Oidipus vchází pod vedením Antigony do vesnice Kolon a usedá na kámen. Přistoupí k nim vesničan, který požaduje, aby odešli, protože tato půda je posvátná Fúriím neboli Eriniím. Oidipus to poznává jako znamení, neboť když se mu dostalo proroctví, že zabije svého otce a ožení se se svou matkou, Apollón mu také zjevil, že na konci svého života zemře na místě posvátném Fúriím a bude požehnáním pro zemi, v níž je pohřben.
Vstupuje chór složený ze starců z vesnice a přemlouvá Oidipa, aby opustil posvátnou půdu. Pak se ho vyptávají na jeho totožnost a s hrůzou zjišťují, že je synem Laiovým. Přestože slíbili, že Oidipovi neublíží, chtějí ho vyhnat ze svého města, protože se obávají, že ho prokleje. Oidipus odpovídá vysvětlením, že za své zločiny není morálně odpovědný, protože svého otce zabil v sebeobraně. Dále žádá o schůzku s jejich králem Théseem a říká: „Přicházím jako někdo posvátný, někdo plný zbožnosti a moci, nesoucí velký dar pro všechen váš lid“. Sbor je ohromen a rozhodne se, že si svůj úsudek o Oidipovi vyhradí, dokud nepřijede athénský král Théseus.
Isména přijíždí na koni a raduje se, že vidí svého otce a sestru. Přináší zprávu, že Eteoklés se zmocnil thébského trůnu od svého staršího bratra Polyneika, zatímco Polyneikés shromažďuje podporu Argivů k útoku na město. Oba synové se od věštkyně dozvěděli, že výsledek konfliktu bude záviset na tom, kde bude jejich otec pohřben. Isména otci řekne, že si pro něj Kreón hodlá přijít a pohřbít ho na hranici Théb bez řádných pohřebních obřadů, aby moc, kterou podle věštby bude mít jeho hrob, nebyla propůjčena žádné jiné zemi. Když to Oidipus slyší, proklíná oba své syny, že se k němu nechovají dobře, a staví je do kontrastu se svými oddanými dcerami. Neslibuje věrnost ani jednomu ze svých znepřátelených synů, ale obyvatelům Kolónu, kteří se k němu dosud chovali dobře, a dále je žádá o ochranu před Kreonem.
Protože Oidipus vstoupil na posvátnou půdu Eumenid, vesničané mu sdělí, že musí vykonat určité obřady, aby je usmířil. Isména se nabídne, že je půjde vykonat za něj, a odejde, zatímco Antigona zůstane s Oidipem. Mezitím se sbor znovu vyptává Oidipa a chce znát podrobnosti o jeho incestu a otcovraždě. Poté, co jim vypráví svůj strastiplný příběh, vstoupí Théseus a na rozdíl od zvědavého chóru prohlásí: „Vím o tobě všechno, synu Laiův.“ Oidus se na něj podívá a řekne: „Já vím všechno, synu Laiův.“ Soucítí s Oidipem a nabízí mu bezpodmínečnou pomoc, což Oidipa přiměje, aby Thesea pochválil a nabídl mu darem své pohřebiště, které mu zajistí vítězství v budoucím konfliktu s Thébami. Théseus protestuje s tím, že obě města jsou přátelská, a Oidipus reaguje snad nejslavnější řečí ve hře. „Ó Thesee, milý příteli, jen bohové nemohou nikdy zestárnout, bohové nemohou nikdy zemřít. Všechno ostatní na světě všemocný Čas zahladí, všechno rozdrtí v nic…“ Theseus udělí Oidipovi občanství Athén a nechá ho při odchodu hlídat sborem. Sbor zpívá o slávě a kráse Athén.
