Seeing the Light

By Susan Steeves
WebMD Feature

March 12, 2001 — Dobrá zpráva je, že vidím; špatná zpráva je, že vidím. Více o tom později.

Ale faktem je, že dva a půl měsíce po operaci LASIK, která měla korigovat mou dalekozrakost a astigmatismus, mé oči stále nejsou plně přizpůsobené.

Možná jste na tom stejně jako většina lidí po čtyřicítce – stárnutí očí začíná měnit váš život způsobem, který se vám nelíbí. Stalo se to i mně. Dosáhl jsem toho, že jsem neviděl špínu na kuchyňské lince, dokud jsem si nenasadil brýle na čtení, a čísla na tachometru mého auta byla trochu rozmazaná.

Takže mi dovolte, abych se bleskově vrátil k tomu, jak jsem tři dny po letošních Vánocích skončil s plastovými bublinami přelepenými přes oči v centru laserové chirurgie nemocnice Zale Lipshy na University of Texas Southwestern Medical Center v Dallasu (UTSW). Možná vám to pomůže při rozhodování, zda je tento zákrok pro vás.

Několik let se v mé mysli skrývala myšlenka na LASIK. Ještě zhruba před rokem a půl byl však tento zákrok schválen FDA pouze pro krátkozrakost neboli myopii. To je případ, kdy je křivka rohovky příliš strmá, což způsobuje rozmazání obrazu do dálky. Když byla operace schválena pro dalekozrakost (rohovková křivka je příliš mělká, což způsobuje rozmazání blízkých předmětů), možnost nechat si ji provést se o krok přiblížila.

Loni v létě pak FDA schválila dva laserové přístroje pro korekci dalekozrakosti s astigmatismem (kdy má rohovka nepravidelný tvar – spíše jako fotbalový než basketbalový míč). Napsal jsem o tom článek, v němž jsem jako hlavní zdroj použil H. Dwighta Cavanagha, MD, PhD, místopředsedu oftalmologického oddělení UTSW. Pozorně jsem poslouchal, co o zákroku říká; byl přece jedním z lékařů, kteří prováděli klinické studie LASIK, a také jedním z výzkumníků studie srovnávající tuto metodu s jiným typem laserové operace zvaným PRK. Mluvil jsem také s mužem ve věku kolem 60 let, který se účastnil klinické studie LASIK v lékařském centru a jehož hodnocení bylo nadšené.

Znělo to pro mě stále více jako reálná možnost, ale při pomyšlení na operaci se mi dělalo úzko. Chirurgové pomocí malého nástroje zvaného mikrokeratom odříznou lalok rohovkové tkáně a pak pomocí laseru odstraní vlasově tenký kousek tkáně, čímž účinně změní tvar oka. Cavanagh řekl, že operace dalekozrakosti je jednodušší a bezpečnější, protože laser se nezaměřuje na zorné pole jako při zákroku krátkozrakosti. Spíše odstraní kousek tkáně ve tvaru koblihy kolem okraje rohovky.

O několik měsíců později jsem se objednal ke Cavanaghovi, aby mě zhodnotil pro LASIK. Shodou okolností mi redakce právě zadala, abych napsal o kontroverzní otázce používání tohoto zákroku u dětí. Cavanagh byl dobrý sportovec a nejenže strávil spoustu času rozhovorem se mnou jako s pacientem, ale také zodpovídal otázky týkající se rozšíření operace na mladé lidi.

Po tříapůlhodinovém vyšetření mi Cavanagh vysvětlil, že tvar mého oka znemožňuje použití kontaktních čoček. Další možností, vzhledem ke zhoršení mého zraku, byly bifokální brýle, poté trifokální. Když se dozvěděl, že jezdím na koni a na kole, řekl mi, že s LASIKem budu v bezpečí a budu moci pokračovat ve sportu na vyšší úrovni.

