J. Edwin Orr definoval probuzení jako: „Duch Boží působí skrze Boží slovo v životě Božího lidu“. Tato kapitola je toho skvělým příkladem.

A. Slyšení Božího slova vyvolává probuzení.

1. (1-3) Lid se shromažďuje a žádá Ezdráše, aby předčítal Boží slovo.

Všichni lidé se shromáždili jako jeden muž na otevřeném náměstí, které bylo před Vodní branou, a řekli Ezdrášovi, písaři, aby přinesl knihu Mojžíšova zákona, kterou Hospodin přikázal Izraeli. Kněz Ezdráš tedy přinesl Zákon před shromáždění mužů a žen a všech, kdo mohli rozumně naslouchat, prvního dne sedmého měsíce. Četl z ní na otevřeném prostranství, které bylo před Vodní branou, od rána až do poledne před muži a ženami i těmi, kdo mohli rozumět, a uši všeho lidu pozorně poslouchaly Knihu Zákona.

a. Písaři Ezdrášovi řekli, aby přinesl Knihu Zákona: To ukazuje, že Boží Duch působil ještě před čtením Božího slova. Lidé se neshromažďují jako jeden muž kvůli Božím věcem, pokud je nepohnul Boží Duch, a netouží po Božím slově, pokud je nepohnul Boží Duch.

i. Pokud se věnujete naslouchání Božímu slovu, je to důkaz, že s vámi pracuje Boží Duch. Stále je však důležité s tímto působením spolupracovat a nebránit se mu. Máme-li v nás Boží slovo plně působit, musíme spolupracovat s působením Božího Ducha a proudit jím.

b. Kniha Mojžíšova zákona: Jedná se o prvních pět knih Bible (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium). Byl to návod, jak má Izrael chodit před Bohem.

c. Ezdráš, písař… Ezdráš, kněz: Ezdráš byl mužem zodpovědným za to, že byl obnoven chrám a že se Boží lid vrátil k bohoslužbě. Nehemjáš při celé své práci na obnově hradeb jen pokračoval v díle, které započal Ezdráš.

i. Víme, že Ezdrášovi záleželo na Božím slově, protože byl písařem – někým, kdo ručně opisoval Bibli. Víme, že byl mužem oddaným samotnému Bohu, protože byl zbožným knězem.

d. Všichni, kdo dokázali naslouchat s porozuměním: To nám ukazuje, kdo potřeboval slyšet Boží slovo. Každý, kdo mu mohl rozumět, ho potřeboval slyšet.

e. Pak z něj četl na otevřeném náměstí: Ezdráš četl Boží slovo od rozednění do poledne. Asi šest hodin četl Boží slovo a lid mu naslouchal.

i. Bylo to hnutí Božího Ducha. Lidé, kteří budou pozorně poslouchat knihu Zákona po nějakých šest hodin, jsou lidé zasažení Božím Duchem.

ii. Od rána je doslova „od světla“. Tito lidé se shromažďovali od svítání, aby naslouchali Božímu slovu. Byli ochotni něco obětovat, aby ho mohli slyšet – chtěli ho a jako Jákob ho nechtěli pustit, dokud nedostanou požehnání.

2. (4-6) Jak bylo Boží slovo přijato.

Písař Ezdráš se postavil na dřevěnou plošinu, kterou k tomu účelu zhotovili, a vedle něj po jeho pravici stáli Matitiáš, Šema, Anajáš, Urijáš, Helkiáš a Maasejáš a po jeho levici Pedajáš, Míšael, Malkiáš, Chasum, Chasbadana, Zachariáš a Mešulám. Ezdráš otevřel knihu před zraky všeho lidu, neboť stál nade vším lidem, a když ji otevřel, všechen lid povstal. Ezdráš dobrořečil Hospodinu, velikému Bohu. Všechen lid odpověděl: „Amen, amen!“ a zvedl přitom ruce. Sklonili hlavy a klaněli se Hospodinu tváří k zemi.

a. Ezdráš se tedy … postavil na pódium: Udělali si čas a postavili dřevěnou plošinu, aby mohli slyšet Boží slovo. Dělali praktické věci, aby Boží slovo mělo co největší účinek.

i. Také my můžeme dělat praktické věci, aby Boží slovo mělo co největší účinek: Když je místnost pohodlná, málo rušivá a kazatel je dobře slyšet, pomáhá to Božímu slovu mít co největší účinek.

ii. Zdaleka největší příprava však musí probíhat v srdci. Musíme přijít ochotni zapomenout na sebe a na svůj vlastní program a podřídit se Božímu slovu – ne slovu kazatele, ale Božímu slovu.

b. Po jeho pravici … a po jeho levici: Po Ezdrášově pravici a levici byli muži, kteří ho podporovali v jeho službě vyučování Božímu slovu. Služba Božího slova má největší účinek, když lidé vidí muže, kteří ji podporují a jsou jí poslušní.

c. Když otevřel, všichni lidé povstali: Měli úctu k Božímu slovu. Poznali, že je to to, co je – Boží slovo, ne slovo člověka. Ctili ho.

i. To svědčí o dvou věcech. Za prvé, že Boží Duch působí; za druhé, že se stane něco dobrého.

d. Všichni lidé pak odpověděli: Toto působení Božího slova a Božího Ducha mělo tři okamžité výsledky:

– Lid děkoval Bohu (tím, že říkal Amen, když Ezdráš žehnal Hospodinu).

