STOCKHOLM – Švédsko je možná známé svou populární hudbou, IKEA a štědrým sociálním státem. Je také stále více spojováno s rostoucím počtem rekrutů Islámského státu, bombovými útoky a útoky ručními granáty.

V průběhu dvou týdnů na začátku tohoto roku došlo v zemi k pěti výbuchům. V dnešní době to není nic neobvyklého – Švédové si zvykli na titulky o násilných trestných činech, zastrašování svědků a popravách gangů. V zemi, která je dlouhodobě proslulá svou bezpečností, voliči před zářijovými parlamentními volbami uvádějí jako nejdůležitější téma „právo a pořádek“.

Téma kriminality je však citlivé a debatu o něm v konsensuálně orientované skandinávské společnosti omezují tabu.

Pro pochopení kriminality ve Švédsku je důležité si uvědomit, že Švédsko těžilo ze všeobecného poklesu smrtelného násilí na Západě, zejména pokud jde o spontánní násilí a zabíjení spojené s alkoholem. Celkový pokles počtu vražd byl však ve Švédsku mnohem menší než v sousedních zemích.

Střelba v zemi se stala tak běžnou, že se již nedostává na přední stránky novin, pokud není spektakulární nebo nevede ke ztrátám na životech.

Vraždy se zbraní v ruce, které jsou nyní fenoménem především mezi muži s přistěhovaleckým původem v paralelních společnostech země, se zvýšily ze 4 ročně na počátku 90. let na přibližně 40 v loňském roce. Švédsko se kvůli tomu ze země s nízkou kriminalitou stalo zemí s počtem vražd výrazně převyšujícím západoevropský průměr. Sociální nepokoje, při nichž dochází k zapalování aut, útokům na první pomoc a dokonce i k nepokojům, jsou opakovaným jevem.

Střelba v zemi se stala tak běžnou, že se již nedostává na přední stránky novin, pokud není spektakulární nebo nevede k úmrtí. Zprávy o útocích jsou rychle nahrazovány titulky o sportovních událostech a celebritách, protože čtenáři se stali vůči násilí znecitlivělí. Před jednou generací byly bombové útoky proti policii a výtržnosti mimořádně vzácnou událostí. Dnes je čtení o takových incidentech považováno za součást každodenního života.

Zvyšující se míra násilí nezůstala bez povšimnutí skandinávských sousedů Švédska. Norové běžně používají výraz „švédské poměry“ k popisu kriminality a sociálních nepokojů. Pohled z Dánska byl jasně vyjádřen, když bývalý prezident NATO a dánský premiér Anders Fogh Rasmussen v rozhovoru pro švédskou televizi řekl: „

V reakci na to zahájila švédská vláda mezinárodní kampaň za „image Švédska“, která bagatelizuje nárůst kriminality, a to jak ve své mediální strategii, tak prostřednictvím PR kampaní financovaných z daní. Během březnové návštěvy Bílého domu švédský premiér Stefan Löfven přiznal, že jeho země má problémy s kriminalitou, konkrétně se střelbou, ale popřel existenci no-go zón. Se stejným poselstvím přijel minulý týden do Maďarska švédský ministr školství Gustav Fridolin.

Skutečnost je však pro lidi na místě jiná: Šéf odborového svazu záchranářů Ambulansförbundet Gordon Grattidge a jeho předchůdce Henrik Johansson mi nedávno v rozhovoru řekli, že do některých čtvrtí řidiči sanitek rozhodně nesmí – alespoň bez policejní ochrany.

Švédi nejsou náchylní k velkolepým projevům národní hrdosti, ale představa „švédského modelu“ – že země má co naučit svět – je důležitou součástí národního sebeobrazu.

Jelikož kriminalita úzce souvisí s tím, že se zemi nedaří integrovat přistěhovalce, je nárůst násilí citlivým tématem. Když švédská vláda a opozice označují zemi za „humanitární velmoc“, protože během migrační krize otevřela dveře více přistěhovalcům na obyvatele než kterákoli jiná země EU, myslí to vážně. Výsledkem jsou působivé výkruty.

V březnu vystoupila ministryně pro trh práce Ylva Johanssonová v BBC, kde tvrdila, že počet nahlášených případů znásilnění a sexuálního obtěžování „klesá a klesá a klesá“. Ve skutečnosti je opak pravdou, což Johanssonová později přiznala v omluvě.

Podobně označil bývalý premiér Carl Bildt v článku pro Washington Post imigrační politiku země za úspěšnou. O násilné trestné činnosti se blíže nezmínil. Po prosincových opakovaných útocích na židovské instituce – včetně zapálení synagogy v Göteborgu – se Bildt ve stejném listu pustil do tvrzení, že antisemitismus není ve Švédsku velkým problémem.

„Historicky to byli ve Švédsku katolíci, kteří byli považováni za nebezpečnou hrozbu, proti níž je třeba bojovat a omezovat ji,“ tvrdil Bildt a zřejmě si neuvědomoval, že jím citované zákony se vztahují i na Židy. Smíšené sňatky byly nezákonné a nepřátelství vycházelo z představ o Židech jako o rasově méněcenných. Bildtova snaha relativizovat současný antisemitismus podivnými a nepřesnými historickými argumenty odráží, jak nervózně švédské elity reagují na negativní titulky o své zemi.

Dalším spektakulárním příkladem je oficiální vládní webová stránka „Fakta o migraci, integraci a kriminalitě ve Švédsku“, která údajně vyvrací mýty o zemi. Jedním z vládou uvedených „nepravdivých tvrzení“ je, že „Není to tak dávno, co Švédsko zažilo první islámský teroristický útok.“

To je překvapivé, protože uzbecký džihádista Rakhmat Akilov se přiznal k vraždě kamionem, při níž loni v dubnu ve Stockholmu zahynulo pět lidí, a před útokem přísahal věrnost Islámskému státu. Akilov, který je v současné době souzen, hrdě zopakoval svou podporu ISIS a uvedl, že jeho motivem bylo zabíjet švédské občany. Měl také doložené kontakty s mezinárodními džihádisty.

„Zní to, jako by se násilí vymklo kontrole.“ – Stefan Sintéus, šéf policie v Malmö

Vláda se vymlouvá na popírání islámského teroristického útoku ve Švédsku tím, že se k němu oficiálně nepřihlásila žádná islámská skupina. Vzhledem k tomu, jak důležitý je v dnešní době boj proti falešným zprávám, vypadá manipulace švédské vlády s politicky nepohodlnými fakty obzvlášť nezodpovědně.

Někdy je zapotřebí člověka zvenčí, aby věci uvedl na pravou míru. Nedávný článek Bojana Pancevského v londýnských Sunday Times si posvítil na imigraci a násilnou trestnou činnost. Článek vyvolal ve Švédsku skandál a byl všeobecně považován za jeden z důvodů, proč britské a kanadské ministerstvo zahraničí vydalo doporučení pro cestování do této země s odkazem na zločinnost gangů a výbuchy. „Zní to, jako by se násilí vymklo kontrole,“ řekl Stefan Sintéus, šéf policie v Malmö.

Policejního šéfa zřejmě nenapadlo, že jak cestovní doporučení, tak článek mohou odrážet stejnou základní skutečnost. Vždyť jen několik dní předtím otřásl policejní stanicí v Malmö útok ručním granátem. Začátkem téhož měsíce bylo ve městě při výbuchu zničeno policejní auto.

Úředníci jsou možná se situací smířeni. Ale v západoevropské zemi v době míru je rozumné považovat takovou míru násilí za nekontrolovatelnou.

Paulina Neudingová je šéfredaktorkou internetového časopisu Kvartal.