Paul Samasumo – Vatikán

Profesor otec Juvenalis Baitu je bývalým zástupcem rektora Katolické univerzity východní Afriky (CUEA) a nyní se podílí na založení nové univerzity v Bukobě v Tanzanii.

Profesor Baitu je člověk, který zná Julia Nyerereho osobně i jako někdo, kdo studoval Nyerereho dílo a život.

Podle vašich slov, kdo vlastně byl Julius Nyerere a čím vynikal?

Jednoduchost. Julius Nyerere byl prvním prezidentem Tanzanie, který trval na tom, aby se mu říkalo Mwalimu -učitel. Odmítal tituly, privilegia a užíval si prostého života i jako prezident Tanzanie. Když odešel do důchodu, vrátil se do své malé vesnice, aby žil prostým životem – každý den se účastnil mše svaté.

Povídejte nám o jeho katolické víře

Jako prezident se Nyerere účastnil mše svaté, ať už byl kdekoli, a během mše se raději mísil s lidmi v lavicích. Pravidelně chodil ke svatému přijímání a odmítal policejní doprovod, sirény. Pokud by musel stát ve frontě na svaté přijímání – udělal by právě to.

V době, kdy Nyerere zemřel (v roce 1999), se nezdálo, že by měl sídlo, nebo dokonce peníze schované ve Švýcarsku. Takového prezidenta dnes v Africe ani jinde ve světě nevidíme?“

Tento model vůdce či prezidentů byli lidé pohlcení myšlenkou přispět k rozvoji národa, který vedli. Možná na to naši současní vůdci v Africe zapomněli.

Jedním z Nyerereho úspěchů bylo zmírnění etnické příslušnosti v Tanzanii. Tanzanie má jako národní jazyk kiSwahili. Nyerere toho využil ke sjednocení obyvatel Tanzanie.

Jak možná víte, Tanzanie má 120 kmenů -velkých kmenů, o subkmenech nemluvě. Takže vést zemi takového charakteru…. (Nyerere) potřeboval médium, jehož prostřednictvím by mohl sdělit své představy o tom, čím se Tanganika (jak se nazývala v době nezávislosti) musí stát. Jazyk byl tedy (pro Nyerereho) nesmírně důležitý, což se mu podařilo. KiSwahili nás (Tanzánce) sjednocovala a spojovala nás jako národ.

Ztrácí se to dnes, kdy se klade stále větší důraz na angličtinu?“

Od konce 80. let si lidé, kteří mluvili kiSwahili, začali myslet: Když mluvím svahilsky, jsem níže než ostatní, kteří mluví anglicky. (Byli jsme svědky) příchodu většího počtu škol typu English Medium. Rodiče, kteří si to mohli dovolit, začali posílat své děti do škol v Keni a Ugandě. Nyní máme situaci, kdy současná generace sotva dokáže říct řádek svahilsky, aniž by se zaklínala anglickými slovy a výrazy. Sám Mwalimu (Nyerere) byl vzorem. Ovládal svahilštinu a angličtinu. Nyní máme v Tanzanii generaci, která nemluví plynně ani kiSwahilsky, ani anglicky.

Nepředstavuje to nebezpečí v tom smyslu, že bychom v Tanzanii mohli být svědky vzniku tribalismu nebo negativní etnicity, která způsobila tolik utrpení jinde v Africe?

Absolutně. V tom s vámi souhlasím.

Jako profesor, akademik, pozorujete africké styly vedení. Jste studentem stylu vedení Julia Nyerereho. Kde ho Afrika ztrácí a končíme u prezidentů, kteří mění ústavy, aby zůstali u moci i po uplynutí daného mandátu? Kde děláme chybu?“

Děláme chybu zejména v okamžiku, kdy nechápeme, kdo jsme a čím bychom se měli stát pro náš lid jako vůdci. Myslíme si, že když jsme se jednou dostali k moci, máme nyní přístup k výrobním a distribučním prostředkům, a zapomínáme na lid, který vedeme. Tvrdě jsme pracovali na nezávislosti (na kolonialismu), ale nakonec jsme podlehli návrhům, které přicházejí s volnými trhy – volnými trhy pro koho? Naši političtí vůdci shromažďují veškeré bohatství, ale většina lidí, kterým vládnou, zůstává chudá.