Šel jsem domů a asi šest týdnů jsem o tom přemýšlel. Dal mi toho hodně k přemýšlení – v neposlední řadě to byly možné komplikace, včetně ztráty zraku, dvojitého nebo mlhavého vidění, zvýšené citlivosti na světlo, suchého oka a výskytu odlesků a hal kolem světel, z nichž každá může být dočasná nebo trvalá. Kromě toho se na rohovce může vytvořit vřed nebo může dojít k poklesu očního víčka. Po letech práce vědeckého pracovníka vím, že věda je umění – lékaři nemohou zaručit, zda se váš zrak zlepší a do jaké míry. A operace není levná: 1 900 dolarů za oko.

Nakonec jsem se rozhodl, že ji podstoupím. A tak jsem se 28. prosince 2000 ocitl na zubařském křesle a chystal se zjistit – doslova – jaká mě čeká budoucnost.

Samotná operace je celkem jednoduchá: asistent mi oči vyčistil a vytřel a aplikoval znecitlivující roztok. Cavanagh mě požádal, abych doširoka otevřela oči, aby mi mohl zalepit řasy, aby je laser nepoškodil. Pak do každého oka vložil zrcátko – ano, miniaturní zařízení podobné tomu, které se používá při gynekologickém vyšetření. Těmi pak zatočil tak, aby bylo každé oko co nejvíc otevřené. To byla jediná bolestivá část zákroku, která mě přiměla říct: „Au.“

Řekl mi, abych se uvolnil, díval se na červenou tečku, která mi svítila do oka, a nehýbal se. Ale bylo těžké udržet oči úplně v klidu i s páskou a zrcátkem, protože světlo má mírný puls. Na začátku zákroku mě také upozornili, že uslyším slabé bzučení.

Když byly obě oči hotové a uvolněné ze zajišťovacích pomůcek, řekli mi, abych několikrát zamrkal, a pak si přečetl Cavanaghovy náramkové hodinky. Byly velmi rozmazané. (Později mi vysvětlil, že to bylo částečně způsobeno obvazy podobnými kontaktním čočkám, které mi dal na rohovky, aby se ujistil, že se klapky zahojily na svém místě)

Následujícím krokem mi byly na oči nasazeny plastové bubliny a přilepeny k obličeji, takže jsem vypadal jako obrovský hmyz. Bylo mi řečeno, abych seděl nebo ležel v čekárně a měl zavřené oči. To bylo trochu obtížné, protože jsem se nemohl dočkat, až uvidím, a těšil jsem se domů. Než jsem odešla, sestra mi dala malou kosmetickou taštičku s pooperačními instrukcemi, třemi druhy očních kapek a slunečními brýlemi v obroučkách. Dostala jsem pokyn, abych si je nechala nasazené, kromě doby, kdy si kapu kapky, a na noc. Zeptala jsem se, zda mohu druhý den sama přijet na první kontrolu; bylo mi řečeno, že ano, pokud se na to budu cítit.

Když mě přítel odvezl domů, zjistila jsem, jak jsem byla předem varována, že mám oči velmi citlivé na světlo, ale to u mě není nic neobvyklého. Jakmile jsem přišla domů, nakrmila jsem psy a vypustila je ven, pak jsem si šla lehnout a chvílemi jsem podřimovala. Taková měla být moje poloha po následující tři dny.

Ano, uhodli jste: Zázračný, okamžitě dokonalý zrak, který hlásají některé reklamy na laserovou operaci očí, jsem nezažil. Znám však několik lidí, kteří tvrdí, že ze zákroku odešli s výrazně zlepšeným zrakem a nikdy neměli žádné potíže.

Ráno druhého dne jsem se vydal na cestu na kontrolní vyšetření, ale asi po dvou blocích jsem si uvědomil, že mé oči jsou tak citlivé na světlo a vidím tak rozmazaně, že pětadvacetikilometrová cesta je nemožná. Šel jsem domů a požádal kamaráda, aby mě tam odvezl.

