Mnozí z laureátů popsaných v tomto významném projektu šíření ekonomické vědy byli známí díky významným přínosům v konkrétních oblastech ekonomie. To rozhodně nebyl případ Garyho S. Beckera (1930-2014), jehož motivací pro udělení ceny bylo „rozšíření oblasti mikroekonomické analýzy na širokou škálu lidského chování a interakcí mezi jednotlivci (volný překlad)“. To znamená, že se týkal různých oblastí studia (což lze doložit rozsáhlým bibliografickým materiálem na konci tohoto textu). Kromě Nobelovy ceny za ekonomii získal Becker v roce 1992 Medaili Johna Batese Clarka, určenou ekonomům mladším 40 let s mimořádným přínosem pro ekonomickou vědu; byl členem Americké akademie umění a věd a v roce 2000 získal Národní medaili za vědu v oblasti behaviorálních a sociálních věd, což dokazuje jeho význam pro všechny společenské vědy. Jako dítě se přestěhoval do New Yorku, kde zůstal až do ukončení studia na Princetonu. Jeho zájem o ekonomii byl založen na spojení matematiky a sociálních otázek.
Becker pomohl rozvinout (a zodpovědět) řadu otázek spojených s jednotlivcem; některé z nich budou podrobně popsány níže. Na Chicagské univerzitě, kde strávil téměř celý svůj akademický život, rozhodně nepatřil k předpokládané monetaristické převaze její katedry ekonomie, zabývající se otázkami lidského chování a blahobytu jednotlivce. Podle samotného laureáta to však byly právě hodiny mikroekonomie u Miltona Friedmana, které obnovily jeho výzkumné ambice a využily ekonomickou teorii k zodpovězení praktických otázek týkajících se reálného světa.
Pro současnou debatu je Gary Becker důležitý a průkopnický, protože jeho doktorská práce na Chicagské univerzitě z roku 1955 se zabývala rasovou diskriminací, což o dva roky později vyústilo v knihu Ekonomika diskriminace. Je třeba upřesnit, že cílem modelování diskriminace není její ospravedlnění, ale spíše prokázání škod, které vznikají na trhu práce. Sestavený model naopak ukázal, že umělá bariéra, kterou menšinám klade diskriminace, způsobuje neefektivitu pro všechny. Neefektivnost rasismu pro společnost se zvyšovala v závislosti na míře monopolu nebo existenci tržní rezervy ve prospěch rasistické společnosti. V 70. letech 20. století jiný laureát (Kenneth Arrow) doplnil tento model o informační asymetrii a přispěl tak k dosud vznikající literatuře o rasové diskriminaci v ekonomické vědě.
Po deseti letech výuky na Kolumbijské univerzitě (začal učit pod 30 let!) a brzy po získání Clarkovy medaile (1967) se vrátil na Chicagskou univerzitu, kde zůstal po zbytek svého akademického života.
Velkou Beckerovou zásluhou bylo právě zaměření na jednotlivce a jeho rozhodnutí týkající se vlastního života. Dalším bodem byla matematická přesnost, kterou získal po absolvování Princetonu, a vytvoření kvantitativních modelů, které dokázaly vysvětlit jednání jednotlivců a jeho dopady. Doplnění lidského chování o racionalitu zahrnuje oblast ekonomické vědy nazvanou rozvojová ekonomie, která přesáhla hranice této vědy a ovlivnila studie demografie, sociologie a práva, a to ještě před rozšířením mikrodat o jednotlivci, která v současnosti existují ve sčítáních lidu a průzkumech. O politicky nekorektních otázkách, které jsou tak důležité pro jednotlivce, by se tak dalo uvažovat stejně jako o problémech týkajících se firmy v mikroekonomii. Její teoretický rámec umožnil několik empirických studií, když rozvoj počítačů vedl k dostupnosti dat od jednotlivců.
Jednou ze studií v této oblasti je rodinné rozhodování, například o počtu dětí a rozdělení studia, volného času a práce všech členů rodiny. Kniha Pojednání o rodině (1991) se zabývá touto problematikou a začíná literaturou o rozdílech na trhu práce mezi muži a ženami. Tato diskuse se týkala také rozhodování o manželství, informačních asymetrií souvisejících s rozvodem a altruismem po vydání knihy Teorie manželství v 70. letech 20. století. Podle samotného Beckera nebylo cílem posoudit determinanty rozvodovosti a počtu dětí, ale spíše jejich vliv na nerovnost a hospodářský růst.
Další rozhodnutí jednotlivce se týká jeho vlastního rozdělení času. Teorie alokace času (Theory of the Allocation of Time, 1965) hodnotí, že jednotlivci jsou zároveň výrobci i spotřebiteli svých aktiv, jako jsou pracovní hodiny a výdaje (časové i finanční) na dopravu. Obecná rovnováha života jednotlivce je tedy založena jak na maximalizaci jeho užitku, jako je přiměřená mzda a dostupnost volného času, tak na minimalizaci nákladů, což zahrnuje otázku produktivity. Význam Beckerova článku spočíval v zavedení otázky „mzdy“ mimo práci, tj. o nákladech obětované příležitosti, pokud investujeme do jiných věcí než do práce.
V otázce produktivity si jedinec vybírá množství (a kvalitu) studia, kterému se bude věnovat celý život, podobně jako v rodině dilema mezi počtem dětí a alokací lidského kapitálu na děti. Nejde o triviální rozhodnutí, protože se týká budoucnosti, která není v myslích lidí jasná. A v určité fázi života, například při studiu na vysoké škole, to může být opačným směrem než příjmy z práce. Investice do lidského kapitálu (1964) ukazuje, že investice do vzdělání mohou mít pro hospodářský růst větší význam než investice do strojů a zařízení.
