V tomto úvodníku jsem se snažil podat stručné informace o retinální laterální inhibici (RLI), důležitém zrakovém jevu. Laterální inhibice (LI) byla poprvé objevena u podkovovitých krabů a koček.1,2 Její mechanismus však poprvé definovali Baylor et al.3 V neurobiologii je laterální inhibice (LI) neboli laterální antagonismus definován jako inhibice odpovědi neuronu na podnět prostřednictvím excitace sousedního neuronu.4-10 LI zabraňuje šíření akčních potenciálů ze stimulovaných neuronů na laterální sousední neurony. Buňky využívající LI existovaly především v mozkové kůře a thalamu. V experimentálních studiích byla LI pozorována v sítnici a laterálních genikulárních jádrech zvířat. Ačkoli LI byla identifikována především v procesech při zrakovém vnímání, vyskytuje se také při smyslových postupech, jako je hmat, sluch a čich. 4-10 Retinální laterální inhibice (RLI) je také známá jako kontrastní kodér. RLI vytváří stimulační kontrast umožňující zvýšené smyslové vnímání a zvyšuje kontrast mezi centrem a periferií ve stimulované oblasti. Jsou-li aktivovány současně, sousední fotoreceptory reagují méně, přestože jsou aktivovány samostatně. Pokud je tedy stimulováno méně sousedních neuronů, reaguje neuron silněji. RLI spočívá v tom, že tyčinkové a čípkové fotoreceptory ve vnímací zóně se vzájemně ruší, aby byly aktivní, a inhibují reakci na centrální osvětlení zvýšením osvětlení prostředí.1-10 Když je v určitém místě stimulován určitý typ čípku, tentýž čípek vyšle pomocí horizontálních buněk (HC) inhibiční signál sousednímu čípku, který k němu nese stejný světlocitlivý pigment. RLI je hlavním mechanismem pro dosažení vysoké zrakové ostrosti, zostření smyslového určení místa a rozlišení barev, který se podílí na přenosu kontrastních hran ve zrakovém obraze a zvýšení kontrastní ostrosti.3,7-10

Po příchodu světelného paprsku na sítnici přes rohovku, zornici a čočku pak obchází gangliové buňky (GC), amakrinní buňky, bipolární buňky a HCs, aby se dostal k tyčinkovým fotoreceptorům. Tyčinky jsou stimulovány světlem a vysílají nervový signál, který stimuluje HC. Tento stimulační signál však tyčinkové buňky přenesou do GC pouze uprostřed přijímací oblasti GC, protože HCs reagují vysláním inhibičního signálu do sousedních tyčinkových fotoreceptorů. Centrální tyčinkové buňky vysílají světelné signály přímo do bipolárních buněk přenášejících signál do GC. Amakrinní buňky také poskytují LI bipolárním buňkám a GC pro různé zrakové výpočty, jako je ostření obrazu. Nakonec jsou zrakové vstupy vysílány do thalamu a mozkové kůry. LI je v sítnici obratlovců řízena HCs. Vzájemná synapse mezi čípkovými a horizontálními buňkami zprostředkovává negativní zpětnou vazbu. RLI umožňuje přenášet zrakové obrazy do centrální nervové soustavy s odpovídajícím zrakovým kontrastem. Zrakový kontrast je v některých amakrinních buňkách zvýšen pomocí LI. To zabraňuje šíření signálu vzruchu do okolí prostřednictvím dendritů a axonálního větvení.3,7-10

Informace přijaté z okolí jsou potlačeny informacemi přijatými z centra. Při zavřených očích, pokud zavřete hrot pera na špičce prstu, lze rozpoznat místo, ve kterém je lokalizován tlak, ačkoli obvod země se pod primárním účinkem tlaku zhroutí. RLI vysvětluje iluzi Heringovy mřížky, simultánního kontrastu a Machových pásů.3,7-10 Ve zrakovém systému RLI zlepšuje vnímání hran a zvyšuje kontrast. Za RLI je primárně zodpovědný HC. HC přijímá chemické synaptické vstupy z fotoreceptorů a vytváří zpětnovazební signál prostřednictvím uvolňování neurotransmiteru (reciproční synapse).3,7-10 Závěrem lze říci, že RLI je zrakový jev prováděný HC a amakrinními buňkami v sítnici. Dosahuje se jím vysoké zrakové ostrosti, zostřuje se smyslové rozlišování polohy a barev, které se podílí na přenosu kontrastních hran ve zrakovém obraze a zvyšuje kontrastní ostrost.