Tato funkce byla aktualizována. Původně byl zveřejněn v červnu 2018.

Na rodinném setkání Onyejekweových nemůžete hodit kamenem, aniž byste trefili někoho s magisterským titulem. Lékaři, právníci, inženýři, profesoři – každý člen rodiny je vysoce vzdělaný a profesně úspěšný a mnozí mají lukrativní vedlejšák. Rodiče a prarodiče si vyprávějí, čí dítě právě získalo akademické ocenění, dosáhlo sportovního titulu nebo účinkovalo ve školním představení. Tety, strýcové a bratranci oslavují vzájemné povýšení v zaměstnání nebo novou neziskovou organizaci, kterou jeden z nich právě založil. Pro Onyejekwes z Ohia je taková úroveň úspěchů normální. Jsou to Nigerijci a Američané – prostě to tak dělají.

Dnes má podle Migration Policy Institute 61 % Nigerijců starších 25 let vysokoškolské vzdělání, zatímco v populaci narozené v USA je to 32 %. Mezi nigerijsko-americkými odborníky pracuje 45 procent ve vzdělávacích službách, jak zjistil průzkum American Community Survey z roku 2016, a mnozí z nich jsou profesory na špičkových univerzitách. Nigerijci ve zvýšené míře nastupují v USA do zdravotnictví a opouštějí svou domovskou zemi, aby pracovali v amerických nemocnicích, kde si mohou vydělat více a pracovat v lepších zařízeních. Stále více Nigerijců se stává podnikateli a generálními řediteli a budují v USA technologické společnosti, které pomáhají lidem doma.

Nebylo to snadné – rasistické stereotypy ještě zdaleka nezmizely. V roce 2017 prezident Donald Trump údajně v diskusi v Oválné pracovně prohlásil, že Nigerijci se nikdy nevrátí do „svých chatrčí“, jakmile uvidí Ameriku. Otevřený rasismus však Nigerijcům a Američanům nezabránil v tom, aby ve svém novém domově vytvářeli pracovní místa, léčili pacienty, učili studenty a přispívali místním komunitám, a zároveň se sebevědomě stali jednou z nejúspěšnějších přistěhovaleckých komunit v zemi, jejíž mediánový příjem domácností v roce 2015 činil 62 351 dolarů, zatímco v celostátním měřítku 57 617 dolarů.

Nigerijští Američané se začínají prosazovat ve sportu, zábavě a kulinářském umění.

„Myslím, že Nigerijští Američané nabízejí jedinečný, okázalý styl a chuť, která se lidem líbí,“ říká Chukwuemeka Onyejekwe, který vystupuje pod rapovým jménem Mekka Don. Poukazuje na nigerijskou kuchyni, jako je rýže jollof, která v USA získává na popularitě. Ale co je důležitější, říká Mekka, Nigerijci přinášejí do USA „propojení a pochopení Afriky“. „Mnozí získávají představu o ‚vlasti‘ prostřednictvím našich zkušeností a příběhů,“ dodává.

Cesta Nigerijců a Američanů je ve srovnání s jinými velkými přistěhovaleckými komunitami, které se v USA rozrostly ve 20. století, stále relativně nová. Podle údajů Rockefellerovy nadace a Aspenova institutu čítala nigerijsko-americká populace v roce 2015 376 000 osob. To byla zhruba síla indiánsko-americké komunity ještě v roce 1980, než se stala předním světlem v oborech od ekonomie po technologie. Nigerijští Američané se však již začínají prosazovat v národním povědomí. V případě soudního patologa Dr. Benneta Omalu pomáhá napravovat zásahy do mozku. Devětačtyřicetiletý Omalu jako první objevil a publikoval o chronické traumatické encefalopatii u hráčů amerického fotbalu (Will Smith ho hrál v roce 2015 ve filmu Concussion). ImeIme A. Umana, první černoška zvolená loni prezidentkou Harvard Law Review, je Nigerijka. V roce 2016 se Pearlena Igbokwe, původem Nigerijka, stala prezidentkou společnosti Universal Television, a stala se tak první ženou afrického původu v čele velkého amerického televizního studia. A komunita se rychle rozrůstá – v roce 1980 v ní žilo pouhých 25 000 lidí.