Kreon, který je představitelem Théb, přichází k Oidipovi, předstírá lítost nad ním i jeho dětmi a říká mu, že by se měl vrátit do Théb. Oidipus je znechucen Kreónovou přetvářkou a vylíčí mu všechna příkoří, která mu Kreón způsobil. Kreón se rozzlobí a prozradí, že Ismene se již zmocnil; poté nařídí svým strážím, aby se násilím zmocnily Antigony. Jeho muži je začnou odvádět směrem k Thébám, možná je plánuje použít jako vydírání, aby přiměl Oidipa k následování, z touhy vrátit Thébany do Théb nebo prostě ze vzteku. Chór se ho pokusí zastavit, ale Kreón pohrozí, že použije sílu, aby Oidipa přivedl zpět do Théb. Sbor pak přivolá Thésea, který přichází z obětování Poseidonovi, aby Kreóna odsoudil, a řekne mu: „Přišel jsi do města, které praktikuje spravedlnost, které nic nesankcionuje bez zákona.“ Kreón odpovídá odsouzením Oidipa slovy: „Věděl jsem, že nikdy neukryje otcovraha… a co hůř, tvora tak zkaženého, odhaleného jako druha, bezbožného manžela vlastní matky.“ Rozzuřený Oidipus znovu prohlásí, že není morálně odpovědný za to, co udělal. Théseus odvádí Kreóna, aby si obě dívky vzal zpět. Athéňané přemohou Thébany a vrátí obě dívky Oidipovi. Oidipus se pohne, aby Thesea z vděčnosti políbil, pak se však stáhne a přizná, že je stále poskvrněný.
Tezeus pak Oidipovi oznámí, že do Poseidónova chrámu přišel prosebník a chce s ním mluvit; je to Oidipův syn Polyneikés, kterého jeho bratr Eteoklés vyhnal z Théb. Oidipus s ním nechce mluvit, říká, že se mu hnusí zvuk jeho hlasu, ale Antigona ho přemlouvá, aby ji vyslechl, a říká: „Mnozí jiní lidé mají vzpurné děti, také vznětlivé povahy… ale oni naslouchají rozumu, ustupují.“ Oidipus se snaží, aby ho vyslechl. Oidipus jí ustoupí a vstoupí Polyneikés, který naříká nad Oidipovým bídným stavem a prosí otce, aby s ním promluvil. Řekne Oidipovi, že ho bratr nespravedlivě vyhnal z Théb a že se chystá na město zaútočit. Ví, že je to důsledek Oidipovy kletby nad jeho syny, a prosí otce, aby polevil, a dokonce jde tak daleko, že otci řekne: „Sdílíme stejný osud“. Oidipus mu říká, že si svůj osud zaslouží, protože svého otce vyhnal. Ten mu předpoví, že se jeho dva synové v nadcházející bitvě navzájem zabijí. „Zemři, zemři rukou svého pokrevního bratra – zemři!“ – „Zabij toho, kdo tě vyhnal! Tak proklínám tvůj život!“ Antigona se snaží svého bratra zadržet a říká mu, že by se měl zdržet útoku na Théby a vyhnout se smrti rukou svého bratra. Odmítne se nechat odradit a Polyneikes odchází.
Po jejich rozhovoru se strhne prudká bouře, kterou si Oidipus vyloží jako Diovo znamení o své blížící se smrti. Zavolá na Thésea a řekne mu, že je čas, aby předal Athénám dar, který slíbil. Slepý Oidipus, plný síly, vstane a jde a volá na své děti a Thésea, aby ho následovali.
Vstupuje posel a oznamuje chóru, že Oidipus je mrtev. Odvedl své děti a Thesea, pak se vykoupal a vylil úlitby, zatímco jeho dcery truchlily. Řekl jim, že je zbavil břemene péče o něj, a požádal Thesea, aby přísahal, že své dcery neopustí. Pak poslal své děti pryč, neboť jen Theseus mohl znát místo své smrti a předat je svému dědici. Když se posel vrátil, aby se podíval na místo, kde Oidipus stál naposledy, říká: „Nemohli jsme toho muže vidět – byl pryč – nikde! A král, sám, si stínil oči, obě ruce rozpažené před obličejem, jako by se mu před očima mihl nějaký strašlivý div a on, on se na to nemohl dívat.“ Vchází Théseus s Antigonou a Isménou, které pláčou a oplakávají svého otce. Antigona touží spatřit otcův hrob, dokonce tam chce být raději pohřbena s ním než žít bez něj. Ženy prosí Thésea, aby je tam vzal, ale on jim připomíná, že to místo je tajné a že tam nikdo nesmí. „A on řekl, že když dodržím svůj slib, udržím svou zemi navždy bez úhony.“ Všichni se usmívají. Antigona souhlasí a žádá o průchod zpět do Théb, kde doufá, že zastaví pochod Sedmi proti Thébám. Všichni odcházejí směrem k Athénám.