S hrůzným pádem na zem se nepředstavitelný scénář stal až příliš reálným.

Student univerzity se minulý týden opaloval na své zahradě v jižním Londýně, když z doslova jasné modré oblohy dopadlo jen pár centimetrů od něj zmrzlé tělo takovou silou, že na zahradě zanechalo kráter.

Tělo patřilo záhadnému černému pasažérovi, který se pravděpodobně vplížil do podvozku letadla společnosti Kenyan Airways a spadl, když se letadlo připravovalo na přistání na letišti Heathrow.

Smrt je téměř zaručena černým pasažérům – lidem, kteří se nepozorovaně vkradou na palubu letadla, obvykle tak, že se ukryjí v prostoru pro kola v podvozku letadla.

Pokud je nezabije nedostatek kyslíku během letu, zabije je mráz ve velké výšce. Nebo rozdrcení zatahujícími se koly letadla či vypadnutí, když se prostor znovu otevře, aby se uvolnila kola pro přistání. To v případě, že černý pasažér vůbec vyvázne z masivního narušení bezpečnosti.

Někteří černí pasažéři se dostali do cíle živí, ale pravděpodobnost hovoří ve prospěch smrti. A přesně takový byl před 50 lety osud školáka ze Sydney.

PŘÍBĚH TÉTO HROZNÉ FOTKY

Mladý Keith Sapsford z Randwicku na východě Sydney byl „poutník“. Neklidný. Pořád na cestách.

Rodiče ho vzali na dovolenou do zámoří, aby ukojili jeho touhu po dobrodružství, ale to jeho cestovatelského bacila jen zhoršilo, napsal v roce 1970 deník Sydney Morning Herald.

Když mu bylo 14 let, rodiče ho poslali do Boys‘ Town, katolického domova pro teenagery na předměstí Engadine na jihu Sydney.

Po několika týdnech v Boys‘ Town Keith utekl.

Jen několik měsíců předtím mu Keithův otec CM Sapsford, univerzitní učitel strojního a průmyslového inženýrství, vyprávěl tragický příběh chlapce, který ve Španělsku zemřel ukrytý v podvozku letadla. Sapsford mu vysvětlil, jaké nebezpečí představuje vystavení vysoké nadmořské výšce a pohyblivým částem letadla. Keith se však rozhodl.

Dvaadvacátého února 1970, tři dny po útěku z Boys‘ Town, se Keith vplížil na letištní plochu v Sydney. Vyšplhal se do prostoru za volantem letadla Douglas DC-8 mířícího do Tokia a čekal, až letadlo vzlétne.

V téže době, aniž by tušil, jaká tragédie se před ním odehraje, fotografoval na letišti amatérský fotograf John Gilpin. Náhodou zachytil přesně ten okamžik, kdy Keith spadl asi 46 metrů od letadla při jeho startu.

V podstatě si Gilpin tragédii neuvědomoval ani v době, kdy se odehrávala. Až o týden později, když vyvolával fotografie, spatřil postavu chlapce padajícího z letadla nohama napřed s rukama nahoře u hlavy.

Keith zemřel na následky pádu, když se otevřely dveře do prostoru pro kola letadla. Policie zjistila, že si neuvědomil, že se prostor otevře, až se kola letadla ve vzduchu zasunou.

„HLOUPÝ, IGNORANTNÍ A ÚPLNĚ ZOUFALÝ“

Kapitán Boeingu 777 na odpočinku Les Abend toho za svou 34letou kariéru pilota viděl hodně, ale jedna věc ho prý nikdy nepřestala udivovat: „

Tento týden napsal pro CNN: „Každý jedinec, který se o něco takového pokusí, je hloupý, nezná nebezpečnou situaci – a musí být naprosto zoufalý.“

Podle údajů amerického Federálního leteckého úřadu z roku 2015 přežil nebezpečnou cestu každý čtvrtý černý pasažér letadla, včetně dvacetiletého mladíka, který se v roce 2010 ukryl v podvozku soukromého letadla a dostal se z Vídně do Londýna. Úspěšné případy se obvykle týkají velmi krátkých cest, kdy letadlo letí v nižší než obvyklé cestovní výšce.

