Ahoj.
Jmenuji se Molly Wizenberg a píši tento blog.

Žiji v Seattlu, ale vyrůstala jsem v Oklahoma City. Žila jsem také v Bay Area a krátce v Paříži ve Francii. Mám ráda arašídové máslo, míchaná vajíčka, sedmiminutová vajíčka, masové kuličky, maso, které padá od kosti, zelí, palačinky, černou kávu, toasty s máslem, mléčné koktejly, nektarinky, maliny, polévkové knedlíčky, tuňákový salát, čokoládu, studená jablka, teplé ostružiny, escarole, sýr označovaný jako „fudgy“, nápoje obsahující žito a/nebo Campari a/nebo s názvem „shandy“ a cokoli sladového, i když ne nutně v tomto pořadí. V některých kruzích jsem známá svými (ne)schopnostmi karaoke.

Společnost Orangette jsem založila v červenci 2004. Právě jsem se rozhodla ukončit doktorandské studium kulturní antropologie a nevěděla jsem, co se sebou. Jediné, co jsem věděla, bylo, že ať budu dělat cokoli, musí to zahrnovat jídlo a psaní. Myslela jsem si, že by bylo skvělé psát jednou do časopisu o jídle, ale netušila jsem jak. Mezitím jsem se rozhodla, že si prostě najdu práci, kde budu dělat cokoli, a pak budu psát po večerech. Řekla jsem o svém rozhodnutí kamarádovi novináři a on mi navrhl, abych si založila blog. Říkal, že mi to pomůže udržet mě v zodpovědnosti: blog mě donutí sednout si a pravidelně psát, i když mi to bude připadat těžké. Tak jsem založila Orangette. Zhruba o 15 let později jsem tady, s tímto blogem, knihou, druhou knihou a třetí knihou na cestě. V roce 2005 jsem potkala muže jménem Brandon Pettit, čtenáře tohoto blogu, a od roku 2007 do roku 2017 jsme byli manželé. I když už nejsme manželé, stále jsme pro sebe spoluspiklenci a rodina. V srpnu 2009 jsme s ním otevřeli restauraci Delancey a v srpnu 2012 jsme otevřeli Essex, bar a restauraci v sousedství Delancey. Devátého září téhož roku se nám narodila dcera June. Je to naprosto rozkošné stvoření a já mám to štěstí, že ji spolu s Brandonem a mým partnerem Ashem můžeme vychovávat.

V neposlední řadě také společně s mým dobrým přítelem Matthewem Amster-Burtonem moderuji podcast o jídle a komedii Spilled Milk (10 let a stále více).

Díky za zastavení.

Často kladené otázky

O těchto stránkách

Proč tomu říkáte Orangette?

Když jsem usedla k založení tohoto blogu, ležel mi na stole, jen pár centimetrů od počítače, sáček orangettes – francouzský název pro kandované pomerančové kůry máčené v čokoládě. Původně jsem měla na mysli jiný název blogu, ale ten už byl obsazený, a pak mi pohled padl na orangettes a zdálo se mi, že je to to pravé. Navíc mám pomeranče ráda.

Máš tu někde vyvěšený recept na pomeranče?

Bála jsem se, že se na to zeptáš. Nemám. Jde o to, že jsem nikdy necítila skutečnou potřebu je dělat a nemám trpělivost temperovat čokoládu. Obecně jsem je raději prostě jedla a jejich výrobu přenechala profesionálům. (Totéž si mimochodem myslím i o bagetách, croissantech a sýrech.) Ale kdybych orangetky dělala, tohle je asi první metoda, kterou bych vyzkoušela.

Proč jsi mi neodpověděl na e-mail/komentář? Jsi zlý člověk?

Když mi bylo osm, ukradl jsem v obchodě několik kaligrafických per a klíčenek, ale nejsem zlý člověk. Rád se ozvu, možná ještě raději, než si dokážete představit. Ale je pro mě těžké držet krok. Snažím se odpovídat na každý komentář a e-mail, který mi přijde, ale ne vždy se mi to daří, a za to se omlouvám.

