Na 17. ročníku filmového festivalu NatFilm Festival měl mít premiéru film režiséra Majida Majidiho The Willow Tree. Režisér však od promítání filmu ustoupil s odvoláním na kontroverzi, kterou vyvolal deník Jyllands-Posten kvůli karikaturnímu vyobrazení islámského proroka-Muhammada. Podle Majidiho zveřejnění urazilo obyvatelstvo muslimského vyznání a znevážilo hranice svatých svatyní víry. To ho přivedlo na myšlenku natočit film o proroku Mohamedovi. Později, aby na urážlivý čin novin reagoval praktičtěji, se ujal tématu proroka islámu.
Říkal jsem si, jak mohou v zemi, kde je uráženo mé přesvědčení a svátosti, uspořádat obřad k uctění mé osoby… A tak jsem v dopise uvedl, že se nemohu zúčastnit obřadu (v zemi), kde jsou znesvěcovány mé nejsvětější svátosti. Místo projevů reakce na urážky islámských svátostí je lepší udělat nějakou akci, která by představila islámskou kulturu, a proto byla před sedmi lety zahájena produkce filmu „Muhammad (NBŽM)“.
– Majid Majidi o vysledování podnětu k zahájení projektu Muhammad: Posel Boží.
VývojEdit
Preprodukce začala v říjnu 2007 a první návrh scénáře byl hotov v březnu 2009. Počátkem roku 2011 byla poblíž města Kom postavena obrovská scéna o odhadované rozloze 100 hektarů (250 akrů). Kulisy připomínaly Mekku a Medínu z šestého století v prvních letech Mohamedova života. V odlehlé vesnici Mazraeh-ye Allahyar byla postavena replika svatyně Kaaba. V říjnu 2011 Majidi projekt oficiálně oznámil a označil jej za svůj „nejambicióznější a nejdražší filmový projekt“. Nenaznačil název projektu ani jeho obsah, ale dodal, že „přinese hrdost Íránu a Íráncům“.
Na následující měsíc bylo natáčení zahájeno a ministr kultury a islámského vedení Mohammad Hosseini potvrdil, že se film o Mohamedovi natáčí. Film byl částečně financován íránskou vládou. Jako producent byl oznámen Mohammad Mehdi Heidarian a finančně projekt podpořila společnost Shining Light (Noor-e-Taban). Obratem se však objevily zprávy z listopadu 2012, podle nichž měl film nést název Mohamedovo dětství. Majidi se vyjádřil, že mnoho muslimů ví jen málo o prorokově výchově. Jeho cílem bylo zorientovat diváky v období džahilíje (předislámské éry) a v tom, jak to vypadalo před příchodem Proroka. Mádžídí zarámoval scénář tak, aby zobrazil kmen Kurajšovců a to, jak byl Prorok na tomto pozadí vychováván, a přesto si od útlého věku osvojoval velmi pevné zásady.
Kameraman filmu Vittorio Storaro přijel do Íránu s třicetičlenným štábem. Storato projekt přijal poté, co o filmu krátce diskutoval s Madžídím v Římě. Scott E. Anderson byl zapojen jako supervizor vizuálních efektů. Jako výtvarník byl jmenován chorvatský produkční Miljen Kreka Kljaković a jako maskér Giannetto De Rossi. Kostýmní výtvarníci z Německa, Chorvatska a Slovinska byli vybráni v srpnu 2013.
Podle Majidiho se on a výzkumný tým historiků a archeologů radili se šíitskými a sunnitskými učenci z Íránu, Alžírska, Maroka, Libanonu a Iráku, aby zajistili přesné zobrazení Mohamedových raných let. Majidi se také radil s právníky a duchovními, aby jim vysvětlil svou vizi a dojmy, které chtěl prostřednictvím tohoto filmu sdělit. Setkal se a diskutoval o filmu s ajatolláhem Alím Chameneím, který výslednou podobu filmu podpořil a zhlédl. Podíleli se na něm také Alí Al-Sistání, ajatolláh Vahíd Chorásání a íránský filozof ajatulláh Džavádí Amuli. Majidiho výzkumný tým požádal o radu sunnitské ulamá, mezi nimiž byl i turecký Hayrettin Karaman. Při projevu na tiskové konferenci k vytvoření loga představujícího Mohameda Madžídí prohlásil, že film má v úmyslu bojovat proti jakémukoli nesprávnému obrazu islámu, který má Západ na mysli. Logotyp navrhl kaligraf Mohammad Jalil Rasouli. Mohammed Mahdi Heidarian, šéf produkční společnosti Noor-e-Taban Film Industry Company, potvrdil, že jeho firma utratila za výpravný film 40 milionů dolarů.