Na Nový rok se situace příliš nezlepšila a já začínal mít strach. Telefonicky jsem mluvila s očařem, který měl službu, a ten mi řekl, že to vypadá normálně, ale že se na mě rád podívá. Přemluvil jsem dalšího kamaráda – jednoho z těch, pro které byl LASIK okamžitým úspěchem – aby mě odvezl do nemocnice.

Vyšetření neprokázalo nic vážného. Lékař mi na oko, které mi dělalo největší potíže, přiložil tlakovou náplast a řekl mi, abych si ji nechal přes noc. Ráno se to výrazně zlepšilo, ale ne natolik, abych viděl stejně dobře jako před laserovou operací.

Druhý den ráno, pět dní po operaci, jsem navštívil Cavanagha na další kontrole. Prohlásil, že se hojím dobře a vidím 20/40 na jedno oko a 20/25 na druhé. Ten den jsem se snažil dělat nějakou práci, ale viděl jsem stále rozmazaně. Musel jsem se hrbit a téměř přitisknout obličej na obrazovku počítače, abych mohl číst.

Následující večer mi zavolal doktor Jonathan Davidorf, lékařský ředitel Davidorf Eye Group a klinický instruktor na UCLA Jules Stein Eye Institute. (Předtím jsem s ním dělal rozhovor pro jednu reportáž.) Neřekl jsem mu svůj pooperační průběh, ale požádal jsem ho, aby popsal typický průběh rekonvalescence u člověka s dalekozrakostí s astigmatismem. Jeho vyprávění přesně vystihlo to, co jsem prožíval já; díky tomu jsem si byl mnohem jistější konečným výsledkem. Řekl, že může trvat až tři měsíce, než se mé oči zcela stabilizují, a že někdy je nutná další korekce.

Um, to jsem nečekal.

Druhý týden už jsem mohl číst, ale šlo to pomalu a oči se rychle unavily. Každých 30 až 60 minut jsem si musel do očí kapat kapky. (To pokračovalo i dva měsíce po operaci. Stále mám suché oči a zdá se, že se to zhoršuje)

V druhém týdnu jsem zaznamenal zásadní zlom: Byl jsem schopen navléknout jehlu na dva pokusy bez brýlí. Před LASIKem bych na to potřeboval brýle na čtení a pět pokusů.

Ve třetím a čtvrtém týdnu jsem se budil s rozmazaným viděním a musel jsem asi hodinu používat staré brýle na předpis. Pak bych přešel na slabší brýle. Některé dny jsem zjistil, že odpoledne už dokážu přečíst téměř cokoli bez brýlí. Rána však byla drsná a já zvažoval, že požádám o krátkodobou pracovní neschopnost v zaměstnání.

Kavanagh mě mezitím ujistil, že dělám pěkné pokroky a pravděpodobně ještě dosáhnu vidění 20/20 na obě oči. Když jsem ho však viděl naposledy na konci ledna – měsíc po operaci – řekl, že očekává, že se mi zrak zhorší a že budu muset nosit čočky +1,75 až +2 pro většinu čtení. Brzy jdu na další schůzku.

Před podstoupením LASIKu tedy zvažte několik věcí:

• Věřte lékařům, když vám říkají o možných vedlejších účincích.
• Neočekávejte, že budete mít dokonalé vidění. Toho dosáhne jen velmi málo pacientů, i když podíl trvalých problémů je jen asi 1 %.
• Pokud vám přítel nabídne, že s vámi prvních pár dní zůstane, přijměte jeho nabídku.

Dnes vidím minimálně lépe: Mnoho věcí mohu přečíst bez brýlí. Nedosáhl jsem však toho, v co jsem doufal: že nebudu muset používat brýle na čtení. A kvůli tomu všemu bylo vykonávání mé práce lékařského spisovatele v mnoha dnech naprostým utrpením – až do dnešního dne.

Nakonec mohu dobré a špatné zprávy shrnout asi takto:

Susan Steevesová je zaměstnankyní WebMD v Dallasu.

Na kuchyňské lince teď vidím špínu i bez brýlí.