Jména Nu a Naunet se píší s determinátory pro nebe a vodu a zdá se jasné, že představují prvotní vody.

Ḥeḥu a Ḥeḥut nemají snadno identifikovatelné determinátory; podle návrhu, který má na svědomí Brugsch (1885), jsou jména spojena s výrazem pro neurčitý nebo neomezený počet, ḥeḥ, což naznačuje pojem podobný řeckému aion. Z kontextu řady pasáží, v nichž je Ḥeḥu zmiňováno, však Brugsch také vyslovil domněnku, že jména mohou být personifikací atmosféry mezi nebem a zemí (srov. Šu).

Jména Kekui a Kekuit jsou zapsána determinátorem kombinujícím hieroglyf oblohy s holí nebo berlou, který se používá pro slova související s temnotou a nejasností, a kkw jako regulární slovo znamená „temnota“, což naznačuje, že tito bohové představují prvotní temnotu, srovnatelnou s řeckým Erebem, ale v některých aspektech zřejmě představují den i noc nebo změnu z noci na den a ze dne na noc.

Čtvrtá dvojice nemá žádné konzistentní atributy, protože se objevuje s různými jmény; někdy je jméno Qerḥ nahrazováno Ni, Nenu, Nu nebo Amun a jméno Qerḥet Ennit, Nenuit, Nunu, Nit nebo Amunet. Běžný význam qerḥ je „noc“, ale determinativ (D41 pro „zastavit, přerušit, popřít“) naznačuje také princip nečinnosti nebo odpočinku.

Není zřejmý způsob, jak přidělit nebo přiřadit čtyři funkce čtyřem dvojicím božstev, a zdá se jasné, že „sami staří Egypťané neměli o těchto funkcích příliš jasnou představu“. Přesto se objevily pokusy přiřadit těmto čtyřem dvojicím „čtyři ontologické pojmy“

Například Karenga (2004) v souvislosti s Novou říší používá „tekutost“ (pro „povodeň, vody“), „temnotu“, „neohraničenost“ a „neviditelnost“ (pro „odpočinek, nečinnost“).

.