Neurohormon, některá ze skupiny látek produkovaných specializovanými buňkami (neurosekrečními buňkami), které jsou svou strukturou typické spíše pro nervový než pro endokrinní systém. Neurohormony procházejí podél prodloužení nervových buněk (axonů) a jsou uvolňovány do krevního oběhu ve speciálních oblastech nazývaných neurohemální orgány. Neurohormony tak představují spojení mezi smyslovými podněty (událostmi nebo podmínkami vnímanými nervovým systémem) a chemickými reakcemi (endokrinními sekrety, které působí na jiné tkáně endokrinního systému nebo na tkáně jiných systémů, např. tkání zapojených do vylučování nebo reprodukce).

Mezi neurohormony u většiny savců patří oxytocin a vazopresin, které jsou produkovány v hypotalamické oblasti mozku a vylučovány do krve neurohypofýzou (součástí hypofýzy). Druhá skupina neurohormonů, tzv. uvolňujících hormonů (první z nich byl chemicky identifikován v roce 1969), vzniká rovněž v hypotalamu. Příslušníci této skupiny jsou však v rámci nervových buněk přenášeni do druhého místa v mozku, odkud se krevním řečištěm dostávají do adenohypofýzy, která je rovněž součástí hypofýzy. Tam buď stimulují, nebo inhibují uvolňování různých adenohypofyzárních hormonů.

Třetí skupina neurohormonů zahrnuje enkefaliny a další endorfiny, které byly poprvé pozorovány v roce 1975 při zkoumání mechanismu účinku morfinu a dalších analgetik. Endorfiny účinně tlumí bolest, což zřejmě souvisí s jejich funkcí neurotransmiterů, které předávají nervové impulsy z jednoho neuronu do druhého. Jejich neurohormonální aktivita se projevuje stimulací sekrece somatotropinu a vazopresinu nepřímým procesem zahrnujícím jiné místo (než sekreční neuron) v centrálním nervovém systému. Viz také endorfin.