Spojení problematiky investic do lidského kapitálu s rozhodováním o rodině vede k různorodým řešením. Proto může model investic do dětí zohlednit například omezení úvěrů na tvorbu lidského kapitálu nebo možnost, že děti mají odlišné schopnosti. Existuje také možnost mezigeneračního přenosu socioekonomického statusu v rodinách. To dokládají studie, které poukazují na vliv vzdělání rodičů na vzdělání a příjem dětí. Například v Brazílii byla bohužel pozorována pozitivní korelace mezi dětskou prací dětí a rodičů. V tomto smyslu může být ekonomická mobilita ovlivněna rozhodováním rodin o porodnosti a lidském kapitálu. Becker a Thomes publikovali v roce 1986 článek Human Capital and the Rise and Fall of Families (Lidský kapitál a vzestup a pád rodin), v němž ukázali význam lidského kapitálu pro vysvětlení nerovnosti mezi rodinami a mezi generacemi pomocí kvantitativních modelů.
Výše popsaná rozhodnutí jednotlivce a rodiny jsou také ovlivněna očekáváním, jak dlouho bude jedinec žít. S rozvojem zdravotnictví ve 20. století a s rozvojem základních hygienických podmínek se snížila kojenecká úmrtnost a prodloužila se průměrná délka života celé populace. Jedním ze studentů Garyho Beckera na Chicagské univerzitě byl Brazilec Rodrigo Soares, s nímž napsal článek The Quantity and Quality of Life and the Evolution of World Inequality v časopise American Economic Review (1995), který ukazuje vliv rozhodnutí jednotlivců na ekonomiku a nerovnost mezi zeměmi. A v tomto bodě se může nerovnost podmínek mezi lidmi ještě prohloubit. Pandemie Covid-19 snad jasně ukazuje, jaký dopad může mít nerovnost v oblasti zdraví na obyvatelstvo, což Becker modeloval více než půl století.
Becker se zabýval také ekonomikou zločinu a zasáhl i do oblasti práva. Laureát opět vychází z racionality jednotlivce: existují pobídky, které mohou někoho přimět ke spáchání trestného činu, jako jsou možné příjmy, náklady spojené s pravděpodobností a dobou trestu a averze k riziku. Jinými slovy, jedná se o problém maximalizace zisku podobný problémům jiných firem. Becker dokonce vysvětlil politický lobbing z mikroekonomické perspektivy (A theory of competition among pressure groups for political influence, 1983), kromě jiných interakcí mezi jednotlivci.
V souvislosti s nedávnými diskusemi o nerovnosti, zdraví a rasové diskriminaci a na prahu nahrazování lidí roboty na trhu práce by se možná měla stále více připomínat odvaha Garyho Beckera při studiu otázek, které jsou důležité pro společnost (a ne nutně pro současný akademický svět), v kombinaci s jeho matematickou a vědeckou přísností, aby ekonomická věda mohla řešit skutečné problémy jednotlivců.
Lucas Iten Teixeira
Nabyl magisterský a doktorský titul v oboru ekonomie na São Paulo School of Economics – Getulio Vargas Foundation
Doporučené odkazy
https://www.nobelprize.org/prizes/economic-sciences/1992/becker/biographical/
https://en.wikipedia.org/wiki/Gary_Becker
https://www.economist.com/schools-brief/2017/08/05/gary-beckers-concept-of-human-capital
Poznámky
Becker, Gary S. (1957). The Economics of Discrimination. University of Chicago Press, 178p.
Becker, Gary S. (1964). Human Capital: A Theoretical and Empirical Analysis, with Special Reference to Education.
Becker, G.S. (1965). Teorie přidělování času. Economic Journal, 75(299), 493-517.
Becker, G.S. (1973). A Theory of Marriage: Part I. Journal of Political Economy Vol. 81, No. 4 (Jul. – Aug., 1973), pp. 813-846.
Becker, G.S. (1974), „Crime and punishment: an economic approach“, Essays in the economics of crime and punishment, New York: National Bureau of Economic Research distributed by Columbia University Press, pp. 1-54,
Becker, G.S. (August 1983). „A theory of competition among pressure groups for political influence“ (Teorie soutěže nátlakových skupin o politický vliv). Quarterly Journal of Economics. 98 (3): 371-400.
Becker, G.S. a N. Tomes (1986). Lidský kapitál a vzestup a pád rodin. Journal of Labor Economics, 4(3), Part 2, S1-S39.
Becker, G.S. a R.J. Barro (1988). A Reformulation of the Economic Theory of Fertility (Reformulace ekonomické teorie plodnosti). Quarterly Journal of Economics, 103(1), 1-25.
Becker, G.S., K.M. Murphy a R. Tamura (1990). Human Capital, Fertility, and Economic Growth [Lidský kapitál, porodnost a hospodářský růst]. Journal of Political Economy, 98(5), Part 2, S12-S37.
Becker, G.S. (1991). The Demand for Children (Poptávka po dětech). Kapitola 5 in: G.S. Becker. Pojednání o rodině. Cambridge, Harvard University Press, rozšířené vydání, 135-154.
Becker, G.S. (1991). Rodinné zázemí a příležitosti dětí. Kapitola 6 in: Becker, Gary S. A Treatise on the Family. Cambridge, Harvard University Press, rozšířené vydání, 155-178.
Becker, G.S., T.J. Philipson a R.R. Soares (2005). The Quantity and Quality of Life and the Evolution of World Inequality [Kvantita a kvalita života a vývoj nerovnosti ve světě]. American Economic Review, 95(1), 277-291.
.