NatáčeníEdit
Většina natáčení probíhala v utajení a bez jakéhokoli zpravodajství, což nedovolilo žádným novinářům navštívit místa natáčení nebo z nich podat reportáž. Dále Majidi méně mluvil se svými herci tváří v tvář a většinou museli mluvit s jeho asistenty. V rozhovoru pro Mumbai Mirror Majidi uvedl, že při natáčení ve velkém měřítku čelil mnoha administrativním a logistickým problémům. Protože se 40 % příběhu odehrává v Mekce v 6. století, Majidi a jeho tým město zrekonstruovali tak, jak by vypadalo před 1400 lety. Natáčení probíhalo na scéně postavené poblíž města Qom v Íránu. Později bylo místo natáčení pojmenováno jako „Prophet Muhammad Cinematic City“ (filmové město proroka Muhammada) kvůli své velkolepé struktuře a rozloze. Některé scény vyžadující slony se natáčely v Bela-Bela v Jihoafrické republice. Přestože jsme měli k dispozici skrovné zdroje, žádné dobové malby, které by nám pomohly při natáčení, snažil se tým o co nejvěrnější historické ztvárnění lokace. Kromě toho měli na jiných místech problémy se stavbami, se zajištěním kostýmů a zvířat, s přepravou slonů a se zvládáním obrovského počtu lidí na natáčení, protože v některých dnech měl tým na místě přítomno téměř 3000 komparzistů.
Na začátku filmu se objevuje zpráva, která uvádí, že film zahrnuje historická fakta i volné osobní dojmy o proroku Mohamedovi. V souladu s tím se některé události ve filmu ve skutečnosti neodehrály ve skutečném životě, ale jsou skutečně podobné událostem v Prorokově životopise a které ukazují jeho milosrdenství, požehnání a sympatie ke všem lidem bez ohledu na to, zda byli muslimy, nebo ne. Majidi uvedl, že cílem prezentace těchto scén je ukázat, že celá existence mohla pocítit prorokovu přítomnost i jeho milosrdenství.
V rozhovoru pro íránský filmový deník byl Majidi citován, jak říká: „Celé město i Mekka v plném měřítku byly ztvárněny do nejmenších detailů.“ Scénář filmu zachycuje Mohamedova dobrodružství do věku dvanácti let. Majidi dodal, že film začíná Mohamedovým dospíváním a jeho dětství je zobrazeno prostřednictvím flashbacků. Tvůrci si vybrali období předtím, než se Mohamed stal prorokem. Vzhledem k obtížím a islámskému přesvědčení o Mohamedově tváři Majidi uvedl: „Prorokova tvář není ve filmu zobrazena. Tím, že jeho tvář skryji, udělám postavu pro diváka zajímavější.“ Kameraman Storato, kompenzoval vzhled obličeje tím, že se zaměřil na jiné výrazové prostředky, jako je pohyb kamery s využitím osvětlení. Dále byl kromě několika kamer pro ostatní herce použit další Steadicam, který se zaměřuje na Prorokovu perspektivu. Snímková frekvence filmu byla zvýšena z 24 kadencí za sekundu na 30 kadencí za sekundu, aby byl pohyb plynulejší.
K vyjasnění kontroverzí spojených s projektem Majidi uvedl: „Film neobsahuje žádné kontroverze a žádné rozdíly mezi šíitským a sunnitským pohledem na věc“. Příběh končí jeho cestou do Sýrie a setkáním s Bahírou.
PostprodukceEdit
Postprodukční práce začaly v Mnichově do října 2013. V roce 2014 Majidi prozradil, že film bude hotov do konce roku 2014 a bude přihlášen na Mezinárodní filmový festival Fajr v Íránu. V polovině roku 2014 byl film v závěrečné fázi postprodukce. V lednu 2015 probíhaly práce na speciálních efektech a hudební kompozici. V únoru 2015 byl Majidi ve Francii, aby vyřešil záležitosti týkající se zvukového mixu
.