Jádrem úspěchu komunity je tradičně vzdělání. Ale úspěch už není v rámci kultury tak snadno definovatelný. Nigerijští Američané se začínají prosazovat také ve sportu, zábavě a kulinářském umění – jako například nigerijský šéfkuchař Tunde Wey v New Orleans, který se nedávno dostal na titulní stránky novin, když pomocí jídla upozornil na rasovou nerovnost v bohatství v Americe.

Bylo to vzdělání, které v 70. letech 20. století přivedlo do USA první vlnu Nigerijců. Po válce proti separatistům z Biafry v 60. letech nigerijská vláda sponzorovala stipendia pro studenty, aby mohli v zahraničí získat vyšší vzdělání. Anglicky mluvící nigerijští studenti vynikali na univerzitách v USA a Velké Británii a často našli příležitost pokračovat ve vzdělávání nebo začít profesní kariéru v hostitelské zemi. Tento důraz na vzdělání se od té doby přenesl i na generaci jejich dětí.

Doktorka Jacqueline Nwando Olayiwola se narodila v Columbusu ve státě Ohio do rodiny takových nigerijských přistěhovalců. Její matka je inženýrka v důchodu, nyní profesorka na Waldenově univerzitě; její otec je profesor v důchodu, nyní stratég v poradenské firmě zaměřené na správu věcí veřejných v Africe. „Vzdělání bylo pro mé rodiče vždy hlavní prioritou, protože to byla jejich vstupenka z Nigérie,“ říká Olayiwola. Její rodiče využili své akademické sítě k tomu, aby Olayiwola už od útlého věku přemýšlela o kariéře v medicíně – v 11 letech jezdila na summity pro menšiny se zájmem o zdravotnictví. Jako dítě byla Olayiwola neustále zaneprázdněna domácími úkoly a sportem a účastnila se programů National Honor Society a biomedicínského výzkumu, ale to bylo normou, říká; její nigerijské kořeny znamenaly, že se to od ní očekávalo.

Dnes je Olayiwola rodinnou lékařkou, vedoucí klinické transformace společnosti RubiconMD, přední společnosti v oblasti zdravotnických technologií, docentkou klinické medicíny na Kalifornské univerzitě v San Francisku, instruktorkou rodinné medicíny na Kolumbijské univerzitě a autorkou. V roce 2018 vyšla její nová kniha Papaya Head, v níž podrobně popisuje své zkušenosti americké Nigerijky první generace. Sourozenci Olayiwoly jsou stejně úspěšní – její starší bratr Okey Onyejekwe je rovněž lékař, mladší bratr Mekka Don je právník, který se stal rapperem, a její sestra Sylvia Ify Onyejekwe, Esq, je vedoucí partnerkou vlastní právnické firmy v New Jersey.

Olayiwola však cítí, že musí udělat víc. Nechce, aby zisk Ameriky byl trvalou ztrátou Nigérie.

***

Olayiwola a její bratr Okey zůstávají aktivní v nigerijsko-americké komunitě. V roce 1998 spoluzaložili Studentskou asociaci nigerijských lékařů v Americe, která každoročně pořádá nejméně dvě lékařské misijní cesty do Nigérie. V letech 2000-2004 sourozenci často letěli do Nigérie téměř 8 000 kilometrů, aby prováděli vyšetření na nemoci, kterým lze předcházet. Měřili krevní tlak, radili pacientům s prevencí cukrovky a obezity a poskytovali prenatální poradenství ve venkovských oblastech.

„Cítím obrovskou touhu vrátit se a pomáhat,“ říká Olayiwola.

Je to pocit, který sdílí mnoho členů nigerijsko-americké komunity. Pro některé z nejkvalifikovanějších amerických odborníků je však snazší říci než udělat, aby opustili prvotřídní zařízení a pohodlný život a natrvalo se vrátili do země, která je sice největší africkou ekonomikou, ale stále se potácí v politické nestabilitě a korupci.

