AscentEdit
Nabonidův původ není jasný. Ve svých nápisech uváděl, že je nevýznamného původu. Stejně tak jeho matka Addagoppe, která se dožila vysokého věku a mohla být spojena s chrámem měsíčního boha Sîna v Harránu, se ve svých nápisech o svém rodinném původu nezmiňuje. Pro asyrský původ hovoří dva argumenty: opakované odkazy v Nabonidově královské propagandě a obrazotvornosti na Aššurbanipala, posledního velkého novoasyrského krále, a Nabonidův původ a jeho zvláštní zájem o Harran, asyrské město a poslední baštu Neoasyřanů po pádu Ninive, jejich hlavního města. Několik nápisů jmenuje Nabonidova otce Nabu-balatsu-iqbiho (akkadsky: 𒀭𒀝𒁀𒆳𒋢𒅅𒁉 dAG-ba-lat-su-iq-bi) satrapou Harránu, ačkoli jeden cihlový nápis z Harránu uvádí jeho jméno jako „Nuska“ místo „Nabu“. Nápisy ho titulují jako Moudrého knížete a Uctívače velkých bohů a bohyň, jeho rodina však není nikdy zmíněna, což vede k domněnce, že zemřel jako mladý muž.
Upozorňuje se však, že Nabonidova královská propaganda se od jeho předchůdců téměř nelišila, zatímco jeho perský nástupce Kýros Veliký se v Kýrově válci rovněž odvolává na Aššurbanipala. Rozhodně nepatřil k předchozí vládnoucí dynastii Chaldejců, jejímž nejslavnějším příslušníkem byl Nabukadnezar II. Na trůn se dostal v roce 556 př. n. l. svržením mladého krále Labaši-Marduka.
VládaEdit
Nabonidus se zajímal o minulost Babylonu, vykopával starověké stavby a své archeologické objevy vystavoval v muzeu. Ve většině starověkých zpráv je líčen jako královská anomálie. Předpokládá se, že Nabonidus uctíval měsíčního boha Sína více než všechny ostatní bohy, že věnoval zvláštní úctu Sínovu chrámu v Harránu, kde byla jeho matka kněžkou, a že zanedbával babylonského hlavního boha Marduka. Opustil hlavní město a vydal se na tažení do Levanty a na počátku své vlády také dobyl pouštní oázové město Tajma v severní Arábii, odkud se vrátil až po deseti letech. Mezitím z Babylonu vládl jeho syn Belšasar.
PříspěvkyEdit
Nabonidus je znám jako první archeolog. Nejenže vedl první vykopávky, při nichž byly nalezeny nálezy základů chrámů boha slunce Šamaše, bohyně bojovnice Anunitu (oba se nacházely v Sipparu) a svatyně, kterou Naram-Sin postavil bohu měsíce a která se nacházela v Harranu, ale také je nechal obnovit do jejich původní slávy. Při svém pátrání po Naram-Sinově chrámu se také jako první pokusil datovat archeologický artefakt. I když byl jeho odhad nepřesný asi o 1 500 let, byl přesto velmi dobrý vzhledem k tehdejšímu nedostatku přesných datovacích technologií.
Náboženská politikaEdit
Ačkoli je Nabonidova osobní preference Sínu jasná, síla této preference badatele rozděluje. Zatímco někteří tvrdí, že z jeho nápisů je zřejmé, že se stal téměř henoteistou, jiní se domnívají, že Nabonidus byl podobný ostatním babylonským vládcům v tom, že respektoval ostatní kulty a náboženství ve své říši. Za jeho negativní obraz pak může mardukovské kněžstvo, kterému vadila Nabonidova dlouhá nepřítomnost v Babylonu během jeho pobytu v Tajmě, během níž se nemohl konat důležitý, s Mardukem spojený novoroční (Akītu-) svátek, a jeho důraz na Sîn. Každopádně během jeho vlády neexistují žádné známky občanských nepokojů, které by svědčily o potížích.
