Prenatální detekce chromozomových abnormalit je nabízena již více než 40 let, nejprve pomocí amniocentézy na počátku 70. let a dodatečně pomocí odběru choriových klků (CVS) na počátku 80. let. Vzhledem k dobře známé souvislosti mezi zvyšujícím se věkem matky a trizomií,1-3 využívají prenatální testování především starší matky. Tím se výrazně snížil výskyt aneuploidních dětí narozených starším matkám.4 Přestože mladší ženy mají relativně nízké riziko početí dítěte s aneuploidiemi, většina těhotných žen je ve věku pozdního dospívání, 20 a 30 let. Většina životaschopných aneuploidních dětí se proto rodí těmto mladším matkám.5 Invazivní prenatální diagnostika (CVS a amniocentéza) není pro všechny matky s nízkým rizikem schůdná, protože tyto postupy s sebou nesou malé, ale konečné riziko a v konečném důsledku by způsobily více potratů než odhalení aneuploidie. Z tohoto důvodu byla vyvinuta řada neinvazivních testů – včetně hodnocení rizika v prvním trimestru v 11. až 14. týdnu, screeningu mateřských sérových analytů (quad) v 15. až 20. týdnu a sonografického strukturálního průzkumu plodu v 18. až 22. týdnu – které jsou navrženy tak, aby ženě poskytly upravený (přesnější) odhad, že bude mít aneuploidní plod, přičemž jako výchozí se použije její apriorní riziko související s věkem. Ultrazvuk a analýza mateřského séra jsou považovány za screeningové postupy a oba vyžadují následné vyšetření pomocí CVS nebo amniocentézy v případech, kdy je screening pozitivní, pro definitivní diagnózu chromozomové abnormality plodu. Schopnost izolovat fetální buňky a fetální DNA z krve matky během těhotenství otevřela zajímavé možnosti pro zlepšení neinvazivního prenatálního testování (NIPT). Přímá analýza fetálních buněk z mateřské cirkulace byla náročná vzhledem k malému množství fetálních buněk v mateřské krvi (1:10 000-1:1 000 000) a pozornost se přesunula na analýzu bezbuněčné fetální DNA, která se nachází v koncentraci téměř 25krát vyšší, než je dostupná z jaderných krevních buněk extrahovaných z podobného objemu plné mateřské krve. V současné době se objevila řada zpráv o použití bezbuněčné DNA (cfDNA) pro NIPT na chromozomální aneuploidie – zejména trizomie (nadbytečná kopie chromozomu) nebo monozomie (chybějící chromozom) – a pro tuto indikaci je již na trhu řada komerčních produktů. Tento článek podává přehled různých technik používaných k analýze bezbuněčné DNA v mateřské cirkulaci pro prenatální detekci chromozomových abnormalit a důkazů na podporu každé z nich. Zabývá se řadou oblastí, které jsou stále předmětem sporů, včetně načasování odběru vzorků krve matky, potřeby genetického poradenství a použití potvrzujícího invazivního testování. Přezkoumány jsou rovněž budoucí aplikace této technologie.