Některé týmy si pamatujeme díky tomu, jak blízko byly zisku titulu.

Tak moc po něm toužily a mnozí věřili, že se jim to podaří, ale pak došlo k hádce, zasáhl rozhodčí nebo se jim do cesty prostě postavil Michael Jordan.

Ať už to bylo jakkoli, některé týmy byly příliš dobré na to, aby nikdy nezvedly mistrovský prapor.

Tady je pět nejlepších týmů, které nikdy nezískaly titul.

Pacers z konce 90. let byli právem obávaným týmem.

V roce 1998 se Indiana utkala s Chicagem Bulls Michaela Jordana v brutální sedmizápasové finálové sérii Východní konference. Dokázali, že jsou schopni sesadit „Unbeata-Bulls“ z trůnu.

Tento tým Indiany byl nabitý – Reggie Miller střílel trojky, Mark Jackson rozděloval míče, Rik Smits pracoval na postu pivota a mladý Jalen Rose dodával z lavičky jiskru.

Pravdu řečeno, málokterý tým měl Jordanovy Bulls na lopatkách. Ve skutečnosti se v mistrovských sezonách Bulls jen dvakrát protáhli na sedm zápasů (’92 proti New Yorku byl jediný další případ).

Dá se říct, že Pacers dali Býkům co proto.

Pacers měli šance i v následujících sezónách 1997-1998.

Michael Jordan v roce 1998 pohodlně odešel do důchodu, ale Indiana jeho absenci v následující sezoně nedokázala využít. V této výlukou zkrácené sezoně ji vyřadili New York Knicks.

V následujícím roce se Pacers dostali až do finále NBA, kde prohráli se Shaquillem O’Nealem a Los Angeles Lakers.

Reggie a Pacers byli bezpochyby elitním týmem, ale v našich vzpomínkách zůstávají jako jeden z největších týmů, který nikdy nezavěsil mistrovský prapor.

The 2006-2007 Phoenix Suns

Kombinace Steve Nash-Amar’e Stoudemire pick and roll byla smrtící, Shawn Marion a Boris Diaw zajišťovali univerzálnost a rychlý Leandro Barbosa byl na otevřeném hřišti nepřehledný.

Tento tým vyhrál 61 zápasů základní části a v úvodním kole play-off porazil Los Angeles Lakers Kobeho Bryanta.

Poté přišla kontroverzní série proti San Antonio Spurs.

Na konci čtvrtého zápasu Robert „Big Shot Bob“ Horry ze San Antonia převálcoval dvojnásobného nejužitečnějšího hráče NBA Steva Nashe a poslal Nashe k zemi. Stoudemire i Diaw během incidentu opustili lavičku Phoenixu, ale ani jeden z nich se nechoval zákeřně. Určitě neměli v úmyslu dát Horrymu ránu pěstí nebo ho držet za hlavu.

Na základě pravidel ligy však Stoudemire a Diaw dostali každý jednozápasový distanc. Horry dostal zákaz na dva zápasy za Spurs, ale Stoudemire a Diaw měli pro Suns mnohem větší hodnotu než Horry pro San Antonio.

Když do pátého zápasu vstupovali Suns bez Stoudemira a Diawa s vyrovnaným stavem dvou zápasů, Suns prohráli a Spurs náhle převzali iniciativu. Phoenix v šestém utkání svedl se San Antoniem bitvu, ale bylo už pozdě. Spurs sérii vyhráli a nakonec postoupili do finále NBA, kde smetli Lebrona Jamese a Cleveland Cavaliers.

Je přirozené předpokládat, že kdyby se Phoenix dostal přes San Antonio, získal by titul. A je také přirozené uvažovat, zda by Phoenix vyhrál šampionát, kdyby Stoudemire a Diaw nikdy nedostali suspendaci.

Možná, že „rána“, kterou Robert Horry zasadil Stevu Nashovi, byla největší ranou, kterou kdy „Big Shot Bob“ vyslal.

Koncem devadesátých let Utah Jazz

Stockton až Malone – dva členové Síně slávy, jejichž jména se prakticky vyslovují společně.

V play-off 1997 i 1998 vypadali neohroženě, když vstupovali do finále NBA.

To se projevilo zejména v roce 1998, kdy se zdálo, že Bulls jsou zranitelní. Věk začínal dělat starosti a Bulls přecházeli do finále po strašlivé sedmizápasové bitvě s Indianou.