Julius Nyerere se snažil sjednotit lidi prostřednictvím své filozofie Ujamaa („rodinnost“ nad rámec pokrevních vztahů; „komunitární“ chápání africké společnosti, které podporovalo sociální změny, soběstačnost a rovnostářství). Ujamaa však měla a stále má své kritiky. Někteří kritici nakonec tvrdí, že to byla jen verze socialismu nebo marxismu-leninismu a že se uplatňovala donucovacím způsobem. V konečném důsledku zbídačila obyvatele Tanzanie. Jaký by byl váš komentář?“

Můj komentář zní, že Nyerere nebyl ani komunista, ani kapitalista. Byl někde uprostřed. Ujamaa se týkala způsobu, jakým jsme se my Afričané tradičně organizovali. Mwalimu měl v úmyslu sjednotit lidi prostřednictvím jazyka kiSwahili. Chtěl také, aby se lidé sdružovali v trochu větších komunitách nebo vesnicích, aby měli přístup ke službám, například k čisté vodě, z centrálního bodu. Ale ano, došlo k chybám a model (Ujamaa) se potýkal s problémy. Kritici jsou, ale nakonec nevidí, co z toho (Ujamaa) vzešlo: Elektrifikace obcí, školy v centrálních místech, růst malých měst a silniční síť (kterou nyní máme). Tehdy se sbližování lidí jevilo jako něco, co bylo lidem vnuceno, a lidé si myslí, že Ujamaa selhala. Ve skutečnosti s odstupem času nyní vidíme smysl (toho, čeho se Nyerere snažil dosáhnout). Stále více vidíme, co měl Nyerere na mysli, i když se nedožil ocenění (toho, co nyní vidíme).

Nyerere byl také kritizován za stát jedné strany, který beztak měla většina afrických zemí. Dodnes v Tanzanii bez přerušení vládne TANU a její nástupnická strana Chama Cha Mapinduzi (CCM).

Představa státu jedné strany byla v té době představou afrického palaveru, kde se mluví a mluví, dokud se nedohodneme (na dalším postupu). Tak tomu bývalo tradičně. V Africe dnes máme mnoho politických stran, ale rozdíly v ideologii či stranických manifestech jsou poměrně tenké. Existuje mnoho stran, ale v zásadě jsou stejné.

Afričtí vůdci té doby, Nkrumah, Nyerere, Kaunda a další, věřili v panafrikanismus. Je to také něco, co jsme v Africe ztratili?“

Tato (ztráta) přispívá k našemu rozdělení, protože ačkoli hodnota panafrikanismu zůstává (jako) Afričané (jsme) obětí procesů, které nás přesahují. Sledujeme systémy, které pro nás nefungují. Ne všechna naděje je však ztracena. Máme Africkou unii (AU), ECOWAS, SADCC a další ekonomické orgány (kde jsou Afričané), které spolupracují na ekonomické frontě.

Musíme mít stále na paměti, že imperialismus neusnul poté, co se africké země osamostatnily. Pokračuje dál s jinou tváří. Nyní potřebujeme nový budíček, abychom Afriku neustále osvobozovali.

Důvod k blahořečení Julia Nyerereho:

Ano, vím. On (Nyerere) je služebník Boží. Proces je v plném proudu, ale trvá to dlouho. Modlíme se, aby v daném čase; byl blahořečen. Některé síly jsou však proti tomuto (beatifikačnímu) procesu. Svým způsobem je to dobře, protože Nyerere by neměl procesem jen tak projít, jako by byl anděl. (Ve skutečnosti) kritici Nyerereho blahořečení provokují další svědky a svědectví o tom, čím a kým Nyerere byl -a za čím stál.

I kdyby nešlo o blahořečení, Nyerere se s odstupem času stává významnějším. Nyní je více oceňován (než kdykoli předtím), a to nejen v Tanzanii, ale v celé Africe.