Podle Setího ho myšlenka na nezávislé pákistánské noviny poprvé napadla z frustrace: když byl v roce 1984 krátce vězněn na základě vykonstruovaných obvinění z porušování autorských práv, žádné noviny proti jeho zatčení neprotestovaly. Následujícího roku požádal spolu s Mohsinem o vydavatelskou licenci pod Mohsinovým jménem, protože Sethi byl „příliš známý delikvent“ na to, aby mu byla schválena. Mohsin si zavolal Nawaze Sharifa do kanceláře, aby s ním žádost projednal, a řekl mu, že má v úmyslu vydávat „společenský pokec, víte, se spoustou fotek z večírků a svateb“. Nakonec byl časopis v roce 1987 schválen, ale Mohsin požádala o roční odklad, aby první číslo nevyšlo v době diktatury generála Zia ul Haka. První číslo novin vyšlo v květnu 1989.
Zatčení v roce 1999Edit
Na začátku roku 1999 poskytl Sethi rozhovor týmu televizního pořadu Correspondent společnosti British Broadcasting Corporation, který měl v plánu natočit reportáž o korupci ve vládě Naváze Šarífa. Na začátku května byl svými kontakty varován, že jeho spolupráci s týmem si vláda Naváze Šarífa vykládá jako pokus o její destabilizaci a že úředníci plánují Sethiho zatčení. Dne 8. května byl odveden ze svého domu příslušníky paňdžábské policie. Podle Sethiho manželky Mohsin vniklo do domu nejméně osm ozbrojených policistů, kteří napadli rodinnou ochranku; na žádost o předložení zatykače jeden z nich Sethimu jednoduše pohrozil, že ho na místě zastřelí. Mohsin byl svázán a ponechán zamčený v jiné místnosti.
Sethi byl poté téměř měsíc zadržován bez obvinění. Byl držen v izolaci ve vazebním středisku v Láhauru. Amnesty International vyjádřila přesvědčení, že jeho zatčení souviselo s jeho vyšetřováním vládní korupce, a označila ho za vězně svědomí. Výbor na ochranu novinářů se sídlem v USA rovněž zaslal protestní dopis premiérovi Navázu Šarífovi, v němž organizace vyjádřila znepokojení nad tím, „že stát pokračuje v pronásledování nezávislých novinářů“, a prezident Světové banky James Wolfensohn zavolal Šarífovi, aby naléhal na Sethiho propuštění.
1. června úřady Sethiho obvinily z „odsuzování vzniku státu a propagace zrušení jeho suverenity“ a „podpory nepřátelství mezi různými skupinami“ a převezly ho do policejní vazby. Následující den však pákistánský Nejvyšší soud rozhodl, že vláda neposkytla dostatečné důkazy, které by ospravedlnily Sethiho zadržení. Byl propuštěn a obvinění proti němu byla stažena.
Můj feudální pánEdit
V červnu 1991 vydalo Mohsinovo a Sethiho nakladatelství Vanguard Books knihu Tehminy Durrani My Feudal Lord, „politicky výbušnou“ knihu o jejím manželství s předním politikem Mustafou Charem. Durrání v knize tvrdí, že ji Khar týral a zneužíval. Kniha se stala „okamžitou senzací“ a později se stala „nejžhavější knihou v dějinách Pákistánu“. Durrání podepsala smlouvu, která svěřovala Mohsinovi zahraniční práva a dávala jí 50 % zahraničních honorářů.
Dne 19. května 1999 – během Sethiho měsíčního zadržování v izolaci – však Durrání svolala tiskovou konferenci, aby ho odsoudila za to, že jí ukradl všechny příjmy z knihy, a prohlásila, že jeho jednání je „ještě větší případ pokrytectví než moje zkušenost s feudálním systémem“. Durráníová zažalovala Sethiho za psychické týrání a on podal protižalobu za pomluvu. Dřívější spor o zahraniční práva byl v roce 1992 urovnán mimosoudně. V recenzi smluv britský deník The Independent označil Sethiho za jednajícího v dobré víře a jeho a Mohsina označil za „poškozenou stranu“.
V roce 2008, kdy Sethiho noviny otiskly sérii úvodníků vystupujících proti náboženskému fundamentalismu, mu Taliban vyhrožoval smrtí, kvůli čemuž musel žít pod neustálou ochranou. Sethimu bylo také v červenci 2008 vyhrožováno smrtí za zveřejnění redakční karikatury, na níž Umme Hassaan, ředitelka dívčí školy, nabádá mladé ženy v burkách, aby „unášely čínské masérky“. Vtip odkazoval na Lal Masjid, fundamentalistickou mešitu, v níž byl duchovním její manžel Abdul Aziz Ghazi; mešita unesla šest Číňanek, které obvinila z prostituce, což vedlo k Ghaziho zatčení.
Dočasný hlavní ministr PaňdžábuRedakce
Najam Sethi byl 26. března 2013 jmenován dočasným hlavním ministrem (CM) Paňdžábu pro „všeobecné volby 2013“, které se měly konat 11. května 2013. Jeho jméno předložila PPP (Pákistánská lidová strana) a opoziční PML-N (Pákistánská muslimská liga – Nawaz) s ním souhlasila. Poté se stal hlavním ministrem pákistánské provincie Paňdžáb. Dne 6. června 2013 odstoupil ve prospěch nově zvoleného vůdce Pákistánské muslimské ligy – Nawaz (PML-N) Šahbáze Šarífa. PTI, strana, která prohrála volby v roce 2013, obvinila Nadžáma Setího ze zmanipulování voleb v 35 volebních obvodech.
Předseda Pákistánské kriketové radyRedakce
Předseda pákistánské vlády Naváz Šaríf jej jmenoval úřadujícím předsedou Pákistánské kriketové rady poté, co islámábádský vrchní soud nařídil jmenování prozatímního předsedy do doby, než bude rozhodnuto o probíhajícím případu dosavadního předsedy Zaka Ašrafa. Později dvoučlenný senát islámábádského vrchního soudu Zaka Ashrafa očistil a nařídil jeho obnovení ve funkci předsedy PCB. Sethi se poté vzdal předsednictví.