Morisco, (španělsky: „Malý Maur“), jeden ze španělských muslimů (nebo jejich potomků), kteří se stali pokřtěnými křesťany.
Během křesťanské rekonkvisty muslimského Španělska byla vzdávajícím se muslimským (mudejarským) komunitám v Aragonii (1118), Valencii (1238) a Granadě (1492) obvykle smlouvou zaručena svoboda vyznání. Tato tolerantní politika byla opuštěna koncem 15. století, kdy křesťanské úřady začaly provádět konverze a nařídily ničení islámských teologických knih. Muslimové v Granadě se vzbouřili. V roce 1502, kdy jim bylo nabídnuto pokřtění nebo vyhnanství, se mnozí z nich nechali pokřtít a nadále tajně praktikovali islám; v roce 1526 byli podobně donuceni ke konverzi muslimové ve Valencii a Aragonii. Poté byl islám ve Španělsku oficiálně zakázán.
Moriskové se však neukázali jako asimilovatelní. Ačkoli byli rasově k nerozeznání od svých starokřesťanských sousedů (křesťanů, kteří si pod muslimskou nadvládou zachovali svou víru), nadále mluvili, psali a oblékali se jako muslimové. Starokřesťané podezřívali morisky z napomáhání Alžířanům a Turkům, nepřátelům Španělska, a obávali se jejich svatých válek (džihád), které terorizovaly celé oblasti. Moriskové, kteří byli vystaveni diskriminačnímu zdanění, zatímco jejich základní průmysl, obchod s hedvábím, byl omezován chybnou daňovou politikou, byli špatně vyučováni nové víře a ještě trestáni za neznalost církví a inkvizicí, se obrátili na muslimskou podporu mimo Španělsko. Získávali právní názory (fatwy), které je ujišťovaly, že je přípustné praktikovat islám tajně (taqīyah), a pak vydávali knihy známé jako aljamiados, psané španělsky arabskou abecedou, aby poučili ostatní morisky o islámu.
V roce 1566 vydal Filip II. edikt zakazující granadským moriskům jejich jazyk, zvyky a kroje. V roce 1569 se vzbouřili; po dvou letech války byli z Granady hromadně vystěhováni a rozptýleni po celém severním Španělsku. Důkazy o jejich pokračující politické a náboženské nevěře vedly 22. září 1609 ke královskému příkazu k deportaci; jejich vyhnání bylo dokončeno asi o pět let později. Odhaduje se, že 300 000 morisků přesídlilo především do Alžírska, Tuniska a Maroka, kde se opět ocitli v roli cizího elementu. Po několika generacích byli asimilováni, ale něco z jejich španělského dědictví přežilo až do moderní doby.