Ráda bych si na vašem blogu udělala reklamu. Jaké jsou vaše ceny?

Reklamy nepřijímám. Ale děkuji za optání! (V zájmu zveřejnění informací se účastním programu Amazon Associates.)

Zanechal jsem komentář, ale nezveřejnil jste ho. Proč?“

Internet může být dobrým místem pro anonymní vyjádření nespokojenosti nebo pro vyjádření vlastního politického či náboženského přesvědčení, ale takové komentáře zde nejsou o nic vítanější, než kdybychom spolu seděli v mém obývacím pokoji. Tyto stránky jsou sice přístupné veřejnosti, ale jsou také prodlouženou rukou mě a mého domova. Existuje, protože jsem ji vytvořil, protože platím za její hosting a údržbu. Žádám vás, abyste zveřejňovali pouze slova, která byste mi řekli nahlas osobně, a vyhrazuji si právo smazat každý komentář, který je urážlivý nebo hnusný, který otevřeně propaguje nebo používá nenávistné výrazy.

Můžu vám poslat zdarma nějaký produkt k recenzi?

Recenze produktů nedělám. Ale když je to vhodné, rád se zmíním o skvělých knihách, které mi přijdou do cesty.

Kdo pořizuje fotografie na Orangette?

S výjimkou případů, kdy je to uvedeno, je pořizuji já.

Jaký používáte fotoaparát?

Před dubnem 2008 byla většina fotografií na těchto stránkách pořízena fotoaparátem Nikon D70s. Pak jsem se ale zamiloval do filmové fotografie a od poloviny roku 2008 do konce roku 2013 byly téměř všechny fotografie na těchto stránkách pořízeny filmovými fotoaparáty. Mám jich celou řadu a těžko se mi vybírá nejoblíbenější: Nikon FE (35 mm), Pentax K1000 (35 mm), Minolta Instant Pro (fotoaparát typu Polaroid), Fuji Instax (instantní fotoaparát značky Fuji), Polaroid SX-70, Polaroid 600 (ten velký, zavalitý z profesionální řady Polaroid), Holga (střední formát) a Hasselblad 500c/m (střední formát). Film je kouzelný. Ale samozřejmě, že s filmem může být velmi pomalý obrat, takže koncem roku 2013, poté, co jsem si uvědomil, že používání pouze filmu mi brání v tom, abych zde publikoval tak často, jak bych chtěl, jsem si koupil nový digitální fotoaparát, Canon 5D Mark III. Nyní fotím od všeho trochu.

Občas také zveřejňuji snímky z iPhonu.

Když zveřejňuji snímky z Polaroidu, dělám to s pomocí skeneru Epson Perfection V500. Když zveřejňuji snímky z jiných svých filmových fotoaparátů, byly vyvolány a naskenovány v laboratoři Panda Lab v Seattlu.

Kdo navrhl vaše stránky?

Moji kamarádi Sam Schick a Eli Van Zoeren, které najdete v Neversinku.

Můžu použít některou z vašich fotografií na svých stránkách nebo v časopise?

Celý obsah těchto stránek je chráněn autorskými právy. Bez mého svolení prosím nic nepoužívejte. Nejprve se prosím zeptejte.

Je tu někde seznam nebo rejstřík receptů?

Ano, je. Je přímo tady.

O mně

Jak jste získala nabídky na knihy a psaní na volné noze? Máte literárního agenta? Máte v tomto směru nějakou radu?

Krátká odpověď je následující: K psaní knih a článků do časopisů jsem se dostala díky svému blogu. Můj agent a moji redaktoři u Simona & Schustera a v Bon Appétit i jinde mě našli přímo přes Orangette.