Součástí propagandy vydávané Mardukovým kněžstvem i Kýrem je příběh o tom, jak Nabonidus vzal do Babylonu jako rukojmí nejdůležitější kultovní sochy z jižní Mezopotámie. To se zdá být správné: velké množství soudobých nápisů ukazuje, že tyto sochy a jejich kultovní personál byly skutečně přivezeny do Babylonu těsně před perským útokem:
„V měsíci Lugal-Marada a ostatní bohové města Marad, Zabada a ostatní bohové Kiše, bohyně Ninlil a ostatní bohové Hursagkalamy navštívili Babylon. Do konce měsíce Ulûlu vstoupili do Babylonu všichni akkadští bohové – ti shora i ti zdola. Bohové Borsippa, Kutha a Sippar nevstoupili.“
Moderní věda však přinesla vysvětlení této akce. V Mezopotámii měli bohové sídlit uvnitř svých soch, odkud se starali o svá města. To se však dělo pouze tehdy, pokud se jim dostávalo náležité pozornosti. Proto Nabonidus věnoval těmto sochám zvláštní péči a postaral se o to, aby jejich kultovní personál musel jít s ním. I to byla dlouholetá tradice:
„Jednou z nejsilnějších ilustrací síly a přesvědčivosti uctívání obrazů ve starověké Mezopotámii je pravděpodobně zacházení s kultovními sochami v době války. Asyrské a babylonské prameny z prvního tisíciletí se často zmiňují o odstraňování božských soch z chrámů v důsledku dobytí města. Vypleněné sochy byly obvykle odvezeny do země vítězné mocnosti (ve většině známých případů do Asýrie), kde zůstaly v zajetí, dokud obrat událostí neumožnil jejich navrácení do svatyní. (…) Než aby nesla zajetí svých bohů a z toho plynoucí důsledky, totiž že bohové opouštějí město a vyzývají k jeho zničení, snažila se města často zabránit přesunu soch na nepřátelské území, protože jejich další držení tváří v tvář nepřízni osudu dokazovalo, že bohové stále chrání a podporují svůj lid a rodnou zemi. (…) ur měsíce, které předcházely invazi a dobytí Babylonie Peršany v roce 539 př. n. l., nařídil král Nabonidus masivní shromáždění sumerských a akkadských bohů v hlavním městě. Na rozdíl od předchozích pokusů je shromáždění nařízené Nabonidem doloženo řadou historických a archivních pramenů.“
– STR.-A. Beaulieu 1993:241-2
Tím se však vystavil kritice svých nepřátel, zejména Kýra. Kýros se snažil ukázat, proč je lepším králem, než byl Nabonidus, a bral to jako příklad Nabonidovy nezpůsobilosti vládnout. Slovy opět Beaulieua:
„Návrat soch do jejich svatyní poskytl Kýrovi jedno z mnoha jeho propagandistických protiNabonidových témat. Nespokojil se s tím, že bohy znovu usadil v jejich sídle, a obvinil sesazeného krále, že je do hlavního města přivedl proti jejich vůli.“
– P.-A. Beaulieu 1993:243
A podle slov samotného Kýra, zaznamenaných na Kýrově válci, nalezeném v Babylonu v roce 1879:
„Co se týče sumerských a akkadských bohů, které Nabonidus k hněvu pána bohů přivedl do Babylonu na příkaz Marduka, velkého pána, já (Kýros) jsem je nechal v klidu přebývat v jejich svatyních, (v) příjemných příbytcích. Ať všichni bohové, které jsem přivedl (zpět) do jejich svatyní, denně prosí před Bélem a Nábuem o prodloužení mých dnů, ať se za mě příznivě přimlouvají.“
– Kýrův válec, 30-34
Toto potvrzují Babylónské kroniky:
„Od měsíce Kislímu do měsíce Addaru se akkadští bohové, které Nabonidus nechal sestoupit do Babylónu, vrátili do svých posvátných měst.“
Nabonidův pobyt v TajaměEdit
Ještě není jasné, proč Nabonidus zůstal v Tajamě tak dlouho. Jedním z důvodů, proč se tam vydal, je, že Tayma byla důležitou oázou, odkud bylo možné kontrolovat lukrativní arabské obchodní cesty. O totéž se pokoušeli již Asyřané před ním. Proč však Nabonidus zůstal tak dlouho (pravděpodobně asi deset let, snad v letech 553-543 př. n. l.) a proč se vrátil, když se vrátil, zůstává nevyřešenou otázkou. Předpokládá se, že to bylo proto, že se v Babylonu necítil doma, což bylo v rozporu s jeho důrazem na Sín. Pokud jde o jeho návrat, mohlo to souviset s rostoucí hrozbou ze strany Kýra a s rostoucími neshodami s Belšasarem, který byl bezprostředně po Nabonidově návratu spolu s řadou správců zbaven velení. Během svého pobytu vyzdobil Nabonidus Tajmu komplexem královských staveb, z nichž většina vyšla najevo při nedávných vykopávkách.
Perské dobytí BabylonieEdit
O pádu Babylonu se dochovaly různé zprávy. Podle Kýrova válce lid otevřel Kýrovi brány a uvítal ho jako svého osvoboditele. Izajáš 40-55 prorokoval, že Peršané odnesou babylonské ženy a kultovní sochy. Hérodotos uvedl, že Kýros porazil Babylóňany před jejich městem, načež začalo obléhání. Když to trvalo příliš dlouho, Kýros odklonil Eufrat, aby jeho vojska mohla do města vpochodovat korytem řeky. Podobný názor měl i Xenofón, ten se však o bitvě nezmiňuje. Konečně Berossus tvrdil, že Kýros porazil babylonské vojsko, ale tentokrát měl Nabonidus uprchnout do nedaleké Borsippy. Tam se ukryl, zatímco Kýros dobyl Babylon a zbořil jeho vnější hradby. Když se Kýros obrátil směrem k Borsippě, Nabonidus se brzy vzdal.