Jazz naopak smetli Lakers ve finále Západní konference a před přípravou na finále NBA si užívali odpočinku navíc.

Lidé si mysleli, že to bude rok, kdy Michael Jordan konečně nedosáhne na vrchol. Hora byla příliš vysoká a Jazz byli příliš dobří.

Pravda, Jazz byli skvělý tým, ale měli co do činění s Michaelem Jordanem. Vyhráli pátý zápas, který poslal sérii zpět do Utahu na šestý zápas (a v případě potřeby na sedmý).

Jazz vedli na konci šestého zápasu, když Jordan obral Maloneho a připravil „střelu“.

Zbytek je historie.

John Stockton a Karl Malone se zapsali do knih rekordů NBA a jejich jména budou navždy připomínána, ale bohužel nikdy nedosáhli vrcholu NBA.

New York Knicks z počátku 90. let

New York Knicks z počátku 90. let byli tvrdou partou. Byli ztělesněním basketbalu „velkých kluků“ a v Madison Square Garden se rozezněly varhany.

V roce 1992 vyřadili Bulls v sedmi zápasech, než jim Jordan, Scottie Pippen a zbytek chicagské party zamávali na rozloučenou. V roce 1993 však Knicks zařvali hned zpátky a s dychtivým očekáváním hleděli na Bulls.

V New Yorku urvali první dva zápasy a rychle naskočili do čela. Pak ale Chicago, jak bylo v Jordanově éře obvyklé, zaútočilo – vyhrálo čtyři zápasy v řadě a znovu zamávalo otravným Knicks na rozloučenou.

Po sezóně 1993 bylo snadné se ptát, zda Patrick Ewing, John Starks a Knicks někdy dokážou překonat Jordanovy Bulls. Skoro to vypadalo, že potřebují chytit pauzu. A podařilo se jim to.

Jordan před sezonou 1993-1994 odešel hrát baseball, čímž nechal potenciálním týmům dokořán otevřené dveře k mistrovskému zářezu. Knicks byli připraveni to uskutečnit.

Poté, co ve dvou sedmizápasových sériích těsně unikli Bulls bez Jordana (což svědčí o hodnotě Scottieho Pippena) a Indianě, se ve finále střetli s Hakeememem Olajuwonem a Houston Rockets.

New York si nechal uniknout největší šanci na titul a prohrál v sedmi zápasech s defenzivně laděnými Rockets.

Začátkem devadesátých let byli Knicks houževnatí a bojovali vytrvale, ale veškerá jejich snaha přišla jen o vlásek.

Sacramento Kings v letech 2001-2002

Ze všech týmů, které nikdy nezískaly titul mistra NBA, si právě tento tým nejvíce zasloužil pozvednout trofej Larryho O’Briena.

Finále Západní konference v roce 2002 mezi Sacramentem a Los Angeles Lakers byla válka.

Série se přelévala ze strany na stranu, odehrálo se v ní celých sedm zápasů a odehrálo se v ní několik epických bitev.

Trojka Roberta Horryho ve čtvrtém zápase byla bezpochyby dýkou pro Kings. Kdyby tato střela minula cíl, Sacramento Kings by se s největší pravděpodobností stalo šampionem NBA.

Prohru Kings v sedmi zápasech dělají strašidelnými obvinění, která se od té doby objevila.

Naznačuje se, že šestý zápas rozhodčí odpískali ve prospěch Lakers. Pokud se podíváte na opakovaný záznam tohoto zápasu, určitě uvěříte, že uvedená obvinění jsou pravdivá. Vlade Divac se pouze popasoval s dresem Shaquilla O’Neala a oni mu odpískali faul.

Ať je to jak chce, je škoda, že Kings nikdy nezvedli mistrovský prapor. Byla to sympatická parta. Chris Webber byl v nejlepších letech. Mike Bibby a Peja Stojakovič zajišťovali dostřel. Vlade Divac byl poutavá osobnost a talentovaný flopper. A Bobby Jackson a mladý Hedo Turkoglu se starali o produktivitu na lavičce.

Navíc v Arco Areně, kde se ozývaly zvony, byl blázinec a určitě to byl skvělý příběh profesionálního sportu na malém trhu.

Ze všech zmíněných týmů nejvíce vyčnívají Sacramento Kings z roku 2002. Měli veškerý talent, ale bohužel jim nebylo souzeno, aby se prosadili.