Přihlásit se k odběru novinek Odhlásit se od odběru novinek

Lidská paměť je náchylná k chybám – a nový výzkum poskytuje důkaz, že naštvanost může tyto chyby zvýšit. Nová zjištění byla publikována ve vědeckém časopise Experimental Psychology.

„Můj zájem o vliv hněvu na chybné informace vycházel jak z reálných zkušeností, tak z výzkumu,“ řekl autor studie Michael Greenstein, odborný asistent na Framinghamské státní univerzitě.

„Z reálného světa existuje fráze, kterou lidé říkají – ‚nenechte se unést emocemi‘. Tato fráze se poněkud často používá k popisu hněvu a myšlenky, že když jste naštvaní, budete dělat špatná rozhodnutí, což by také znamenalo špatné používání paměti.“

„Z hlediska výzkumu je hněv zajímavá emoce, protože se poněkud vymyká tradičním klasifikacím v tom smyslu, že je to „negativní“ emoce, ale ovlivňuje poznávání mnoha způsoby, které se více podobají „pozitivním“ emocím.“

Ve studii 79 účastníků sledovalo 8minutový úryvek z filmu Obrana života. Poté účastníci vyplnili dva náročné kognitivní úkoly a rozhovor podle scénáře. Během této druhé části studie byli účastníci náhodně zařazeni do jedné ze dvou podmínek: do podmínky hněvu nebo do neutrální podmínky.

„V neutrální indukci se experimentátor choval profesionálně a zdvořile. V indukci hněvu se experimentátor choval neorganizovaně, odmítavě, urážlivě, ztrácel dokumenty, poskytoval pouze vágní instrukce, vytvářel zbytečnou práci a přerušoval účastníka,“ vysvětlili výzkumníci.

Účastníci poté vyplnili krátký kvíz o filmu, který obsahoval kusé dezinformace. Účastníci měli například odpovědět na otázku „Na čem sedí Daniel a Julie během rozhovoru, když Julii spadne kabelka?“. Julie však ve filmu nikdy kabelku neupustila.

Pro další vyvolání pocitů hněvu pak účastníci podmínky hněvu psali o tom, kdy je někdo v životě rozzlobil. Ti v neutrální podmínce naopak psali o době, kdy navštívili muzeum.

Nakonec účastníci dostali test o 80 položkách, který měl posoudit, kolik si toho dokážou o filmu přesně vybavit a kolik dezinformací vstřebali.

Výzkumníci zjistili, že hněv nezhoršil schopnost rozpoznat detaily skutečně přítomné ve filmu. Osoby ve stavu hněvu však byly náchylnější k dezinformacím než osoby v neutrálním stavu. Jinými slovy, rozzlobení účastníci častěji nesprávně přiřazovali detaily z původního kvízu k tomu, co viděli ve filmu.

Výzkumníci také zjistili, že účastníci v rozzlobeném stavu měli tendenci být si více jisti přesností svých vzpomínek. Mezi těmito účastníky však byla zvýšená sebedůvěra spojena se sníženou přesností. Mezi účastníky neutrálního stavu byla naopak zvýšená sebedůvěra spojena se zvýšenou přesností.

Zjištění zdůrazňují, že „paměť není jako videokamera,“ řekl Greenstein pro PsyPost. „Toto zjištění je staré desítky let, ale studie neustále ukazují, že průměrný člověk to neví, přestože toto je jedna z tisíců studií, které toto zjištění replikují.“

Kromě toho „hněv jednoduše nezhoršuje něčí paměť,“ řekl. „Místo toho činí lidi náchylnějšími k těm typům paměťových chyb, kterých se dopouštěli už dříve (protože paměť nefunguje jako videokamera).“

Stejně jako každý výzkum má i nová studie určitá omezení.

„Jedná se o předběžnou studii,“ řekl Greenstein. „Zjistilo se, co hněv dělá s pamětí, ale ne jak. Takže objevení mechanismů, jak (a případně proč) hněv ovlivňuje paměť, bude důležitým dalším krokem.“

„To, že je něco chyba paměti, neznamená, že je to špatné,“ dodal. „Výzkumníci, jako jsem já, se zajímají o to, zda si lidé pamatují něco věrně podle své původní instance zapamatování, takže jakékoli změny v paměti oproti této instanci jsou považovány za chyby. Nicméně kdykoli se dodatečně dozvíte něco, co je blíže skutečnosti, než jaká byla vaše paměť, může hněv přispět k tomu, že vaše paměť bude přesnější.“

Autory studie s názvem „Hněv zvyšuje náchylnost k dezinformacím“ jsou Michael Greenstein a Nancy Franklinová.

.