O životě Mansy Mussy před rokem 1312 je známo jen velmi málo. V tomto roce nastoupil na trůn po svém otci Abú Bakrovi II. a získal tak dědičný titul mansa. Po tomto okamžiku je poměrně dobře popsán v taríkách (muslimských kronikách) severní Afriky a západního Súdánu, které o jeho vládě vyprávějí jako o zlatém věku. Na rozdíl od svého slavného předchůdce Sundiaty ze 13. století je Músa v malinkých ústních tradicích prakticky zapomenut.

Mnoho moderních autorů se domnívá, že Músův význam v západoafrických dějinách je přehnaný kvůli slávě, kterou získal během své skutečně impozantní pouti do Mekky v letech 1324-1325. V předchozích staletích podnikli tuto zbožnou cestu i jiní súdánští panovníci, ale samotný rozsah a bohatství Músovy karavany zapůsobily na Káhiru a Mekku tak, že se na ně dlouho vzpomínalo. Údajně ho doprovázelo 500 otroků, z nichž každý nesl 4 libry zlata, a 80 velbloudů, z nichž každý nesl 300 liber zlata. Všechno toto bohatství bylo utraceno nebo rozdáno jako almužna v arabských městech.

Důsledkem tohoto náhlého nadbytku zlata v Egyptě byla inflace pozorovatelná ještě o 12 let později, kdy al-Umárí navštívil Káhiru a zaznamenal mnoho z toho, co dnes víme o Músovi a Malím. Pověst, kterou si Músa získal v Egyptě, se brzy rozšířila do Evropy, kde se již v roce 1339 Mali objevilo na mapě světa spolu s Músovým jménem. Po dalších šest století si Evropané jméno Mali spojovali s pohádkovým bohatstvím.

Ukončení pouti vyneslo Músovi vytoužený titul al-hadždž, ale tato zkušenost ho také hodně naučila o ortodoxním islámu a on se vrátil do Mali s velkou touhou reformovat tamní islám. Přivedl s sebou severoafrické architekty a učence, aby tento úkol splnili, ale islám zůstal stejně jako dříve náboženstvím měst. Většina obyvatel žila v zemi a nadále vyznávala malinské náboženství.

Musa rozvíjel diplomatické styky se severoafrickými státy a umožnil tak nebývalý rozvoj transsaharského obchodu, který zase dále obohacoval a posiloval císařskou vládu. Vnitřní obchod a zemědělství vzkvétaly a pořádek a prosperita, které v Mali v letech 1352-1353 nalezl slavný arabský cestovatel Ibn Battuta, byly do značné míry přičítány osvícenému vedení Músy na počátku století.

Po jeho smrti v roce 1337 Músu vystřídal jeho syn Mansa Maghan (vládl 1337-1341), který vládl během Músovy návštěvy Mekky a Káhiry.