Vím, že obvykle vyprávím o špinavém dobrodružství, které jsem zažil, ale tentokrát bych rád vyprávěl jiný typ příběhu. Dnes si připomínám třetí výročí dne, kdy jsem poprvé zažila špinavou plenu s někým jiným, a tak mě napadlo, že by to mohl být dobrý příběh k vyprávění.

Než jsem se opravdu pustila do vlastních špinavých dobrodružství, byla jsem partnerkou jedné mladé slečny. Nic jako vztah, spíš jen kamarádka, se kterou jsem se mohla potkávat v plenkách. Jmenovala se Rebecca a byla asi o rok mladší než v osmadvaceti. Všechno to začalo tak, že jsem na Craiglistu zveřejnil inzerát, v němž jsem hledal dívku, která by se věnovala životnímu stylu ABDL a hledala pečovatelku nebo někoho, s kým by se mohla jen tak poflakovat v plenkách. Upřímně jsem si myslel, že nedostanu odpověď, a asi měsíc jsem ji nedostal. Když inzerát vypršel, vracela jsem se k němu a znovu ho vkládala v naději, že třeba jednou odpoví jiná milovnice plenek a stanou se z nás kamarádky.

Po mnoha dlouhých týdnech jsem jednoho dne přišla domů z práce a našla odpověď na svůj inzerát, a to vážnou. Se zatajeným dechem jsem otevřela e-mail a v něm stálo:

„Ahoj!“

Jmenuji se Rebecca a věřím, že bych mohla být přesně to, co hledáš. Plenky mám už dlouho, ale nikdy jsem neměla nikoho, kdo by mě přebaloval nebo se o mě staral, když je nosím. Vypadá to, že bydlíme opravdu blízko sebe, tak si pojďme trochu popovídat a pak se možná sejdeme a budeme mít čas na plenky!“

Rebecca“

A tak to začalo. S Rebeccou jsme si začaly povídat přes e-mail a po chvíli i přes textové zprávy. Sdělovaly jsme si, co se nám líbí a nelíbí, co se nám líbí na plenkách a o čem bychom chtěly do budoucna. Nakonec jsme se rozhodly, že se máme dostatečně rády a že nám to vyhovuje, abychom si domluvily schůzku. Zamluvil jsem nám hotelový pokoj, kde jsme mohli strávit celý den, a bylo hotovo.

Když ten den konečně nastal, byl jsem nesmírně nervózní a vzrušený. Vždycky jsem se chtěl starat o někoho dalšího, kdo se věnoval ABDL, a teď se mi ta příležitost naskytla! Nakoupila jsem plenky, které Rebeka říkala, že má nejraději (tlusté a super savé), a také několik plyšáků, dětský pudr a ubrousky, nějaké plyšové hračky se zvířátky a několik omalovánek a pastelek.

Dorazila jsem do hotelu o dvě hodiny dřív a dala se do práce, aby pokoj vypadal sladce a rozkošně. Rozložila jsem deku, nachystala plenky na pěknou hromádku a na postel položila plyšáky, kteří netrpělivě čekali, až si budou hrát. Konečně nastal čas, abychom se setkali osobně.

Dohodli jsme se na obchodním centru, které bylo hned naproti hotelu, a tak jsem tam zašla a čekala v jídelně. Neměla jsem tušení, jak Rebeka vypadá. Řekl jsem jí, co mám na sobě, a tak každá žena, která prošla kolem, měla možnost, že je to holka do plenek. Nakonec se ke mně přiblížila mladá žena v brýlích a řekla: „Ahoj!“

Rebecca byla menšího vzrůstu, měřila asi metr osmdesát a vážila možná kolem dvou set kilo. Měla hnědé blond vlasy po ramena a brýle. Na sobě měla růžové třpytivé tílko a modré džínové šortky s teniskami.

Vyměnily jsme si pár slov a pak nastala chvíle trapného ticha. Rebecca pak řekla: „Tak co, jsi připravená mě přebalit? Chce se mi strašně čůrat!“ Byl jsem připraven.

Přešli jsme zpátky do hotelu a šli nahoru do našeho pokoje. Když jsme vešli dovnitř, nechal jsem schválně zhasnuto, aby bylo všechno překvapení. Když jsem je rozsvítil, Rebeka vydala výkřik radosti: „Jééé! Všechno je tak roztomilé. Ty plyšáky jsou rozkošné.“

Ukázala jsem jí všechny ostatní věci, které jsem pořídila na naši schůzku, a pak jsme ji přebalili. Zapnula jsem pásky a Rebeka se plazila po podlaze a prozkoumávala pokoj ve svém malém prostoru. Velmi brzy se ozvalo syčení, když si vybarvovala omalovánky. „Udělala jsem pindíka,“ řekla. Byla jsem tak nadšená. „Chceš, abych tě přebalil hned, nebo ještě chvilku počkáme?“ Zeptala jsem se. „Počkej! Chci si ještě hrát.“ Tak jsme si chvíli vybarvovaly, ona vybarvovala princeznu, zatímco já jsem vybarvovala retro omalovánky z Nickelodeonu. Asi po půl hodině jsem řekla: „Dobře, pojď, ať jsi pěkně suchá.“ Pomohla jsem jí na postel, kde jsem jí rozepnula pásky od plenek. Plenka byla naprosto promočená a já ji musela několikrát navíc otřít, abych se ujistila, že má čistou pochvu a spodní část zadečku. Nanesla jsem trochu dětského pudru a zalepila jí plenku náplastí. „No není to lepší?“ Zeptal jsem se: „Ano.“ Odpověděla