V 70. a 80. letech se někteří nigerijští absolventi se zahraničním vzděláním vrátili domů, ale v poválečné zemi našli politickou a ekonomickou nestabilitu. V roce 1966 armáda v zemi svrhla režim prvního premiéra nezávislé Nigérie Abubakara Tafawy Balewy. Byl to první ze série vojenských převratů – opět později, v roce 1966, pak v letech 1975, 1976, 1983, 1985 a 1993 – které měly zemi až do roku 1999 upřít byť jen zdání demokracie.

„Od mých rodičů se očekávalo, že budou studovat v USA nebo ve Velké Británii a pak se vrátí do Nigérie,“ říká Dr. Nnenna Kalu Makanjuola, která vyrostla v Nigérii a nyní žije v Atlantě. Její rodiče se sice vrátili, ale vzhledem k tomu, že v době hospodářského poklesu v 80. letech bylo k dispozici jen málo pracovních míst, mnoho Nigerijců se nevrátilo. Během několika let po návratu se i rodiče Makanjuoly rozhodli, že bude nejlepší vybudovat si život jinde.

Makanjuola, která vystudovala farmacii, pracuje v oblasti veřejného zdraví a je zakladatelkou a šéfredaktorkou časopisu Radiant Health Magazine, přišla do USA, když její otec v roce 1995 získal Diversity Immigrant Visa – program, který chce Trump zrušit. Otec Makanjuoly přestěhoval rodinu do Texasu, aby jeho děti měly přístup na lepší univerzity. Makanjuola měla v úmyslu jednoho dne pokračovat v kariéře v Nigérii, stejně jako její rodiče, ale podle jejích slov je příliš těžké opustit USA: „Mnoho Nigerijců má v úmyslu vrátit se zpět, ale je to nepraktické, protože zde je více příležitostí.“

Jako vysokoškolský student v Nigérii byl Jacob Olupona, nyní profesor afrických náboženských tradic na Harvard Divinity School, ve své komunitě známým aktivistou. Uvažoval o politické kariéře, ale jeho mentor změnil názor. Mentor Oluponovi řekl: „Nechoď do politiky, protože jsi příliš upřímný, a nevstupuj do armády, protože jsi příliš chytrý“. Olupona tedy místo toho zamířil na Bostonskou univerzitu, aby studoval dějiny náboženství – obor, který ho jako syna kněze vždy fascinoval. Stejně jako Olayiwolovi mu byla od mládí vštěpována důležitost vzdělání, ale také důležitost šíření vědomostí. „Když vzděláváte jednoho člověka, vzděláváte celou komunitu,“ říká Olupona. Toto přesvědčení se promítlo do jeho kariéry učitele.

Olupona zdůrazňuje, že Nigerijci toho hodně dokázali i v zemi svého původu. Přestěhování do USA není jedinou cestou k úspěchu, říká. Přesto se domnívá, že z mnoha akademických příležitostí v USA Nigerijci profitují. „Na Americe a vzdělání je něco, co musíme oslavovat,“ říká.

Spojte tyto americké příležitosti s výchovou, která klade důraz na vzdělání, snahou sloužit USA a přitom nezapomínat na své kořeny, a rostoucí zálibou v úspěchu a získáte jedinečný koktejl, kterým je dnešní nigerijsko-americká komunita.

Každý příslušník nigerijské diaspory vám řekne, že mu rodiče dali na výběr ze tří povolání: lékař, právník nebo inženýr. Pro mladší generaci Nigerijců a Američanů to stále platí, ale mnozí k této dráze přidávají druhou nebo dokonce třetí kariéru.

Anie Akpe pracuje na plný úvazek jako viceprezidentka hypotečního oddělení Municipal Credit Union v New Yorku, ale je také zakladatelkou časopisu Innov8tiv, African Women in Technology (vzdělávací a mentorský program) a aplikace NetWorq, která propojuje profesionály. Vyrostla v přístavním městě Kalabar na jihu země a nigerijský ruch se jí vžil do výchovy. „V naší domácnosti neexistovalo nic jako ‚nemůžu‘,“ říká. Kariéra v bankovnictví splnila očekávání jejích rodičů, ale Akpeová chtěla dokázat víc. Před čtyřmi a půl lety založila společnost Innov8tiv, aby upozornila na úspěšné příběhy doma v Nigérii a na celém africkém kontinentu. Prostřednictvím svého časopisu a organizace African Women in Technology, která nabízí networkingové akce, mentorské příležitosti a stáže, pomáhá Akpeová ženám v kariéře, jako je ta její. „Ve většině odvětví v Africe dominují muži,“ říká. „Pokud se mi podaří ukázat mladým ženám, že existují způsoby, jak v rámci naší kultury dělat věci, které jim umožní růst, pak jsem byla úspěšná.“