– Modlili se (tím, že zvedali ruce).

– Klaněli se (tím, že se před ním klaněli).

I. Díkůvzdání, modlitba a chvála jsou dobrým měřítkem toho, jak v nás působí Boží Duch a Boží slovo.

3. (7-8) Boží slovo je předkládáno tak, aby mu lid rozuměl.

Také Ješua, Bani, Šerebiáš, Jamin, Akkub, Šabbetaj, Hodijáš, Maasejáš, Kelita, Azariáš, Jozabad, Chanan, Pelajáš a levité pomáhali lidu porozumět Zákonu a lid stál na svém místě. Tak četli zřetelně z knihy v Zákoně Božím a dávali smysl a pomáhali jim porozumět čtení.

a. Pomáhali lidu porozumět Zákonu: Byli ustanoveni zvláštní muži, kteří měli lidu pomáhat porozumět Božímu slovu. Po přečtení ho potřebovali pochopit, protože kdyby mu nerozuměli, bylo by to málo platné.

i. Porozumění musí být prvním cílem každého kazatele nebo učitele. Když stojím, abych učil Boží lid, musím mít vždy na paměti několik věcí:

– Pokud odcházíte s vědomím pěti užitečných rad k lepšímu životu, ale nemáte větší porozumění Božímu slovu, selhal jsem.

– Pokud odcházíte pobaveni humorem, pobaveni anekdotami nebo zaujati dramatickými příběhy, ale nemáte větší porozumění Božímu slovu, selhal jsem.

– Pokud odcházíte motivováni k činu nebo se modlíte modlitbu, ale ta není založena na větším porozumění Božímu slovu, selhal jsem.

– Pokud odcházíte obdivováni, ale nemáte větší porozumění Božímu slovu, selhal jsem – a budu se za své selhání zodpovídat před Bohem.

b. Pomáhal lidem porozumět Zákonu: Je důležité pochopit, proč Boží lid potřebuje zvláštní pomoc při porozumění Božímu slovu.

i. Za prvé proto, že Boží věci se rozlišují duchovně, a ne intelektuálně. Duch svatý používá obdarované učitele, kteří nám přinášejí duchovní rozlišování a pomáhají nám porozumět tomu, co Boží slovo říká.

ii. Za druhé proto, že bylo poprvé napsáno v jiném jazyce, v jiné kultuře, na jiném místě a ve vzdálené době. Učitelé nám pomáhají porozumět tomu všemu v naší době.

iii. Za třetí proto, že naše mysl je často pomalá v chápání věcí, které usvědčí naše srdce. Často potřebujeme, aby nám to bylo přímo vysvětleno.

iv. Porozumění není nutné jen pro ty, kdo se s Biblí neseznámili. Někdy, pokud jsme to už slyšeli desetkrát, tomu opravdu nerozumíme pro tuto chvíli. Když restaurátor umění vyčistí obraz, odhalí věci, které tam vždycky byly, ale barvy nebyly tak jasné a detaily nebyly tak zřetelné, protože byly zastřené – pak je vidět skutečný dopad malířova díla.

c. Čtou se zřetelně: Kazatel musí mluvit jasně a srozumitelně. Jeho hlavním cílem je, aby lidé rozuměli, ne aby je ohromil nebo pobavil.

d. Dávali smysl a pomáhali jim porozumět čtenému: Kazatel musí předávat smysl úryvku Písma, a ne svůj vlastní program nebo oblíbená osobní témata. Lidé musí odcházet s lepším pochopením Božího slova, ne s lepším pochopením kazatelových názorů.

B. Reakce na Boží slovo podněcuje oživení.

1. (9-11) Lid reaguje pláčem.