Moje nejlepší rada je psát. Zní to zjednodušeně, ale je to nejlepší rada, jakou jsem kdy dostala, takže ji teď předávám vám. Piš upřímně a promyšleně o tom, co tě dojímá. Založte si blog, pište si deník – jak vám to vyhovuje. Prostě pište dál a snažte se u toho bavit. A tvrdě pracujte. Stanovte si vysoké nároky – to je velmi důležité – a smiřte se s tím, že je ne vždy splníte. Usilovně pracujte na tom, abyste se je naučili plnit. Přečtěte si citát Iry Glasse. Snažte se psát vždy lépe, chytřeji, pevněji. Čtěte dobré texty a zjistěte, díky čemu fungují. Přečtěte si něco o návrzích knih a literárních agenturách, zkoumejte jiné knihy a spisovatele ve svém oboru, tvrdě pracujte a nasazujte krk. A když se zaseknete, čtěte knihy jako Bird by Bird od Anne Lamottové. Nebo O psaní od Stephena Kinga. Především tvrdě pracujte. Pokračujte. Zmínil jsem se, že je to tvrdá práce?

Jste profesionálně vyškolený kuchař? Máte diplom z psaní?

Ne, nejsem profesionálně vyškolen ve vaření. Moje jediné „vzdělání“ takříkajíc pochází z toho, že jsem vyrostla v rodině náruživých jedlíků a domácích kuchařů. Můj bratr David vystudoval Culinary Institute of America a vlastní několik restaurací v oblasti Washingtonu, ale my ostatní jsme čistě domácí kuchaři.

Stejně tak nemám diplom z psaní. Vždycky jsem ale rád psal a jako teenager jsem měl tu čest dvě léta studovat poezii v pozoruhodném programu zvaném Oklahomský letní umělecký institut ve Quartz Mountain. Pracoval jsem také jako asistent výuky na OSAI, kde jsem pomáhal básníkům Georgi Bilgerovi a Ruth L. Schwartzové. A na podzim 2014 jsem byl pozván, abych sám(!) učil na Quartz Mountain, na podzimním workshopu Arts Institute o osobním vyprávění a memoárech. Vystudovala jsem bakalářský obor biologie člověka a francouzštinu na Stanfordově univerzitě a mám magisterský titul z kulturní antropologie na Washingtonské univerzitě.

Takže vedete workshopy o psaní? Mohu se nějakého zúčastnit?

1. Ano. A 2. Prosím, udělejte to! Ráda učím psaní, zejména dospělé, a vedla jsem jedno- až pětidenní workshopy o vyprávění o jídle, osobním vyprávění a memoárech. Napište mi, prosím, pokud máte zájem o další informace nebo pokud byste chtěli, abych učila ve vaší škole nebo ve vašem městě.

Počkejte: nevlastníte také restauraci? Ale říkal jste, že jste domácí kuchař…

Právě. Jsem spolumajitelkou restaurace Delancey ve čtvrti Ballard v Seattlu. Otevřeli jsme ji v srpnu 2009 a menu je zaměřené na pizzu na dřevo v brooklynském stylu (Brandon, můj obchodní partner, pochází z New Jersey, jen pár minut od New Yorku, a pizzou je posedlý už od dětství). Na začátku jsem v Delancey vařil a stále pomáhám s provozem, ale ve skutečnosti je to Brandonova věc. Přijďte si dát pizzu! Nebo si dejte drink a burger na dřevě do Essexu, baru, který vlastníme hned vedle. Nebo si zajdi na kurz do Spižírny. Pantry se nachází přímo za Delancey a patří naší kamarádce Brandi Hendersonové. Nebo, hele, zajdi do Brandonova nejnovějšího podniku Dino’s Tomato Pie, pokud tě jeho webové stránky nejdřív neoslepí (v dobrém slova smyslu).

Co je to za knihu?

Moje první kniha se jmenovala Domácí život: V roce 2009 ji vydalo nakladatelství Simon & Schuster. Byl to – a nemůžu uvěřit, že to můžu říct – bestseller New York Times. CO. Jsou to vzpomínky na jídlo (s 50 recepty) o ztrátě táty a dospívání a ilustrovala je jedna z mých oblíbených výtvarnic Camilla Engmanová. Moje druhá kniha, Delancey, vyšla také v nakladatelství Simon & Schuster, tentokrát v roce 2014, a také se stala bestsellerem New York Times. AAAAHHH! Je o zkušenostech s otevřením naší restaurace Delancey, které jsme zvládli se strašně malým rozpočtem a se spoustou pomoci od přátel a cizích lidí, mazáním loktů, chybami, které dnes vypadají směšně, ale tehdy vůbec směšné nebyly, a Cool Ranch Doritos.