Jelikož si tato vyprávění vzájemně odporují (Kýrův válec a Izajáš; o tom druhém viz Kýros v židovsko-křesťanské tradici), ústní tradice (Hérodotos a Xenofón) a protichůdné záznamy (Berossus), jsou dosti matoucí. Nápomocnější je Nabonidova kronika. Ta je součástí Babylónských kronik, které jsou stručným, faktografickým popisem historických událostí, a jsou proto považovány za velmi spolehlivé, i když ne příliš informativní. Pokud jde o dobytí Babylonu Kýrem, v tomto textu se píše:
„V měsíci Tašrîtu, když Kýros napadl akkadské vojsko v Opisu na Tigridu, obyvatelé Akkadu se vzbouřili, ale on zmatené obyvatele zmasakroval. Patnáctého dne , Sipparu se zmocnil bez boje. Nabonidus uprchl. Šestnáctého dne Gobryas , guvernér Gutium, s Kýrovým vojskem vstoupil do Babylonu bez bitvy. Poté byl Nabonidus v Babylonu zatčen, když se tam vrátil. Do konce měsíce se v Esagile zdržovali Gutiovci se štíty, ale v Esagile a jejích budovách nikdo nenosil zbraně. Správný čas pro obřad nebyl promeškán. v měsíci arahsamna, třetího dne , vstoupil Kýros do Babylonu, před ním byly rozloženy zelené větvičky – na město byl uvalen mírový stav. Kýros poslal pozdravy celému Babylonu. Gobryas, jeho místodržitel, dosadil v Babylóně místodržitele.“
Dále byl nalezen stavební nápis, který se zmiňuje o obnovení Enlilovy brány v Babylóně krátce po jeho dobytí.
Shrnuto a podtrženo, zdá se, že když se Kýros pokusil vpochodovat do jižní Mezopotámie, setkal se s Babylóňany poblíž Opisu. V následné bitvě Peršané zvítězili. Nabonidus se uchýlil do nedalekého města Sippar, ale když se vzdalo bez boje, uprchl s malým oddílem svého vojska a uchýlil se do Borsippy jižně od Babylonu.
Odtud se pokusil vytvořit obrannou linii poblíž Eufratu, která měla zabránit Kýrovi v přílišném postupu, zatímco on verboval nové vojsko. Kýrovy síly se však babylonské armádě nepostavily. Kýros spíše vyslal malé síly na jih podél Tigridu, aby se pokusily překvapivě dobýt hlavní město. Tento plán vyšel: perská vojska dorazila do Babylonu nepozorovaně, zastihla ho nepřipraveného a setkala se jen s malým odporem u jedné z jeho bran. Tak se jim podařilo Babylón dobýt.
Babylónská armáda se tak ocitla v neudržitelné pozici a brzy se vzdala. Nějaký čas poté se Nabonidus vrátil z Borsippy, kam se stáhl, a byl zajat v Babylonu. Ugbaru, velitel perských vojsk, která Babylon dobyla, si dal dobrý pozor, aby jeho muži město nevyplenili ani jinak nepoškodili. Dokonce se postaral o to, aby se i nadále dodržovaly chrámové obřady. Přesto trvalo téměř měsíc, než se Kýros vydal k městu. Vzhledem k tomu, že po předání moci zůstalo na místě mnoho babylónských úředníků i babylónský správní systém, předpokládá se, že tuto dobu strávil vyjednáváním s představiteli města; podobně tomu bylo, když město obsadil novoasyrský král Sargon II. a později Alexandr Veliký.
SmrtEdit
Konečný osud Nabonida je nejistý. Je známo, že Kýros šetřil životy některých králů, které porazil, například lýdského krále Krésa, který po své porážce směl žít na dvoře krále Kýra jako poradce. To tvrdí Hérodotos, který také uvádí, že Krétos byl nejprve odsouzen k smrti upálením a žít mu bylo dovoleno až poté, co prokázal svou moudrost. Ve zmínce v Nabonidově kronice o Kýrově tažení v roce (pravděpodobně) 547 př. n. l., během něhož byla dobyta země a její král zabit, je text uvádějící název země poškozen, ačkoli se může jednat o Urartu. Berossus a dynastické proroctví ex eventu naznačují, že ho Kýros po kapitulaci u Babylonu ušetřil a dovolil mu odejít na odpočinek a dožít zbytek života v Karmánii.