***

Stejně jako Akpe se i rapperka Mekka Don nejprve vydala tradiční cestou kariéry. Vystudoval práva na New York University a pracoval v jedné z deseti nejlepších právnických firem, ale vždycky se chtěl věnovat hudbě. V 25 letech se Mekka, který je mladším bratrem Jacqueline Olayiwola a Sylvie a Okey Onyejekwe, rozhodl, že se do toho pustí.

Kolegové právníci se mu vysmívali a nedůvěřivě se ptali: „Kdo opustí právnickou kariéru, aby se stal rapperem?“. Jeho rodina však měla pochopení – je to součást změny postojů, kterou Mekka podle svých slov stále častěji pozoruje u nigerijsko-americké generace svých rodičů. „Moji rodiče vidí, jak lukrativní může být hudba,“ říká a dodává: „Jsou také nadšení, když mě vidí v televizi.“

Právník, který se stal rapperem, se objevil na MTV a VH1, má licenční smlouvu s ESPN na hraní své hudby během přenosů z univerzitního fotbalu a právě vydal nový singl „Nip and Tuck“. Stále se může opřít o právnický titul, který se mu hodí i v jeho současné kariéře. „Nikdy nepotřebuji, aby za mě někdo četl smlouvy, takže ušetřím spoustu peněz za právníky,“ říká Mekka.

Společenská snaha uspět zní někdy vyčerpávající, zvláště pokud máte pocit, že jste nikdy nedosáhli cíle. Soudní patolog Omalu se nedávno opět dostal do zpráv poté, co jeho nezávislá pitva mladíka Stephona Clarka ze Sacramenta prokázala, že dvaadvacetiletého mladíka opakovaně střelili do zad policisté, což bylo v rozporu se zprávou sacramentské policie.

Ale když se Omalua zeptáte na jeho úspěch, rychle se opraví. „Nejsem úspěšný,“ říká Omalu a dodává, že se za něj nebude považovat, dokud se jednoho dne nebude moci „probudit, neudělat vůbec nic a nebude to mít žádné následky“. Část Omaluovy pokory je založena na víře: „Byl mi dán talent, abych sloužil,“ říká. Omalu má osm titulů, učinil lékařské objevy, které změnily život, a na filmovém plátně ho ztvárnil slavný herec, ale svými úspěchy se neopájí.

A co Nigerijci, kteří přijdou do USA a neuspějí? Wey, aktivistický kuchař, říká, že když jste Nigerijec, je na vás vyvíjen velký tlak, abyste zapadli do určité formy. Výběr správného povolání je jen jednou z jeho součástí. „Musíte být heterosexuální, musíte mít děti, musíte mít všechny ty tituly,“ říká o kulturních očekáváních, s nimiž byl vychováván. „Omezuje to možnosti, jakými Nigerijci mohou být.“

I když ostatní souhlasí, že to může být někdy stresující, říkají, že vysoká kariérní laťka pro ně není přítěží. „Nic jiného neznám,“ říká Olayiwola o tom, že byl vychován tak, aby si vážil vzdělání a úspěchu. Akpe má stejný pocit. „Nemyslíte si, že je to těžké, je to prostě něco, co děláte,“ říká.

Dnes, kdy lékař, právník a inženýr již nejsou jedinými přijatelnými možnostmi kariéry v rámci společnosti, je cesta k profesnímu úspěchu plná více možností než kdykoli předtím. Sport, zábava, hudba, kulinářské umění – je jen málo oborů, které by Nigerijci-američané již neovlivňovali. A negativní stereotypy? Držte se jich na vlastní nebezpečí.

V dřívější verzi tohoto článku bylo uvedeno nesprávné příjmení Okey Onyejekwe.