někoho v rádiu, jak říká, že hudba je teď v opravdu temném mraku. Ale je to odraz společnosti, a kdyby si ji společnost nekupovala, nestahovala nebo nepřehrávala milionkrát na YouTube, tak by nebyla úspěšná.“

Jeho tvrdý postoj proti propagaci drog by se zdál být v rozporu s barvou jeho výběru.

„Jedním z důvodů, proč tolik válím v ‚kokainové bílé‘, je, že mi můj label jednou řekl: ‚Jsi mexický rapper; když přijedeš do Kalifornie, nemůžeš nosit červenou a modrou‘,“ naráží na spojitost těchto barev s černošskými gangy Bloods a Crips. „Tak jsem si vybral svou barvu a byla to bílá.“

Jeho manažer je ten, kdo ji nazval „kokainová bílá“, ale Magic ji ochotně přijal pro její šokující hodnotu. „Upoutá to pozornost, jako když Britney Spears řekne: ‚To je Britney, krávo‘.“

Svoji stálou relevanci ale přisuzuje rapování o lásce a vztazích; láska je pro něj „nit, která drží všechny pohromadě“. „Lost in Love“ má trvalou sílu, protože se s ním vždy mohou ztotožnit noví fanoušci.

V dnešní době se Magic hodně věnuje online. Na Twitteru má asi 90 000 sledujících a dalších 20 000 sleduje, mnozí z nich ho pravidelně žádají o přání k narozeninám (často splněné) nebo o shout-out či jen o follow-back.

Udržuje ale také úzké spojení s fanoušky, které potkává na cestách. „Vždycky bojuji za to, abych se setkal se svými fanoušky,“ říká. „Budoval jsem si je postupně, takže když potkám fanouška, je to spíš jako rodinné setkání.“

Přestože je vděčný za fanouškovskou základnu, kterou si vypěstoval, a za úspěch, kterého se mu dostalo, zatím se to nepromítlo do celosvětového uznání.

„Když nerosteme, když zůstáváme na stejném místě, tak co děláme?“

„Vždyť je to tak,“ říká. ptá se Magic. „Proto je můj poslední singl ‚Eres Reina‘ pro mě opravdu krokem novým směrem. Chtěl bych získat masovější ohlas na mezinárodní úrovni. Chci začít vystupovat v Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu.“

„Jsem letitý umělec, inspiraci čerpám ze starých písní,“ říká. „Kterýkoli den v týdnu můžete na mém iPodu slyšet hrát Josého, ale mám také moc rád popovou hudbu. Líbí se mi, co dělá will.i. am. Je samozřejmě populární, ale jeden z důvodů, proč se mi líbí, je ten, že se mi celou dobu daří tady ve Státech, ale to, co dělá on, dobývá jiné národy. To, co udělal Pitbull, dobývá jiné národy. A myslím, že to by měl být můj další krok.“

Chce-li udělat další skok v popularitě, ví, že musí dělat hudbu, která osloví masové publikum. „Vezměte si například ‚Gangnam Style‘. Je to zázrak jednoho hitu, ale ten chlap se dostal do Guinnessovy knihy rekordů . Toho už se nikdy nedožije, ale nejspíš ani nemusí.“

Magic spoléhá na to, že jeho rozhlasový program pomůže překlenout propast mezi jeho hudbou a tímto mezinárodním úspěchem. Ve všední dny ráno od 6 do 10 hodin se jako moderátor Magic City Radio na frekvenci Power 98,3 FM věnuje hudbě a popkultuře.

S Eli Freshem a DJ Classem roztáčí nejžhavější skladby a probírá vše od Rihanny a Chrise Browna po Justina Biebera a Lil Wayna. Doufá, že blízkost k popovému světu mu pomůže přenést se na vlastní vzestup.

„Rozhlasová show je jedním ze způsobů, jak zůstat relevantní,“ říká. „Pokud jde o sociální média, pokud je to jediný způsob, jak zůstat relevantní, můžete být otravní. Když neustále něco zveřejňujete, fanoušci si nakonec řeknou: ‚Dobře, přestanu vás sledovat.“

„Takže se snažíme nebýt otravní, ale přesto být vytrvalí. Mezi tím je tenká hranice.

