Když se v roce 1990 dostal se skladbou I Don’t Have the Heart na vrchol amerického singlového žebříčku, byl to první sólový hit Jamese Ingrama, přestože měl za sebou již sedm předchozích singlů v Top 40 nahraných ve spolupráci s jinými umělci. Ingram, který zemřel ve věku 66 let, byl obdařen plynulým, pružným hlasem s podtónem přitažlivého chrapláku.

První velké úspěchy zaznamenal ve spolupráci s producentem Quincy Jonesem, s nímž nahrál singly Just Once a One Hundred Ways, které se dostaly do Top 20 hitparád. „Říkal jsem si: ‚Když si Quincy Jones myslí, že umím zpívat, tak asi musím umět zpívat i já‘,“ řekl. Za One Hundred Ways získal svou první cenu Grammy a za Yah Mo B There, duet s Michaelem McDonaldem z roku 1983, získal druhou. Celkem získal 14 nominací na Grammy.

Jeho duet s Lindou Ronstadt Somewhere Out There z animovaného filmu An American Tail se v roce 1987 dostal na 2. místo v USA a na 8. místo ve Velké Británii, což bylo jeho jediné umístění v britské Top 10.

Jako skladatel napsal Ingram společně s Jonesem píseň PYT (Pretty Young Thing) pro album Michaela Jacksona Thriller (1982) a napsal také materiál pro Raye Charlese a Pointer Sisters. Získal dvě nominace na Oscara za nejlepší původní píseň, a to za motivy k filmu Beethovenova 2. (The Day I Fall In Love, duet s Dolly Parton) z roku 1993 a k filmu Junior (Look What Love Has Done, duet s Anitou Baker) z roku 1994. Spolu s Jonesem, Jacksonem a řadou dalších hvězd natočil charitativní singl a videoklip We Are the World (1985).

James Ingram se narodil v Akronu v Ohiu jako jedno ze šesti dětí církevního jáhna Henryho Ingrama a jeho ženy Alistine. Jeho nejstarší bratr byl nadaný hráč na klávesové nástroje a James ho chtěl následovat, a tak se kromě zpěvu v kostelním sboru naučil hrát na klavír. Jeho raným hudebním idolem byl jazzový varhaník Jimmy Smith, ale protože si jeho rodiče nemohli dovolit koupit varhany, připojil se James ve čtrnácti letech k místní klubové kapele hrající instrumentální jazzové a popové covery. „Ti kluci byli dobří muzikanti a měli opravdové varhany,“ vzpomínal v roce 1999.

Ačkoli byl dostatečně nadějným sportovcem, aby mu nabídli atletické stipendium, rozhodl se pro hudbu. V osmnácti letech se připojil k akronské skupině Revelation Funk, mezi jejíž úspěchy patřilo i předskakování Ohio Players, a v roce 1973 s ní odjel do Los Angeles hledat větší kariérní příležitosti.

Ačkoli nahráli skladbu Time Is on Our Side pro „blaxploitation“ film Dolemite (1975), kapela si nevydělávala. Vrátili se do Ohia, ale Ingram zůstal v Los Angeles a poté, co působil jako sólový umělec v R&B klubech, byl najat, aby hrál na klávesy a zpíval doprovodné vokály pro Raye Charlese. Vystupoval také v doprovodné kapele skupiny Coasters na turné oldies balíčku Dicka Clarka a pracoval jako zpěvák demo nahrávek pro hudební vydavatelství ATV, kde dostával 50 dolarů za skladbu. Poté byl najat jako hudební režisér soulového zpěváka Leona Haywooda a hrál na jeho singlu Don’t Push It Don’t Force It (1980).

Ingramovi změnilo kariéru, když Jones, který slyšel Ingramovu demo nahrávku písně Barryho Manna a Synthie Weil Just Once, vybral Ingrama jako jednoho ze zpěváků na své album The Dude (1981). Jones s Ingramem znovu nahrál skladbu Just Once a ta se dostala na 17. místo singlového žebříčku Billboard Hot 100 (píseň se následujícího roku objevila ve filmu The Last American Virgin).

Další skladba z alba The Dude nazpívaná Ingramem, One Hundred Ways, se dostala na 14. místo amerického žebříčku a Ingram za ni získal cenu za nejlepší mužský R&B vokální výkon na Grammy 1982. Nyní podepsal smlouvu s Jonesovou nahrávací společností Qwest a s duetem s Patti Austinovou Baby, Come to Me dosáhl 73. místa, ale následně se dostal na 1. místo poté, co byl použit v televizní telenovele General Hospital. V roce 1984 se opět dostal do americké Top 20 s písní What About Me?, kterou nazpíval s Kennym Rogersem a Kim Carnes.

Jeho prvním sólovým albem bylo It’s Your Night (1983) a natočil další čtyři sólová alba, z nichž poslední se jmenuje Stand (In the Light) (2008), ale největší úspěch zaznamenal se svými singly a soundtracky. V posledně jmenované sféře k dalším významným počinům patřila spoluautorství písně Don’t Make Me No Never Mind s Jonesem a Royem Gainesem pro film Stevena Spielberga The Color Purple (1985) a další duet s Bakerem When You Love Someone pro Forget Paris (1995).

V pozdějších letech Ingram podnikal pravidelná mezinárodní turné, přičemž obzvláště vnímavé publikum nacházel na Dálném východě, a rád se držel svých soulových a R&B kořenů. „Když jsem vyrůstal, byla to lepší hudba, Motown, Stevie Wonder a podobně,“ řekl v roce 2010.

Zůstala po něm manželka Debbie, kterou si vzal v roce 1975, a jejich šest dětí.

– James Edward Ingram, zpěvák, hudebník a skladatel, narozen 16. února 1952; zemřel 29. ledna 2019

{{#ticker}}

{{nahoře vlevo}}

{{{dole vlevo}}

{{nahoře vpravo}}

{{dole vpravo}}

.

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{{/cta}}

Připomeňte mi to v květnu

Budeme vás kontaktovat, abychom vám připomněli, že máte přispět. Zprávu ve své e-mailové schránce očekávejte v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

• Sdílet na Facebooku
• Sdílet na Twitteru
• Sdílet e-mailem
• Sdílet na LinkedIn
• Sdílet na Pinterestu
• Sdílet na WhatsApp
• Sdílet na Messenger

.