Po chvíli jsme se rozhodli jít ven a navštívit nedaleký Red Robin na brzkou večeři. Rebecca byla tak úžasná. Dobře jsme se propojily a naše rozhovory snadno plynuly. Večeře byla poměrně bezproblémová. Oba jsme si objednali hamburgery a dali si navíc košík hranolek. Poté jsme se vrátili do hotelu plní a spokojení.

Po návratu jsme se rozhodli, že se podíváme na jeden z filmů o Harrym Potterovi a vybarvíme si plyšáky. Asi ve třetině filmu jsem si všimla, že Rebeka je dost potichu a každých 5-10 vteřin zhluboka dýchá. Teď se na to dívám zpětně, ale tehdy jsem to ani nezaregistrovala, o co se může pokoušet. Omluvila jsem se na záchod, abych si umyla ruce od fixů, a když jsem se vrátila, Rebecca klečela, držela se za kolena a byla rudá v obličeji. Teď už jsem věděla, co dělá

„Co to tady dole vyvádíš?“ zeptala jsem se. Hravě jsem se zeptal, když jsem se s ní vrátil na podlahu. „Jdu na nočník,“ řekla a chrčivě do mě strčila. Tohle jsem vlastně nečekal, ale ani trochu mi to nevadilo. Čekala jsem jen mokré pleny, ale chystala jsem se přebalit jednu špinavou. Rebeka pořádně zatlačila, po čemž se jí zatajil dech. „Je to opravdu těžké?“ Zeptala jsem se

„Ano, myslím, že jen kvůli té plence, ale už to vykukuje.“

Rebecca zůstala klečet na podlaze a dávala jedno zatlačení za druhým. Brzy se začala zvedat nezaměnitelná vůně čerstvých bobků. Asi po dvaceti minutách se zdálo, že se Rebeka uvolnila.

„Hotovo?“

„Jo!“ zachichotala se. „Zkontroluj mě.“

„Já vím, že jsi udělala smradlavou.“

„Zkontroluj mě, prosím tě.“

„Dobře,“ zasmál jsem se. Opatrně jsem odhrnula zadní okraj její pleny a nahlédla dovnitř. Jistě, velká, hnědá, páchnoucí koule hovínek seděla přitisknutá k její zadní škvíře, nechal jsem plenu zacvaknout zpátky na místo. „Tak jo, je čas na výměnu plenky,“ řekla jsem spokojeně

„Ne,“ řekla Rebeka. Chvíli se procházela po pokoji a boule v plence jí při tom poskakovala. Pak si sedla na podlahu a třela si zadeček sem a tam po podlaze s několika poskoky sem a tam. Vůně v pokoji teď zesílila, takže vzduch naplnila výrazná zemitá vůně čerstvého hovínka.

„Tak jo, teď jsem připravená,“ řekla s úsměvem.

Věděla jsem, že to bude špinavé, a tak jsem na podlahu položila ručník, který jsem si přinesla pro případ, že bychom se dostali k hotelovému bazénu, a pak jsem jí dala pokyn, aby si na ručník lehla. Když se polohovala, mohl jsem si poprvé dobře prohlédnout spodní část její plenky. Místo aby se vzadu nadouvala jako normální špinavá plenka, byla plochá jako palačinka a s nápadnou hnědou šmouhou.

Když si lehla, zeptala se: „To je tvoje první špinavá plenka, kterou jsi kdy měnila?“

„Jo, nikdy předtím jsem žádnou ušmudlanou plínku neměnila.“ Zasmála jsem se

Stáhla jsem jí plenkové pásky, opatrně jsem jí plínku odlepila a odhalila pohled, který se mi naskytl.

Kalíšky měla rozmazané po celém zadečku, tekly jí od horní části půlky až těsně ke spodnímu hřebínku pochvy, ale překvapivě byly rovnoměrně rozprostřené přes její zadeček. Přední strana její plenky byla nasáklá močí, což vytvářelo žlutý nádech linie hovínek.