A Nehemjáš, který byl místodržícím, kněz a písař Ezdráš a levité, kteří učili lid, řekli všemu lidu: „Tento den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu, netruchlete ani neplačte.“ Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Zákona. Potom jim řekl: „Jděte, jezte tučné, pijte sladké a posílejte porce těm, pro které není nic připraveno, neboť tento den je svatý našemu Hospodinu. Nezarmucujte se, neboť Hospodinova radost je vaší silou.“ A tak levité uklidnili všechen lid a řekli: „Buďte klidní, neboť tento den je svatý, nermuťte se.“

a. Všechen lid plakal, když slyšel slova Zákona: Boží slovo konalo své zamýšlené dílo. Ve 2. Timoteovi 3,16 se píše o dvou věcech, k nimž je Boží slovo užitečné: k usvědčování a k nápravě. Někdy bolí, když nás někdo kárá a napravuje, a tyto slzy byly důkazem určité bolesti.

b. Netruchlete ani neplačte: Ezdráš, Nehemjáš a levité nechtěli, aby lid truchlil, i když je dobré být smutný pod vlivem usvědčení Ducha svatého skrze Boží slovo. Je-li však pocit přesvědčení větší než pocit, že Bůh koná dobré a svaté dílo, pak slzy nejsou dobré.

i. Naše vědomí vlastního hříchu by nikdy nemělo být větší než naše vědomí Ježíše jako našeho Spasitele. Jsme velcí hříšníci, ale On je větší spasitel.

ii. Proto je radost z Pána tvou silou – i když jsi usvědčován z hříchu. Když jsme usvědčeni z hříchu, víme, že Bůh v nás koná dílo, takže se můžeme radovat a mít radost.

c. Nermuťte se, neboť Hospodinova radost je vaše síla: Lidé byli smutní, protože si byli vědomi svého hříchu. Mohli však kráčet v radosti, protože Bůh konal velké dílo. Naše emoce se nevymykají naší kontrole; můžeme plnit Boží vůli, i když se nám nechce.

2. (12) Lid se rozhodl radovat.

Všichni lidé se vydali na cestu, aby jedli a pili, posílali si porce a velmi se radovali, protože pochopili slova, která jim byla oznámena.

a. (13) Lid se rozhodl radovat. Pochopili slova, která jim byla oznámena: Odcházeli a chválili Boha, protože porozumění Božímu slovu přináší tak sladký pocit radosti.

3. (13) Představitelé se shromáždili k dalšímu studiu Božího slova.

Druhého dne se hlavy otcovských rodů všeho lidu s kněžími a levity shromáždili u písaře Ezdráše, aby porozuměli slovům Zákona.

a. Představení otcovských domů všeho lidu s kněžími a levity: Vůdci mají zvláštní potřebu rozumět Božímu slovu a chodit v něm. Jejich neznalost nebo neposlušnost ovlivňuje mnohem víc než jen je samotné – ovlivňuje všechny, které mají a na které mají vliv.

4. (14-18) Lid slaví Svátek stánků.

Našli v Zákoně, který Hospodin přikázal skrze Mojžíše, napsáno, že synové Izraele mají během svátku sedmého měsíce bydlet ve stáncích a že to mají oznámit a vyhlásit ve všech svých městech i v Jeruzalémě: „Vyjděte na horu a přineste olivové ratolesti, větve olejnatých stromů, myrtové ratolesti, palmové ratolesti a větve listnatých stromů, abyste si udělali stánky, jak je psáno.“

A tak se Izraelci rozhodli, že budou bydlet ve stáncích, jak je psáno. Lid tedy vyšel, přinesl je a udělal si stánky, každý na střeše svého domu nebo na svých dvorech či nádvořích Božího domu, na prostranství u Vodní brány a na prostranství u Efrajimské brány. Tak si celé shromáždění těch, kdo se vrátili ze zajetí, udělalo stánky a sedělo pod stánky, neboť od dob Jozua, syna Nunova, až do toho dne tak synové Izraele nečinili. A nastalo velmi veliké veselí. Také den co den, od prvního do posledního dne, četl z knihy Božího zákona. Slavnost pak slavili sedm dní a osmého dne se konalo posvátné shromáždění podle předepsaného způsobu.

a. A našli v Zákoně napsáno, co Hospodin přikázal skrze Mojžíše: To byla krásná, prostá poslušnost. Jejich postoj byl: Bůh to řekl, tak to budeme dělat. Tradice jim sice neříkala, že mají slavit svátek stánků (od dob Jozua se to nedělalo), ale oni se spoléhali na Boží slovo, ne na tradici.

b. Že synové Izraele mají během svátku sedmého měsíce bydlet ve stáncích: Svátek stánků měl připomínat, jak Bůh požehnal a zaopatřil Izrael na poušti během exodu. Právě tehdy mohli vidět Boží požehnání a zaopatření, a díky tomu se jim něco starého zdálo zcela nové.

c. A nastala velmi velká radost: Pro jejich velkou poslušnost Božímu slovu nastala velmi velká radost. Často se necháváme oklamat a myslíme si, že cesta radosti je v tom, že si děláme, co chceme, ale radost a svoboda přicházejí jen skrze poslušnost.

d. Den za dnem, od prvního do posledního dne, četl z knihy Božího zákona: Toto probuzení začalo působením Božího Ducha skrze Boží slovo; tak také pokračovalo.

.