Co je to s Bon Appétit?

V únoru 2008 jsem začala psát měsíční sloupek pro časopis Bon Appétit a sloupek vycházel až do dubna 2011. Jmenoval se „Cooking Life.“

O blogování

Jsem v blogování nováček a nemůžu přijít na to, jak zařídit, aby můj blog vypadal/fungoval tak, jak chci. Můžete mi pomoct?

Hóóój chlapče. Ty vážně nechceš, abych ti pomohl. Nejspíš, nebo spíš určitě, bude lepší, když si vygooglíš.

Jak můžu svůj blog vylepšit? Jak mohu svůj blog učinit úspěšným?“

To jsou záludné otázky a já na ně nemám rychlou odpověď. Naštěstí jsou tu ale jiní lidé, kteří ji mají. Můžete zkusit začít u mého kamaráda Davida Lebovitze, který právě na tato témata sestavil příspěvek zde. Nebo můj přítel Adam Roberts: tady a tady.

Co se týče mých rad, bude to vypadat tak trochu dojemně, ale mám na vás otázku: baví vás váš blog? Protože pokud ne, pravděpodobně nestojí za to ho dělat – nebo číst. Především pište o tom, o čem chcete psát. Pište o tom, co chcete číst. Pokud vás něco zajímá a pokud o tom píšete upřímně, jasně a promyšleně, je pravděpodobné, že to bude zajímat i někoho jiného. Také se pozorně podívejte na své oblíbené blogy. Dívejte se pozorně na své oblíbené autory, tečka. Studujte je. Co se vám na nich líbí? Co dělají dobře? A jak můžete jejich prvky přenést do své práce a zároveň ji udělat vlastní? Bloguji už nějakou dobu, ale o takových věcech stále přemýšlím.

Oh – a rád o těchto věcech vedu kurzy. Pokud vás to zajímá, napište mi, prosím.

Mám blog / webové stránky. Dáte na něj odkaz? Chcete si vyměnit odkazy?“

Moje obecná zásada je, že odkazuji pouze na stránky, které pravidelně čtu. Žádosti o výměnu odkazů nepřijímám. Pokud mi však chcete zanechat komentář a říct mi o svém blogu, udělejte to, prosím. Rád se o něm dozvím, a pokud zjistím, že se na něm často zastavuji, určitě sem dám odkaz.

Můžu na tvůj blog dát odkaz?

Jistěže můžeš! Jsem poctěn, že se ti to líbí.

O Seattlu

Přijedu se podívat do Seattlu! Kam mám jít?

Na ústřice:
Na pizzu: Mrož a tesař (Ballard, $$$!)
Na pizzu: Mrož a tesař (Ballard, $$$!): Na snídani nebo oběd: Delancey (Ballard) a Dino’s (Capitol Hill), samozřejmě
Na snídani nebo oběd: Na elegantní italskou kuchyni: Spinasse (Capitol Hill, $$$!)
Na polévku s knedlíčky: Pro hamburgery z rychlého občerstvení a opravdu dobré hranolky: Din Tai Fung (více poboček)
Pro hamburgery z rychlého občerstvení a opravdu dobré hranolky: Pro vynikající chléb a vybrané pečivo: Dick’s (více provozoven)
Pro vynikající chléb a vybrané pečivo: Dick’s (více provozoven)Pro pití a něco k snědku: (ID)
Pro japonské mísy za rozumnou cenu: Bush Garden (ID)
Podívejte se, jak se dělají japonské mísy:

Můžu ti poslat e-mail?

Pokud mě chceš kontaktovat, můžeš to udělat tady.