„Modlete se, dobří lidé, buďte zdvořilí, já jsem protestantská děvka,“ odpověděla Nell Gwyn drze davům, které se tlačily kolem jejího kočáru v mylném domnění, že jde o kočár vévodkyně z Portsmouthu, katoličky Louisy de Keroualle.
„Hezká, vtipná Nell“ byla asi nejznámější a nejpamátnější milenkou krále Karla II.
Byla jednou z mnoha (za jeho života jich bylo celkem 13), ale ze všech byla nejméně „chamtivá“. Když umíral, prosil svého dědice, vévodu z Yorku, „aby nenechal ubohou Nellie hladovět“.
V raném mládí byla Nell Gwyn najata, aby prodávala pomeranče v Královském divadle. Její přirozený vtip a naprostá absence sebeironie zaujaly herce Charlese Harta a další a Dryden napsal hry, v nichž využil jejího komického talentu.
Stala se milenkou Charlese Harta, říkala mu Charles První, pak přešla na Charlese Sackvilla, lorda Buckhursta, kterému říkala Charles Druhý, a později na krále, který jí říkal Charles Třetí.
Lady Castlemaine (Barbara Palmer) byla již mnoho let milenkou krále Karla, když se zamiloval do Nell.
Rivalita mezi Nell, lady Castlemaine, Frances Stuartovou, Louisou de Keroualle, Lucy Waltersovou, Mollem Davisem a různými dalšími ztěžovala králi občas život!“
Karel měl od těchto „dam“ 13 dětí a souhlasil s vydržováním dětí, o nichž se domníval, že jsou jeho. O některých dětech lady Castlemaine měl pochybnosti, protože ji přistihl v kompromitujícím postavení s Johnem Churchillem, pozdějším vévodou z Marlborough. Poslední dítě lady Castlemaine, narozené roku 1672, bylo uznáno za Churchillovo.
Další dámy přicházely a odcházely – jistá Winifred Wellsová byla dvorní dámou. Byla popsána jako osoba s „vozem bohyně, ale fyziognomií zasněné ovce“ !
Moll Daviesová, rovněž herečka, měla s králem dítě. Dítě bylo známé jako lady Mary Tudorová. Než Moll upadla v nemilost, dostala od krále dům v Suffolk Street a prsten v hodnotě 600 liber.
Nell nebyla chamtivá a chamtivá jako její sokyně, ale dostala dům poblíž Pall Mall a když se poprvé seznámila s králem, žádala jen 500 liber ročně!
Král Karel jí dával penzi 4000 liber ročně z nájmů v Irsku a později dalších 5000 liber ročně z fondu tajných služeb.
Koncem roku 1669 se Nell stáhla ze scény, protože byla těhotná. Dítě bylo chlapec: její druhý syn, který se narodil o dva roky později, však zemřel.
Na rozdíl od ostatních Karlových milenek Nell sama nikdy nezískala titul, ale pomocí chytré taktiky získala titul pro svého syna.
„Pojď sem, ty malý bastarde,“ řekla prý svému malému synovi v králově přítomnosti. Král se zděsil, ale jak se Nell zeptala, „jak mu má říkat, není to pravda, bastard?“. Král ho okamžitě jmenoval vévodou ze St. Albans!“
Když král v roce 1685 zemřel, sesypali se na Nell věřitelé – nikdy nezemřela hlady, ale hrozilo jí vážné nebezpečí, že bude poslána do vězení pro dlužníky. Obrátila se na krále Jakuba a ten k jeho cti urovnal její okamžité dluhy a dal jí penzi 1500 liber ročně.
Jakub na oplátku žádal, aby se její syn stal katolíkem, ale Jakuba čekalo zklamání.
Nell přežila Karla jen o dva roky a v době smrti jí bylo teprve třicet let. Stala se legendou, jedinou královskou milenkou v anglických dějinách, která vyvolala lidovou náklonnost.
„Nechtěla by“, řekla jednomu nadějnému nápadníkovi svým barvitým jazykem, který patřil k jejímu kouzlu, „položit psa tam, kde leží jelen“!
.