V roce 2015 se jednomu ze dvou mužů, kteří se ukryli na palubě letadla společnosti British Airways z Johannesburgu do Londýna, podařilo cestu dokončit s nasazením života, ale skončil v nemocnici ve vážném stavu. Druhý muž zemřel.

V roce 2000 se jeden muž dostal živý z Tahiti do Los Angeles a v roce 2002 se to podařilo i dalšímu muži z Kuby do Kanady – oba však dorazili do svých destinací s těžkým podchlazením.

Mezi lety 1947 a 2012 bylo známo 96 pokusů o ukrytí černého pasažéra v prostoru pro kola 85 letů. Z těchto černých pasažérů 73 zemřelo a pouze 23 přežilo.

Jak a proč se to stalo?“

Počet úspěšných černých pasažérů, i když malý, je o to více zarážející, když uvážíme, jak důkladná letištní kontrola ztěžuje, aby se někdo do letadla vůbec proplížil. Většina úspěšných pokusů pochází z letišť s nízkou úrovní zabezpečení – ale ne ze všech.

„Piloti používají při obchůzkových kontrolách svítilny, ale nevidí do každého zákoutí,“ řekl Abend.

„Lidé, kteří nakládají zavazadla nebo obsluhují letadlo, se často soustředí na svůj úkol a nepovolanou osobu na rampě nemusí zachytit. Pokud by tato osoba zůstala skryta z dohledu, mohla by počkat, až se letoun nebude nakládat nebo obsluhovat.“

Keňské úřady pro civilní letectví uvedly, že černý pasažér, který tento týden vypadl z letadla nad Londýnem, měl s největší pravděpodobností legální přístup na nairobské mezinárodní letiště Jomo Kenyatta, protože díky přísným bezpečnostním opatřením je nepravděpodobné, že by cizí osoba nepozorovaně překročila ranvej.

„Kontrolují každou část letadla, včetně podvozku, kol, brzd, stavu pneumatik, podběhů, které jsou nad nimi,“ řekl generální ředitel keňského úřadu pro civilní letectví Gilbert Kibe.

„Kontrolují všechno. Takže když se ty kontroly prováděly, není pravděpodobné, že by tam ten člověk byl, jinak by ho viděli.“

„Takže v jakém okamžiku osoba získala přístup, to je záhada.“

Letecká dráha londýnského letiště Heathrow není tragédiím černých pasažérů cizí. V jiném případě v roce 2012 muž, který se snažil dostat do Spojeného království z Angoly, vypadl z letadla a přistál na chodníku v jihozápadním Londýně. Koroner zjistil, že zemřel v důsledku podchlazení a nedostatku kyslíku.

Téměř všichni černí pasažéři jsou muži. Některé případy jsou připisovány mylnému pocitu dobrodružství, jako v případě Keitha Sapsforda ze Sydney, ale většina z nich se zdá být činem ze zoufalství.

„Neznáme okolnosti těchto konkrétních lidí, ale z naší práce s uprchlíky víme, že lidé jsou často nuceni přijmout extrémní opatření, aby mohli uprchnout ze své země,“ řekla BBC v roce 2012 bývalá provozní ředitelka Rady pro uprchlíky Deborah Harrisová.

„V konfliktních situacích musí lidé často opustit své domovy ve velmi krátké době a nemusí mít přístup k penězům ani věcem, takže jsou nuceni přijmout zoufalá opatření, aby unikli.“

Letecký expert David Learmount řekl BBC, že šance na přežití jsou tak nízké, že to nikdy nestojí za riziko.

„Buď se rozdrtí, nebo umrznou,“ řekl. „Existuje obrovská míra neznalosti. Kdyby někdo věděl, do čeho se pouští, tak by to nedělal.“