30. června přijala čínská vláda zákon o národní bezpečnosti Hongkongu. Ten kriminalizoval jakékoli činy „odtržení“, „podvracení“, „terorismu“ a „spolčení s cizí zemí“. Rovněž výrazně rozšiřuje policejní pravomoci pro kontrolu občanů. Zákon byl široce kritizován jako krok k větší „pevninizaci“ Hongkongu. Mnozí si však neuvědomují, že nedávná násilná integrace Hongkongu Čínou je pouze dílkem velké čínské skládačky.

Narušení nezávislosti Hongkongu vychází z pečlivě propracovaného plánu, jehož cílem je skrytě podkopat autonomii regionu a agresivně jej asimilovat do pevninské Číny prostřednictvím řady manévrů.

Omezování nezávislosti soudů

Hongkongská advokátní komora má již dlouhou dobu obavy z „pevninizace“ soudního systému ze strany Pekingu. Čína se snaží podkopat hongkongské soudnictví tím, že prostřednictvím svého nejvyššího zákonodárného orgánu – Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (NPCSC) – podává výklad základního zákona regionu. Tyto výklady byly označeny za „nic menšího než změny hongkongské miniústavy“ a byly provedeny tím „nejbrutálnějším a nejstručnějším způsobem“.

Nejtvrdší zásahy Číny do hongkongského soudního systému se týkaly změn práva pobytu čínských občanů s rodiči v Hongkongu, funkčního období hlavního výkonného představitele a udělení diplomatické imunity státům, z nichž měla Čína velký prospěch.

Tyto útoky na hongkongský základní zákon způsobily, že se soudci cítili „v pasti“; jeden hongkongský soudce veterán – jak pod britskou, tak pod čínskou vládou – poznamenal, že „při příliš častém výkladu hrozí, že nám nenechají nic, na základě čeho bychom mohli rozhodovat“.

Politická subverze:

Pekingští úředníci se také snažili pečlivě vymýtit všechny „protičínské“ politické kandidáty z účasti v hongkongských volbách tím, že zinscenovali politické prověrky. Poté, co v roce 2017 přiznala Hongkongu všeobecné volební právo, NPCSC chytře zahrnula výhradu, která znamenala, že úspěšní političtí kandidáti budou muset být schváleni nominačním výborem, než budou moci kandidovat ve veřejných volbách.

Rozhodnutí NPCSC vyvolalo masové protesty, při nichž mnozí tvrdili, že ostrov je „falešnou demokracií“ a nedisponuje skutečným všeobecným volebním právem. Účinek tohoto „mainlandizačního“ manévru nejlépe ilustrovalo zablokování kandidátní kampaně Agnes Chow v roce 2018 kvůli tomu, že její strana prosazovala sebeurčení Hongkongu. Toto rozhodnutí bylo popsáno jako ukázka toho, „že vláda má právo posuzovat něčí politické přesvědčení na základě vlastního úsudku, a nikoli na základě faktů nebo důkazů předložených potenciálním kandidátem“.

Jazyková politika:

Čínská „mainlandizace“ není nikde relevantnější než v institucionální erozi místního jazyka. Před předáním moci v roce 1997 se na většině místních škol vyučovalo především v angličtině a kantonštině; mandarínština naopak nebyla až do roku 1998 součástí hlavních učebních osnov. Od té doby čínské úřady požadují větší používání mandarínštiny ve správních i vzdělávacích institucích. Tento důraz na mandarínštinu jako společný jazyk je používán jako strategie k oslabení nezávislé kulturní identity Hongkongu. Claudia Mo, členka hongkongské zákonodárné rady, se vyjádřila, že „když chcete zabít město, zabijete jeho jazyk“.

Čínští úředníci právě toto dělají.

Ačkoli oficiálně vláda podporuje studenty, aby se stali dvojjazyčnými v čínštině a angličtině a trojjazyčnými v angličtině, kantonštině a mandarínštině, v zákulisí je situace zcela jiná. Zprávy o tom, že úředníci „uplácejí“ školy, aby přešly z kantonštiny na mandarínštinu jako vyučovací jazyk, se dokonce objevily na vysokých postech hongkongských univerzit. Aby toho nebylo málo, v květnu 2018 hongkongský úřad pro vzdělávání degradoval místní kantonštinu na dialekt, přestože většina obyvatel hovoří kantonštinou jako svým mateřským jazykem.

Povýšení mandarínštiny a čínských ideálů nad místní způsob života vyvolalo mezi obyvateli Hongkongu vážné obavy o budoucnost ostrova a jeho nezávislé kultury.