„Je to špinavé?“ „Ne. Zeptala se a vypustila vzdušný pšouk po hovínku, který byl cítit po hnijícím ovoci. „Promiň, jedla jsem hodně ovoce a vlákniny.“

„HAHA, ne, jsi v pořádku. Nebojím se trochu plynatosti,“ řekla jsem. „Tak nějak si to užívám.“

Opatrně jsem ji nechala, aby se trochu nadzvedla, a začala utírat vyšší bobky dětskými ubrousky. Bylo pevnější, s trochou poddajnosti. Trvalo několik minut, než se jí podařilo utřít horní a dolní půlky dolů. Když jsem jí začala utírat vagínu a ujistila se, že je úplně bez bobků, Rebeka vypustila další prd, tenhle byl o něco smradlavější než ten předchozí. „Uf,“ řekla a vypadala znepokojeně. „Asi mám problém.“

„Co se děje?“ Zeptal jsem se. „Jsi v pořádku?“

„Ano…..“ Řekla a zněla nervózně. „Já, ehm, možná budu potřebovat jít ještě někam. Nešla jsem smrdět asi čtyři dny a teď si myslím, že potřebuju jít znovu.“

„To je v pořádku. Prostě ti dáme novou plenu a můžeš jít znovu.“

„Ne, nechci plýtvat další plenou,“ řekla. „To už bych rovnou mohla jít do té ušmudlané. Tedy pokud ti to nevadí.“

„Ne, to je naprosto v pořádku. Jak chceš“

„Dobře, jen se tam chvíli neutírej a nestrkej tam ruku.“

Všude bylo ticho. Vytáhla jsem telefon a posadila se zpátky k posteli, před sebou Rebečinu otevřenou plenu. Nevěděla jsem, jestli se mám dívat, nebo ne. Vůbec jsem ji nechtěla uvést do rozpaků. Začal jsem vstávat, abych se přesunul a poskytl jí trochu víc soukromí.

Rebecca mě zastavila: „Nemusíš se hýbat. Je mi opravdu jedno, jestli něco uvidíš. Je to jen normální tělesná funkce, ne?“ zasmála se

„Jen tě nechci uvést do rozpaků.“

„Kámo, právě ses dotkl mého soukromí a to spolu ani nechodíme,“ zachichotala se. „Nic moc jiného mě nemůže přivést do rozpaků.“

A s tím Rebeka zatlačila. Nic se nestalo. Znovu zatlačila a ozvalo se praskání. Zápach čerstvého hovínka, který se předtím začínal vytrácet, se vrátil s pomstou. Rebecca zatlačila, zachrčela a napřímila se.

Snažil jsem se nedívat, ale po čtyřech minutách ticha přerušovaného drobným chrčením a několika drobnými prdy jsem se podíval. Nová kulička hovínka se připojila k té staré, stočila se, jak opouštěla její zadeček, a vytvořila hromádku, která teď byla skoro stejně velká jako ta předchozí.

„Člověče, to je skoro, jako by ses právě nevykakala,“ zažertoval jsem

„Jo….Mrzí mě to ale. Vůbec mě nenapadlo, že by se to mohlo stát. Jsem jen rád, že ti to nevadí.“

„Hele, když se s někým motáš do koupelnových věcí a plenek, může se stát cokoli,“ odpověděl jsem.

„Myslím, že bych mohl skončit. Už se necítím plná.“

Uvolnila jsem se a vytáhla její teď už velmi špinavou plenku o kousek dál, abych měla víc místa na pokračování v utírání. Tenhle druhý bobek byl stejně pevný jako její první, takže bez toho mlaskání byl úklid o dost snazší. Znovu jsem jí jemně otřela zadeček a ujistila se, že je celá čistá. Po nanesení dětského pudru a krému na zmírnění bolesti zadečku jsem ji znovu přebalila

Zbytek dne je poměrně nezapamatovatelný. Povídali jsme si, hráli deskovou hru, dívali se na další film a pak jsme se museli sbalit, aby mohla jet domů. Po jejím velmi špinavém hovínku jsem plenku uzavřela do igelitového sáčku a pak ji zavázala dvěma sáčky od potravin, abych měla jistotu, že nebude zapáchat. Když jsme opouštěli hotel, vyhodila jsem plenu do kontejneru u budovy.

„Mimochodem, děkuji,“ řekla Rebecca. „Jsem ráda, že se můžu s někým jen tak poflakovat v plínce a nemyslet si, že se mě pokusí využít.“

„Ne, nikdy. Jsem tu jen kvůli plenkám HAHA“

Prozatím jsme se rozešly s tím, že se znovu sejdeme, až nám to rozvrhy dovolí.

Rebecca a já jsme spolu ještě párkrát vyrazily, než se musela kvůli práci přestěhovat. Občas si ještě povídáme, ale věřím, že její zájem o hovínka a plínky upadá. Pořád je to ale skvělá kamarádka.

A zbytek je historie!

Každopádně doufám, že se vám tohle dobrodružství líbilo. Je to trochu jiné, ale přesto další životní zkušenost, která byla špinavá a zábavná

Na konci září se chystám na plavbu po Aljašce, takže doufám, že pokud to bude možné, zažiju na lodi alespoň jedno špinavé dobrodružství. Mám také nějaké další nedávné dobrodružství, které bych chtěla sepsat.

Děkuji za přečtení, a pokud máte nějaký dotaz, neváhejte se zeptat!

Pokračujte v kakání!!!