„A rozhlasový pořad pro mě představoval další výzvu, protože jsem se musel naučit ovládat rozhlasový pult, na rozdíl od inženýrské desky, a musel jsem se naučit takové věci, jako je kreativní škádlení. Takže hodnota toho, že jsem na očích veřejnosti a vím, jaké taktiky se používají k udržení publika – to jsou cenné věci, které mohu využít ve své hudbě. Navíc mi za to vypisují šeky. To se nedá překonat.“

Je to už několik let, co na západním pobřeží hip hopu působí subjekt, který by mohl konkurovat takovým firmám jako Jay Z nebo Lil Wayne’s Young Money Entertainment. MC Magic tu mezeru vidí, ale není si jistý, jestli chce být tím, kdo ji zaplní.

„Myslím, že největší label, který dělal na západním pobřeží hluk, byl Death Row Records,“ říká, „ale šlo o hnutí v době, kdy každý chtěl být gangster. ‚Kill a mothafucka with my gat‘ tehdy znělo fakt dobře a inspirovalo k tomu spoustu lidí.

„Můj label vznikl proto, aby mě podporoval. Takže to vůbec nevnímám jako Death Row. Vidím to spíš jako malý zlatý důl, který zanechávám svým dětem. Nakonec nikdy nevíš, kdy odejdeš. Moje vydavatelství už je zařízené, jde to jako po másle. Šek prostě přijde. Ten hodinový strojek bude poklad, který jsem zanechal svým dětem.“

Kromě všeho toho podnikání Magic tvrdě pracuje i na své další vášni, vztahu se svou osmnáctiletou manželkou Lucy, třemi syny a vnučkou Zoe. Jeho nejstarší syn Marco opustil hnízdo, a tak se Lucy věnuje jejich dvěma mladším chlapcům.

„Mám úžasnou ženu,“ říká. „Kdykoli mám volný víkend, je pro mě prioritou být jen s rodinou a vždycky společně povečeříme.“

Přestože je obklopen obdivovatelkami, jeho žena vše bere s nadhledem. „Je hrdá na to, co dělám, a opravdu ví, že tam pracuji pro rodinu,“ říká. „Pracujeme jako tým, je to perfektní situace.“

S Lucy se seznámil na výměnném setkání na 27. avenue, když jí bylo pouhých 13 let a jemu 23.

„Bylo to jedno z prvních míst, kde jsem prodával své vlastní rapy,“ říká. „Neměl jsem v úmyslu tuhle malou holku uhánět, ale byla tak krásná. Z té výměnné burzy jsem odešel a viděl ji až v sedmnácti. Když jsem ji znovu uviděl, prosil jsem ji, aby se mnou šla ven. Dlouho nechtěla, ale nakonec řekla: „Jednou si s tebou vyjdu, jen abys mi dal pokoj.“

Když má doma pořádek a stále mu chodí šeky, Magic necítí potřebu pařit jako rocková hvězda. Možná ho uvidíte „celého ve videoklipu, celého na deskách, jak tančí“, jak jednou řekl Suge Knight z Death Row, ale stejně ho nezastihnete celého, jak rapuje 50 cent, „in da club“.

Rád by neprozradil, kolik nul je na jeho průměrném šeku nebo jaká je výše jeho bankovního konta, ale odhaduje, že jeho značka má hodnotu nejméně milion dolarů.

Magic říká: „Jsem nenápadný typ. Každý sportovec na stanici musí někdy pracovat na dálku. Ať už moderují v Růžovém nosorožci, v tom nebo onom nočním klubu, já ne. Kdybych to dělal, vyslalo by to o mně jinou zprávu.“

„Možná kdyby se jedna z mých písní měla dostat na další úroveň – pak bychom si s tím asi mohli hrát. Ale já netoužím být P. Diddy. Aspiruju být MC Magic a inspirovat lidi, kteří mě sledují.“

MC Magic se bude dál honit za mezinárodní slávou. Ale jeho fanoušci – 400 000 mezi Twitterem a Facebookem – si mohou být jisti, že ať se vydá jakkoli daleko do popových sfér, vždycky se vrátí k té jedné společné nitce.

Koneckonců nám znovu připomíná: „Láska je důvod, proč ses narodil, brácho. Láska je důležitá navždy.“